Zadání
žánr: fantasy
forma: er-forma
délka: 1k - 1,5k slov
tři slova: kluziště, animace, Asiat
______________________________________

Severus Snape se na sebe zamračil do zrcadla. Ne, že by mu to k něčemu bylo, svůj vlastní odraz zastrašit nedokázal.

„K čemu jsem se to zase nechal ukecat?“ zabručel a mávnutím hůlkou přeměnil svůj hábit v elegantní mudlovský kabát, který samozřejmě okamžitě opatřil několika užitečnými kouzly. Ohřívací a nepromokavé byly samozřejmostí. A jedno pro změkčení dopadu, jen tak pro jistotu, pomyslel si a znovu se zamračil. Vážně nechápal, jak je možné, že Potterovi kývne na kdejakou pitomost.

Z šatníku si přivolal šálu a rukavice a znovu seslal pár kouzel předtím, než si je nasadil.

„Ještě čepici, mladíku,“ doporučilo mu zrcadlo mateřským tónem, což donutilo Severuse zaskřípat zuby.

„Na to zapomeň,“ zasyčel a otočil se k lesklé ploše zády. Ignoroval brblání zrcadla, že když se nachladí, vypadá ještě hůř než obvykle, a rázným krokem opustil bezpečí vlastní ložnice. Naposledy zkontroloval, že na nic nezapomněl, a s útrpným výrazem zvedl z pohovky brusle.

Zadíval se na černou kůži a palcem přejel přes ostří nože.

Jestli tohle přežiju, tak to bude zázrak, pomyslel si odevzdaně. Seslal na sebe zastírací kouzlo a vyrazil skrze chodby bradavického hradu na školní pozemky. Kráčel svižně, ale dával pozor, aby na sebe nějak neupozornil studenty, kteří se touto dobou toulali po okolí. Vážně nechtěl, aby ho viděli, jak opouští Bradavice, aby si zabruslil.

Když prošel bránou, oddechl si. Vynadal si za nápad sejít se s Harrym až na mudlovském kluzišti. Kdybych mohl opustit hrad přes letax, bylo by to jednodušší, zabručel si v duchu sám pro sebe, ale zase by to mohl být šok pro Teddyho, kdybych z ničeho nic vypadl z krbu.

Přes tvář mu přeletěl zvláštní výraz, který by se dal popsat jako radost smíšená s nervozitou, řádně okořeněná obavami. Severus byl příjemně překvapený, když mu Harry řekl, že by ho chtěl s Teddym seznámit. Že Teddy je to nejbližší rodině, co má, a že je součástí jeho života. Toho života, jehož součástí chtěl učinit i Severuse.

Severus byl rád. Věděl, že i kdyby Harry chtěl jejich vztah držet v tajnosti, akceptoval by to a neměl by ho proto o nic méně rád. Ale to, že Harry chtěl jejich vztah zveřejnit, to ho donutilo se do druhého muže ještě o trochu víc zamilovat.

Lehce se pousmál a zatřásl hlavou, aby se alespoň na okamžik vzpamatoval. Ano, opravdu za to byl rád, ale taky se toho bál. Věděl, jak může působit na děti. Koneckonců, svoji děsivou image dlouhé roky pečlivě budoval.

Ušklíbl se a zavřel oči, aby se mohl soustředit na přemístění do zapadlé uličky kousek od kluziště.

Když oči zase otevřel a ověřil si, že je opravdu sám, sejmul ze sebe zastírací kouzlo a odhodlaně vyrazil. Propletl se hustým provozem, pro jednou rád, že v dětství v mudlovském světě žil, protože ač se toho hodně změnilo, na rozdíl od mnoha kouzelníků věděl, jak funguje semafor.

Otřásl se, když zaslechl veselou dětskou písničku. Odpolední bruslení pro děti si zřejmě žádalo speciální repertoár. Začínal litovat, že si s sebou rovnou nepřibalil lektvar na bolest hlavy. Byl si jistý, že ho bude potřebovat.

Zatočil za roh a hudba se ozvala ještě hlasitěji. Jak se blížil, hudba utichla a nad ledovou plochou se rozzářila obrovská obrazovka, na které se začaly objevovat reklamy. Protočil očima nad trapnými pokusy vnutit těm dětem, které sem přišly sportovat, přesvědčení, že nutně potřebují předražené plyšáky a napůl funkční roboty. Kdyby ty reklamy aspoň za něco stály, pomyslel si znechuceně, když na obrazovce proběhla animace znázorňující dobrodružství plastového panáčka cestujícího po vesmíru.

Odtrhl zrak od té amatérské slátaniny a rozhlédl se okolo, jestli Harryho s Teddym někde neuvidí.

„Harry, můžu být kosmonaut?“ ozvalo se zvědavě kousek za Severusem. Nastražil uši a čekal. Nemohl si být jistý, jestli jsou to Harry s Teddym, nebo je to jen náhoda, ale jeho instinkt mu říkal, že se k němu blíží jeho milenec.

„Jistě Teddy, když si to budeš přát a budeš se snažit, můžeš být kosmonaut. Ale nechtěl jsi být ještě ráno bystrozor? A včera léčitel?“

Severus potlačil odfrknutí. Zhluboka se nadechl. Necítil se na seznámení s kmotřencem svého milence připraven, ale věděl, že by nemělo smysl to odkládat. Krátce zavřel oči a obavy zatlačil hluboko do svého nitra. Chtěl se otočit, když se kousek za ním ozval Teddyho dětský hlas.

„Nebo bych mohl být mistr lektvarů jako ten Severus, co jsi mi o něm před chvílí vyprávěl. Kde vůbec je?“ zeptal se nakonec nedočkavě.

Severus rychle setřásl svůj šok a elegantním pohybem se otočil, aby stál nově příchozím čelem.

”Tady, pane Lupine. Těší mě, že vás poznávám,“ pronesl obřadně a drobně se uklonil.

Teddy se vesele zahihňal a přejel ho pohledem od hlavy až k patě, načež se jeho vlasy protáhly a změnily barvu na černou.

„Teddy,“ zasyčel Harry, „co jsme říkali o změnách vzhledu mezi mudly?“

„Promiň, Harry,“ špitl chlapec a rychle se pokusil situaci napravit. Vlasy opět zesvětlaly a vrátily se pod čepici.

Harry kývl a usmál se na chlapce, který se už na Severuse asi dostatečně vynadíval, protože se začal rozhlížet okolo.

„Jé, Harry, můžu cukrovou vatu? Prosím?“ zaškemral.

„Jistě,“ zasmál se Harry a z kapsy vylovil peníze. Teddy se rozběhl pryč a Severus se za ním překvapeně zadíval. Čekal, že chlapec bude z jeho přítomnosti nervózní, ale Teddy nevypadal, že by se ho zrovna bál.

„Je úžasný, že?“ zeptal se Harry a lehce se dotkl Severusovy ruky.

„Zajímavý mladý muž,“ prohlásil Severus a lehounce se na Harryho pousmál. Jen drobné zvlnění rtů, ale věděl, že i to bude stačit, aby Harry pochopil, že je Severus za tohle setkání rád. „Mění vzhled mezi mudly často?“

„Ani nevíš jak,“ povzdechl si Harry. „Ale čím je větší, tím je to lepší. Obvykle si to uhlídá sám, ale někdy je toho vzrušení příliš a pak mu to ujede. Většinou ho tedy stihnu zastavit dřív, než si někdo něčeho všimne, ale už se nám stalo, že jsem na dětské hřiště přišel s modrookým blonďákem a zpátky se mnou šel Asiat. Naštěstí to drobné matoucí kouzlo vyřešilo, aby se nikdo na nic neptal,“ uchechtl se, ale Severus poznal, že tehdy mu moc do smíchu nebylo.

Ticho, které se po tom prohlášení rozprostřelo, přerušil Teddy s cukrovou vatou, který se usmíval od jednoho ulepeného ucha k druhému.

„Můžeme už jít bruslit?“ zahuhlal chlapec s plnou pusou a Harry se rozesmál.

„Hned jak to dojíš,“ vysvětlil Teddymu a utrhl kousek cukrové vaty, který si hned strčil do pusy a znovu se rozesmál, když uviděl Severusův výraz. Nebyl si jistý, jestli je Severus tak zděšen z představy bruslení, nebo toho, že by měl tu sladkou lepivou věc pozřít on sám. Naklonil se k němu a neslyšně mu pošeptal: „Vydrž to s námi a večer tě čeká odměna.“