Vrátila jsem se tedy do své komnaty s tím, že ráno tu knihu vezmu.

Čekala jsem, že Luna přivolá noc, ale asi ještě měla na to málo odvahy.

Celou noc jsem myslela na tu knihu a přemýšlela jsem, kdo by to potřeboval a kdo je ten zrádce. Nejpravděpodobnější byla asi Chrysalis, ale nebyla jsem si úplně jistá.

Ráno jsem byla úplně unavená, protože jsem celou "noc" nespala. Přemohla jsem se tedy k tomu, abych vstala.

Nikdo nemá tak silnou vůli jako já!

Došla jsem k velké knihovně. Na tom stolku už ta kniha nebyla. Zeptala jsem se staré knihovnice, kde ta kniha je a ta mi řekla, že o žádné takové knize neví, protože to tu má jako brigádu.

Bála jsem se to Luně říct, ale jiná možnost nebyla.

Vyběhla jsem do té nejvyšší komnaty, kterou měla ve vlastnictví Luna. Zaklepala jsem, a ona mi pak otevřela.

"Kde máš tu knihu?!" Luna se tvářila ustaraně a zoufale.

"Nemohla sem ji tam najít." Odpověděla jsem pravdivě a ona mi dovolila jít do vnitř.

"Co když se ta kniha dostala do špatných rukou?!" řekla zoufale a pochodovala po místnosti.

"Taky si jí někdo mohl jen tak číst. Nemusíš hned panikařit kvůli každý kravině." uklidnila jsem Lunu.

Zřejmě to zabralo, ale ani já jsem si nebyla stoprocentně jistá, že tu není zrádce. Musela jsem doufat.

"A co ta pomsta Celestií?" snažila jsem se změnit téma.

"No, něco jsem si přečetla v jedné knize. Celestia má silnější magii než já, ale s jedním kouzlem budu daleko mocnější než teď. Jen bych potřebovala, aby si mi přinesla měsíční prach. Dá se koupit ve městě, ale bylo by to drahý, jak trůn mé sestry. Na černým trhu to bude daleko levnější." dala mi instrukce Luna a připravovala se na odchod.