Zadání
žánr: romance
forma: er-forma
délka: tripple drabble (300 slov)
tři slova: záhada, madlo, atentát
______________________________________

Tiše seděl ve svých komnatách a v srdci cítil chlad. Už dávno se nevztekal kvůli tomu, co si na něj život zase nachystal. Smířil se s tím, že bude navždy sám. Nechtěl to tak, ale byl si jistý, že nikdy nebude moci být s tím, koho má doopravdy rád.

Většinou to nedával nijak znát, ale dnes si nemohl pomoci a musel dát průchod svým pocitům, alespoň ve svých vlastních komnatách.

„Asi bych měl vyškrtnout Amortentii z učebního plánu,“ zamumlal, zabořil prsty do svých dlouhých vlasů a lehce zatahal. Stalo se to pokaždé, když se ten lektvar někomu povedl. Naštěstí bylo úspěšných pokusů vždy jen pomálu, ač pro něj bylo záhadou, co lze zkazit na tak jednoduchém lektvaru.

Zhluboka se nadechl, když se vrátil ve vzpomínkách do chvíle, kdy se sklonil k výjimečně bezchybnému lektvaru a pod náporem pocitů pevně sevřel madlo kotlíku bez ohledu na jeho teplotu. Možná právě to mu dovolilo se vzpamatovat a dokončit hodinu, ale stejně ho to dostihlo. Svěží vůně lesa, lehký závan potu a náznak leštidla na koště. Přesně věděl, komu ta vůně patří, i to, že je u něho bez šance.

Někdy, ve chvílích jako byla tato, kdy byl sám a jeho city vypluly na povrch, dal průchod svým představám. Viděl pružné tělo spočívat v přikrývkách. Bosé nohy zabořené v kožešině před krbem v jeho vlastních komnatách. Svalnaté paže připravující jejich odpolední čaj. 

Zatřásl hlavou, aby v myšlenkách nezašel dál. Věděl, co si v hloubi duše přál. Společné večeře, spánek v objetí, prostě být milován.

Povzdechl si nad nemožností vlastních snů a zvedl pohled k hodinám. Byl čas.

Vyrazil ze sklepení, když ucítil naráz a známá vůně se rozprostřela okolo.

„Pottere, přišel jste na mě spáchat atentát, nebo mi jdete pomoci hlídkovat na chodbách?“ zavrčel a doufal, že není poznat, jak ho vidí rád.