Ráno jsem vstala a v mé cele na mě už čekala snídaně. V cele, ve které jsem se nacházela jsem prakticky vyrostla. Z ní mě pouštěl velitel jedině na mise. Po letech už mi ale čím dál tím víc věří a občas mě i pod dohledem nechá vyjít na čerstvý vzduch. Ví, že dokud si nezapnu své emoce, budu mu oddaná. Já to věděla taky ale přesto jsem zapnutí emocí neměla v plánu. Měla jsem z toho strach, strach, že bych pocítila všechnu tu bolest za ty roky, kterou jsem potlačovala. Bylo jednodušší necítit nic.
Chvilku jsem si psala do deníku, do kterého jsem si za uplynulých deset let nezapomněla zapsat jeden jediný den. Po chvilce se ozvalo cinkání klíčů a Gary, poskok Velitele odemkl dveře mé cely, chytnul mě pevně za rameno a kamsi mě táhl.
,,Kam to jdeme?"zeptala jsem se.
,,Velitel tě chce vidět."odseknul Gary a já už se na nic neptala. Poslušně jsem došla k Velitelovi. Gary otevřel dveře od Velitelovi kanceláře a postavil se vedle mě.
,,Už můžeš jít."pokynul Garymu Velitel.
,,Dobře Pane."sklopil hlavu Gary a odešel.
,,Mé dítě, Hope."usmál se Velitel a pokynul mi abych se posadila a já tak okamžitě učinila.
Vzpřímeně jsem seděla, koukala jsem do Velitelových hnědých skoro až černých očí a mlčela jsem.
,,Mám pro tebe novou misi, bude ale těžší než ty předchozí.."začal mluvit hlubokým hlasem a já stále napjatěji poslouchala.
,,Chci po tobě abys zabila Avengers, prozatím bude stačit originální šestka. Tedy Steve Rogers aka Kapitán Amerika, Natasha Romanoff aka Black Widow, Bruce Benner aka Hulk, Thor Odinson, Clint Barton aka Hawkey a Tonyho Starka aka Iron mana."řekl.
,,Čili mám zabít svého otce a jeho partičku?"nadzvedla jsem obočí.
,,On už dávno není tvůj otec, já jsem tvá jediná rodina Hope, ale ano, teoreticky ano, přesně to po tobě chci."odpověděl s klidnou tváří.
,,A proč by zrovna tahle mise měla být těžší než ty předešlé? Už jsem zabila spoustu pošuků, tohle bude hračka."zamumlala jsem.
,,Líbí se mi tvůj přístup Hope ale až budeš misi plnit za žádnou cenu nesmíš nikoho nechat aby tě nakopnul k tomu, aby sis zapnula emoce. Zničilo by tě to a to bych nechtěl. Potřebuji vojáka a tím ty jsi Hope, nepokaž to a nezapínej emoce, k nikomu se citově nepoutej. Prostě je zabij a přijď domů. Tvůj domov je tady se mnou, pamatuj na to."dokončil svůj monolog Velitel a postavil se. Přišel blíž ke mně a já okamžitě vyskočila na nohy a postavila jsem se.
On mě pohladil po tváři, měl ledově chladnou ruku.
Dal mi pusu do vlasů, do ruky složku s bližším informacemi a otevřel mi dveře, abych šla.
,,A Hope..buď opatrná, bude to taková tvá zkouška ohněm a nerad bych tě musel zabít kdyby jsi něco pokazila."dodal, já přikývla a odešla jsem.
Věděla jsem, že by mě nezabil. Miloval mě jako dceru ale zároveň i jako milenku. Měl ke mně zvrácený vztah ale od dob, co jsem vypla své emoce jsem to nevnímala. Bylo mi to jedno, co se mnou dělá.
Moc dobře jsem ale věděla, že i když by mě nezabil, donutil by mě trpět. Fyzické tresty, bolestivé experimenty a spoustu dalších ohavností tu bylo na denním pořádku. Fyzickou bolest jsem ale vypnout nedokázala a tak jsem měla v plánu udělat všechno pro to, abych ji musela zažívat co nejmíň.
Gary mě odvedl zpátky do cely, hodil mi tam nějaké civilní oblečení a dal mi půl hodiny na to, abych si přečetla složku, kterou jsem dostal. Převlékla jsem se do černých džín a uplého trika s výtřihem. Když jsem se převlékala pohladila jsem si své zjizvené tělo. Na zádech a na břiše jsem měla desítky jizev z bičování.
Pak jsem si sedla na zem a otevřela jsem onu složku. Byly v ní informace jako například adresa místa, kde by se oni Avengers měli nacházet. Také tam byly připsané schopnosti jednotlivých Avnegerů abych věděla, co od koho mohu čekat. Když jsem na papíře viděla fotku a jméno svého otce ani to se mnou nehlo. Nebyl pro mě nic. Jako dítě jsem potřebovala aby mě zachránil a on tak neučinil. Tím byl pro mě definitivně mrtvý. Neměla jsem problém jeho smrt zrealizovat. Po půl hodině mi Gary odemkl celu a odvedl mě ven, složku mi nechal a já byla konečně volná. Nic to ale neznamenalo, byla jsem připravená splnit svůj úkol a po té se poslušně vrátit domů k mému Veliteli.