Zadání:
žánr: detektivka
forma: du-forma
délka: 500 - 700 slov
tři slova: snob, bubeníček, hladomor
______________________________________

Stojíš uprostřed místnosti a zamračeně sleduješ křišťálovou kouli, která spočívá na svém obvyklém místě a tváří se, jako by se nic nedělo. Ale děje se. Ty víš, že je něco špatně. Že ta koule nedělá, co má. Ten sen je toho důkazem.

Znovu si promneš naražené koleno. O tom ti taky neřekla. Kdyby ano, tak použiješ nějaké kouzlo, aby se nic takového nemohlo stát. Ale to ona ne, místo toho, aby ti ukázala něco užitečného, tak ti ukazuje jakousi pustinu sežehlou sluncem, vyschlá koryta řek a divné lidi ploužící se okolo a padající k zemi, jako by na ten svět udeřil hladomor. Ale nic o tom, že tě čeká noční můra a máš si dát pozor na pády z postele.

Znovu se na kouli naštvaně podíváš, ale hned zase zmírníš svůj vztek. Ona za to určitě nemůže. Dlouhé roky ti věrně sloužila, tak přece není možné, aby se najednou rozbila. Určitě s ní někdo něco udělal. Nějaký student nebo nějaká jiná potvora.

Rozhodně přikývneš. Tak to bylo. Někdo tvé snahy o věštění sabotoval. A tobě nezbývá než najít viníka. A začneš hned.

Přistoupíš ke stolku a opatrně se nakloníš. Pečlivě si tu kouli prohlédneš. Je stejná jako už tolik let. Přimhouříš oči a zkontroluješ i podstavec. Taky v pořádku. Dřepneš si a bolestí zaskučíš, když pohneš svým naraženým kolenem. S tichým nadáváním se ještě víc sehneš a pečlivě zkontroluješ i stoleček. Taky nic. Všechno vypadá jako obvykle.

Opatrně se postavíš a zhluboka vydechneš. Asi bys měla s tím kolenem zacházet opatrněji, zvlášť, když tvá koule má poruchu a ty nevíš, jestli to přejde, nebo s tím zajdeš za Poppy. Potlačíš vzlyknutí. Bez funkční křišťálové koule jsi úplně ztracená!

Zavřeš oči a snažíš se soustředit. Jestliže na tvé věrné přítelkyni není vidět žádné poškození, musí to být kouzlo, co způsobuje, že ti tají budoucnost. Někdo ji určitě proklel, pomyslíš si vyděšeně a oči se ti prudce otevřou, abys na tu chudinku pohlédla.

„Neboj se, zjistím, kdo ti to udělal,“ zamumláš konejšivě a pohladíš ji po lesklé ploše. Zamračíš se, když ucítíš, že je tvoje drahá koule místy podivně lepivá.

Odstoupíš bokem a zamyšleně se poklepeš po bradě. Vzpomeneš si na kouzlo, kterým se vám kdysi chlubil ten arogantní Zlatoslav Lockhart, kterého zde Brumbál snad musel zaměstnat jen nějakým šíleným omylem. Usměješ se. Aspoň něco dobrého ten protivný snob udělal. Napřáhneš hůlku a vyhrkneš několik slov. Doufáš, že si to pamatuješ správně, ale snad ano, tehdy jsi jeho kecy ještě docela hltala.

Kolem křišťálové koule se zformuje jemná mlha a začne rotovat okolo. Během chvilky se v ní začnou zjevovat všechny okamžiky, kdy bylo s koulí manipulováno. Jednou jsi zaslechla Minervu, jak tvrdí, že to kouzlo Lockhart určitě používal na svůj hřeben, aby zjistil, jestli někdo neměl tu drzost, aby se s ním učesal. Ušklíbneš se. Minerva měla Zlatoslava vážně nerada.

V mlžném oparu před sebou sleduješ, jak se historie odvíjí pozpátku.

Vidíš sebe, jak jsi věštila. A znovu. A znovu. Čekáš, kdy se objeví nějaký ničema, ale stále jsi to jen ty, kdo se objevuje v mlžném oparu. Začínáš být nervózní. Co když se tvoje milovaná koule vážně rozbila?

A v tom to uvidíš. Rudou tekutinu cákající na povrch hladkého skla. Kapající dolů. Lepící už na pohled.

Srdce ti začne bít jak bubeníček na povzbuzujících lektvarech. Začínáš se bát, že víš, kdo je tomu na vině. Chceš zavřít oči, ale nemůžeš. Vyděšeně hledíš na barevný šál, jeden z těch, které máš na krku, jak z křišťálové koule nedbale otírá tvé oblíbené sherry.

Ukončíš kouzlo a spěšně se vydáš pro pořádný hadr a pro vodu. Musíš napravit, co jsi zpackala. A pak snad bude tvoje milovaná křišťálová koule zase fungovat, zadoufáš.