Všude byla černočerná tma... Po chvíli bylo slyšet tiché klusání, které sílilo.

To už jsem copak po smrti nebo co?

"Haló?!" zavolala jsem, protože jsem se bála, že mě to pronásleduje.

"Jé, ahoj. Kdo jsi?" zeptala se mě (nejspíš) klisna.

"No, já jsem Aura, teda 187b." představila jsem se a ona začala radostí výskat a skákat. Ach jo.

"Já jsem Hanna, celým jménem Hanna Chrys." řekla ta klisna se kterou jsem se ráno bavila, ale kupodivu nezačala mluvit o své hřívě.

Už pět minut nic neřekla a nevydala žádný zvuk. Nejspíš někam zmizela. 

Ale pak mě oslepil nějaký záblesk.

"Dobré ráno, hraběnko. Jak pak jste se vyspinkala?" zeptala se mě nějaká klisna s divnou věcí na hlavě.

"Eh, co!? Kde to jsem?!" vylekaně jsem se jí zeptala a ona mi řekla, že jsem v nějakém Canterlotu.

"Na židli jsem vám nachystala šaty. Potom máte přijít do velkého pokoje, asi vás očekávají princezny. Jinak se omlouvám za ten včerejšek." řekla a hned na to odešla.

Koukla jsem se do zrcadla a neměla jsem žádné oblečení! Vlastně ani ta služka kromě čepce na sobě nic neměla. To jsem se jako probudila kde? 

Pak jsem si všimla špičaté kosti na hlavě, která mi přerušovala ofinu. Vzhledem k tomu, že to měla i ta služka, tak je to asi tady normální. Nasoukala jsem se tedy do té obludnosti a vyrazila jsem na chodbu.

Ta chodba byla plná obrazů nějakých tří klisen. Ta první byla bílá s růžovou hřívou. Z jejího postoje bylo vidět odhodlání a vůdčí tip.

Z druhého obrazu tmavě modré klisny jsem si všimla, že je smutná a vypadala méně důležitě než ta první.

A na třetím obraze byla též modrá  klisna, ale s blond hřívou. Usmívala se a působila mile. Byla mi celkem povědomá.

"Slečno Auro, už máte být dávno v hale!" řekla ta služka a ukázala mi směr, kterým jsem později běžela. 

Narazila jsem na dřevěné vyřezávané dveře, na kterých bylo napsáno obývací pokoj. To asi bude ono. Tak jsem zaklepala a hned na to vešla.

"Jé, ahoj Auro." řekla bílá klisna a ukázala na volné křeslo.

Sedla jsem si a koukla jsem se na tu modrou klisnu s blond hřívou. Ta na mě čuměla jak péro z gauče a pak mi to došlo. To je Hanna. Ale jak to?

"Ahoj Hanno, jak to žes to přežila? Kam jsi to zmizela?" vyvalila jsem na ní fůru dalších otázek a ty princezny dostaly záchvat smíchu, kromě Hanny.

"Ona se nejmenuje Hanna, ale Chrysalis." ujasnila mi to růžová hlava a pokračovala. "Já jsem Celestia a tohle je naše mladší sestra Luna.

Já to ale pořád nechápala.

Ahoj je tu tedy další kapitola. Toho že je můj styl psaní hroznej si nevšímejte. xD Tak čus