Zadání
žánr: akční
forma: er-forma
délka: 700 - 1k slov
tři slova: snoubenec, rulík, vesmír
_______________________________________________

Rázoval hradními chodbami a krev mu vřela v žilách. Takhle si dnešní den vážně nepředstavoval. Ale měl to tušit. Už ráno, kdy se probudil sám, bez teplého těla vedle sebe, měl vědět, že dnes bude stát celý vesmír proti němu.

Prudce zatočil za roh a ani nezpomalil, když vedle něj vypískla Sibyla a uskočila za brnění. Koneckonců, měla to čekat, ne?

Rozrazil dveře ošetřovny a zamračil se na dav kolem vzdálené postele. Až moc nápadně to připomínalo doby, kdy zde Poppy ošetřovala Pottera po některé z jeho eskapád.

Otřásl se. Tenkrát si to nepřipouštěl, ale zpětně musel uznat, že se o něho vážně bál. A bylo jedno, jestli byl pomlácený po famfrpálovém zápasu, nebo jestli ho sem dostal boj s Temným pánem a jeho poskoky. Potter měl neuvěřitelný talent na dostávání se na ošetřovnu.

„Severusi!“ vyhrkla Poppy, když si ho konečně všimla, a přispěchala k němu. „Máš ten lektvar?“

Protočil očima. Taková pitomá otázka si snad ani nezasloužila odpověď.

Vsunul ruku do kapsy a vyndal malou lahvičku obsahující speciální protijed, který několik posledních hodin vařil. Hodin, které chtěl strávit úplně jinak.

„Deset kapek každé dvě hodiny,“ vyštěkl, vrazil léčitelce flakonek do ruky a otočil se ke dveřím. Vážně už neměl na žádné vykecávání čas, pokud chtěl stihnout to, co si pro dnešek předsevzal.

„Severusi,“ zvolala Poppy ve chvíli, kdy se již téměř dokázal prosmýknout ven. „Chce tě vidět Minerva. Hned,” dodala, kdyby to snad nebylo jasné.

Zavrčel. K tomuto neměl co říct, bylo to stejné jako dříve s Albusem. Když ředitel školy zavelel, nemělo smysl nic namítat. A čím dřív tam bude, tím dřív zase odejde.

Vyrazil směrem k ředitelně a opět ignoroval Sibylu, která se konečně odhodlala opustit svůj úkryt za brněním, jen aby s dalším vyjeknutím skočila zase zpět.

„Statečné srdce,“ vyštěkl na chrlič a chvíli přemýšlel, jestli je to horší, nebo lepší heslo, než citronová zmrzlina. Když se mu uvolnil průchod, pokusil se tyhle úvahy vytěsnit z mysli pryč. Každé to heslo přesně vystihovalo, jaký byl v nitru aktuální ředitel. Albus byl starý vtipálek s neuvěřitelnou chutí na sladké. A Minerva vážná dáma a vysokými morálními hodnotami. Severus se odmítl zabývat tím, co by vypovídala hesla, která používal v době svého ředitelování, o něm.

„Severusi, vítám tě,“ vytrhla ho Minerva z myšlenek, když bez zaklepání vrazil do její kanceláře. „Posaď se. Lektvar pro pana Higginse je tedy připraven,“ spíše konstatovala než že by se ptala.

„Samozřejmě,“ vyprskl Severus a probodnul svoji nadřízenou pohledem.

„Čaj?“ zeptala se Minerva, aniž by si všímala očividně špatné nálady svého mladšího kolegy. Konečně, nebylo to u Severuse nic zase tak výjimečného.

„Ne, přejdi k věci,“ zaskřípal zuby. Vážně se nehodlal zdržovat společenskými zbytečnosti, už tak nestíhal.

Minerva nesouhlasně stiskla rty, ale nic neřekla. Věděla, že nemá smysl se se Severusem dohadovat, když je v této náladě.

„Dobrá,“ protáhla, aby mu dala najevo, že nesouhlasí, ale že tedy výjimečně bude po jeho. „Musíme projednat bezpečnost v tvojí laboratoři,“ pronesla klidně, ale rozhodně.

Severus zatnul zuby.

„Není možné, aby se nám student prvního ročníku otrávil výpary jen proto, že si splete ingredience. Musíme s tím něco udělat,“ pokračovala rozhodně ředitelka a tvářila se, že rozzuřený výraz na lektvaristově tváři se jí vůbec netýká. „Bude třeba zajistit všechny skříně a zpřístupnit vždy pouze bezpečné přísady,“ úkolovala Severuse, jako by bylo samozřejmé, že to přesně tak udělá. „Pak bude také nutná důsledná kontrola, jestli si některý student nevzal jinou přísadu, přece jen některé jsou si na první pohled velice podobné,“ vysvětlovala, jako by to sám nevěděl. „Taky bude třeba sepsat prohlášení pro rodiče, jaká opatření byla provedena. A bude třeba udělat to hned,“ zakončila svoji řeč rozhodně a to byla poslední kapka.

Veškeré jeho sebeovládání zmizelo. Už toho bylo moc.

Severus Snape vyskočil z křesla a prudce se naklonil k ředitelce, až se jí málem dotýkal svým nosem. Zapřel se rukama o stůl a vůbec mu nevadilo, že několik pergamenů odletělo na zem. Na spánku mu pulzovala žíla, která varovala vše živé v okolí, že pokud si nedá pozor, zaplatí za svou troufalost životem.

Minerva se narovnala a už už se chystala promluvit. Pud sebezáchovy nikdy nebyl zrovna nebelvírským poznávacím znakem.

„Mlč,“ zavrčel Severus a ukázal na Minervu svým dlouhým prstem. V ředitelně bylo naprosté ticho, rušené jen šustěním obalu od bonbónu z jednoho konkrétního obrazu. „Mám dnes opravdu příšerný den. Potter byl v noci odvelen k zásahu, takže jsem se pořádně nevyspal. Celý den jsem učil ty duté hlavy, které se den co den pokoušejí spáchat atentát sami na sebe. K obědu byl špenát,“ zavrčel a na chvíli se barvou přiblížil k nenáviděné potravině. „Když to konečně vypadalo, že boj s tím, čemu říkáš studenti, je u konce, našel se nějaký naprostý kretén,“ vyplivl a ušklíbl se, když se Minerva zatvářila zvláště nesouhlasně a znovu jí namířil prst do obličeje, aby mlčela, „který do mé hodiny donesl rulík zlomocný a vhodil ho do lektvaru pana Higginse, když jsem kontroloval jiného studenta. Ten výbuch a tu otravu nezapříčinila žádná přísada ze skladu u učebny, ale něco, co někdo z těch malých zmetků bez dovolení donesl kdoví odkud a vhodil do Higginsova kotlíku. Takže být tebou, zjistím, kdo to byl, a exemplárně ho potrestám. Já odcházím,“ zavrčel a prudce se narovnal. „Na zítra si beru volno jako kompenzaci za zničené odpoledne, které jsem chtěl věnovat přípravám, a vážně doufám, že Potter neodmítne a stane se mým snoubencem i přes to, že po odpoledni stráveném snahou zachránit jednoho bezcenného studenta, neschopného ohlídat vlastní kotlík, vypadám tak, jak vypadám.“

Nečekal na odpověď a prudce se otočil, až se za ním jeho plášť divoce rozevlál, aby se s pořádaným třísknutím dveřmi vydal na další zběsilou cestu po chodbách.

A/N: Stejně jako končí rok 2023, tak končí i tato povídka. Doufám, že se vám alespoň trochu líbila. Za sebe musím říct, že mi kolo štěstí od Junitka dalo v některých měsících dost zabrat, ale rozhodně to byla povedená celoroční jízda. V tuto chvíli se tedy rozloučíme se Severusem, Harrym i chudákem Sibylou, která to v průběhu roku docela dost schytala, a vykročíme vstříc dalšímu roku, který vyplní zase jiná celoroční výzva.