"Pozor, už se probouzí!" Řekl čísi hlas a poté jsem zase nic neslyšela.

Probudila jsem se jako každý jiný den u sebe v pokoji. Byla jsem oslabená jako kdybych včera dřepovala s kládou na zádech. Jestli bych chtěla stihnout školu, tak bych musela vstát, ale mé svalstvo mi to nedovolilo a tak jsem tam ležela dál.

Koukla jsem se na budík vedle mě. Bylo už tři čtvrtě na devět a já tam pořád jen tak nehybně ležela. byla jsem líná i natáhnout to kopyto, abych jsem si mohla vzít mobil a přečíst si zprávy.

Po dvaceti minutách jsem se přemohla k tomu, abych vstala a převlékla se, ale hned jak jsem se o to pokosila, tak jsem chytla křeč v předním levém kopytě. Koukla jsem se na něj a viděla tři stehy. Vždyť jsem je tam ještě včera neměla!

Na druhém kopytě jsem měla vytetováno 087b, o tom jsem také nic nevěděla.Co jsem to včera dělala? Neměla jsem na ten mejdan chodit. Jestli tohle zjistí Rose, tak je po mě.

"Přeji krásný den. 087b. Já jsem 148a a vítám tě tu." Přišla ke mě klisna v bílé plášti a podávala mi nějaké pilulky.

"Po tomhle se vám jistě uleví." Věnovala mi milý úsměv a starostlivě se koukla na mé zašité zápěstí.

Ve mně se rodilo tolik otázek a celkově mě to znepokojilo. Chtěla jsem zavolat své kamarádce, ale neměla jsem signál.

Ta klisna pak zmáčkla vypínač od světla a můj pokoj plný všelijakých malůvek se proměnil v obyčejné bílé zdi.

"Kde to jsem?" Zakřičela jsem na tu stále klidnou klisnu.

"Na dobré cestě." řekla mi a podala mi malí letáček s plánem dne. Z něj vypadla fleška. Než jsem se stihla zeptat k čemu mi to je tak odešla. Zapojila jsem ji teda do počítače, rozklikla ikonku 087b a bylo tam napsáno, že ve čtvrt na deset mám jít do hlavní haly. To už je za čtyři minuty!

Moje levé kopyto začalo pípat a já jsem najednou věděla kde ta hala je. Šla jsem tedy tou dlouhou chodbou až jsem narazila na dveře s nápisem Hlavní hala B. Vešla jsem tedy.

Ahoj, výtám vás u první kapitoly😅 snad vás to zaujalo( jestli ne tak nevadí) tak čus