Zadání
žánr: sci-fi
forma: du-forma
délka: 300 - 500 slov
tři slova: plánek, kleště, strojek
______________________________________

Přemístíš se k zvláštnímu domku, na adresu, kterou ti dala mladá Láskorádová, a překvapeně zamrkáš. Není to nic, co bys čekala.

Nakloníš hlavu na stranu, jak sleduješ dráty, které se vznáší na obloze než prudce klesnou a dírami ve stěnách se nacpou do nitra stavení. Pozvedneš obočí, když si všimneš, že před domem se vznáší kleště a další nářadí. Než se stihneš zamyslet nad jejich účelem, rozletí se dveře a ty jsi pozvána dál.

Procházíš tím zvláštním stavením a mimoděk si uvědomíš, že pokud by ses potřebovala sama dostat ven, bez plánku to nezvládneš.

Rozhlížíš se kolem sebe s nelíčeným údivem. Dráty prochází celým prostorem až do pokoje, který se zdá být pracovnou i jakýmsi skladištěm. Zůstaneš stát na prahu a zíráš na ty věci před sebou.

Jakýsi strojek stojící v rohu hrčí a hrnou se z něj popsané papíry. Další přístroje tiše hučí a tlumeně poblikávají.

„Posaďte se, paní profesorko,“ pobídne tě ta zvláštní mladá žena a zmáčkne několik čudlíků. Trhneš sebou, když se ozve hlasité hučení a rozblikají se ostrá barevná světla. „Jen zapnu počítač a pokusím se připojit k internetu. S Harrym jsme se snažili to připojení stabilizovat, ale úplně se nám to nepovedlo. Už aby bylo možné využívat bezdrátové technologie,“ prohlásí a ukáže na jeden drát, který vstupuje do domu poblíž toho, co nazývá počítač.

Chceš se na něco zeptat, ale Lenka cvakne dalším čudlíkem a místnost ozáří tlumené světlo z něčeho, co připomíná jednorožce.

Vyjekneš.

„Mudlovská lampa,“ vysvětlí Lenka a zasněně se na tu věc zadívá.

„Ale to…“ hlesneš a vlastně sama nevíš, co chceš říct. Mohla by ta mudlovská věc nahradit kouzla?

„Je to docela praktické,“ usměje se Lenka a vytáhne hůlku, aby mohla z kuchyně přivolat čaj. „Jen je potřeba elektřina. Stejně jako pro počítač a tiskárnu. A televize je taky fajn,“ vyjmenuje a ukazuje na jednotlivé přístroje.

Začíná se ti točit hlava. Televize, počítač, tiskárna, lampa… vůbec nevíš, co si o těch věcech máš myslet. Neznáš je. Nikdo na hradě je nepoužívá. A žádné mudly neznáš.

„Výborně,“ zajásá Lenka a přitáhne tak tvou pozornost k té svítící ploše, na které se najednou objevily obrázky a písmena. Přeběhneš po textu očima a pokusí se o tebe závrať. Cítíš, jak ztrácíš pevnou půdu pod nohama. Nemůžeš se pořádně nadechnout. Vždyť to je věštba! A udělal ji ten stroj! Celou! Ne tak, jako tvoje křišťálová koule. Nebo čajové lístky. Nebo čáry lidské dlaně. To vše ti dá jen nějaké obrazy, vodítka, ale udělat z toho věštbu je tvoje práce. Tvoje, ne nějakého šíleného mudlovského stroje!