O šest měsíců později

Justin

Uběhlo šest měsíců od toho hrozného incidentu s Patrickem. Madison byla s malou Sophie dva týdny v nemocnici. Sophie byla v inkubátoru a Madison ještě musela zůstat v klidu kvůli tomu, co jí Patrick udělal.

A já za ty dva týdny jsem vybral jeden úžasný nový dům a koupil ho. Nechtěl jsem, aby to Madison bolelo kdyby se musela vrátit do toho starého domu. Opravdu všechno jsme tam už měli připraveno pro dvojčata. Dokonce i v obýváku jsme už měli připravené dvě kolébky a dvě židličky. Prostě celý barák byl připravený na dvojčata. No a tak jsem teda koupil jiný barák. Madison by to hrozně moc bolelo a i mě by to bolelo. Takže všechen, co měl být pro Sama jsem prodal a nechal věci jen pro Sophie.

Nový dům jsem si prohlédl a hned jsem koupil. Byl perfektní, byl velký a hlavně byl opravdu takový rodinný. Jsou tam jenom jedny schody s velikým zábradlím takže bezpečné pro dítě. A obrovská zahrada. Opravdu obrovská, kde se Sophie až bude větší může krásně vyřádit.

A když uběhly ty dva týdny tak jsem Madison a Sophie odvezl do nového baráku. Madison to nevěděla, mělo to být překvapení. A samozřejmě byla strašně moc šťastná. A tak jsme začali nový život v novém baráku s naší malou princeznou Sophie.

No a teď teda uběhlo šest měsíců a my jsme začali konečně plánovat svatbu. Museli jsme se v tom baráku usadit a pak jsme se spíš věnovali náší Sophie a neměli jsme moc čas a hlavně Madison byla hodně unavená. Bolelo jí často břicho. Měla císařský řez takže to potom bolí a i jak jí tam ten debil postřelil tak to jí taky hodně bolelo. A třeba jí bolelo i kojení Sophie, protože jednu kulku měla i kousek od prsa. Takže jsme toho měli fakt hodně. Ale teď je to už lepší a my začínáme plánovat naší svatbu. Konečně.

Teď je ráno a já jsem se před chvílí probudil. Vysprchoval jsem se, oblékl se a šel jsem dolů do dolního patra, kde bude Sophie s Madison.

Když jsem byl dole tak jsem hned v obýváku viděl mojí malinkou Sophie jak leží na zemi v takový ohrádce a vedle ní leží Jay a věnuje se jí. Ta ohrádka je jenom taková dětská, aby se Sophie nic nestalo. A jinak Jay si jí strašně oblíbil. Úplně jí zbožňuje a pořád jí ochraňuje. Pořád je vedle ní a hlídá jí. Třeba když Sophie i spinká po obědě ve svém pokojíčku tak Jay leží na zemi a hlídá jí. A taky třeba když k Sophie někdo přijde stačí i rodiče Madison tak hned vrčí a trochu štěká. Je to takový ochránce no.

,,Ahoj lásko moje" hned jsem si jí vzal na ruce a dal jí pusinku na hlavu a ona se začala smát. ,,No ty jsi moje princezna" usmál jsem se a přitiskl si jí k sobě. Podíval jsem se na Jaye, který na mě koukal. Zasmál jsem se a zase jí tam položil. ,,Postarej se o ní" řekl jsem, pohladil ho po hlavě a pak jsem odešel do kuchyně.

,,Ahoj miláčku" došel jsem k Madison. ,,Co tu děláš?" Vyhrkla a já se na ní překvapeně podíval. ,,Lásko já tu bydlím s tebou pokud nevíš" zasmál jsem se. ,,Jo promiň. A jasně že to vím" uchechtla se a dala mi pusu. ,,Chtěla jsem ti dát snídani do postele" zakňučela. ,,Lásko proč? Vždyť to mám dělat já" usmál jsem se a přitiskl si jí k sobě. ,,Ty si mi snídani do postele dělal celé čtyři měsíce. Pořád mi bylo špatně , bolelo mě břicho pořád a ty si se staral o mě a pak i ráno si se staral o Sophie. Tak jsem ti to chtěla oplatit" řekla smutně. ,,Lásko v klidu. Mě to vůbec nevadí. A já se o tebe chtěl starat. Jsi úžasná. Neřeš to ano? Já si ty tvoje úžasné palačinky dám teď" řekl jsem a políbil ji. Madison se usmála a podala mi palačinky s ovocem.

,,Lásko?" Objala mě ze zadu když jsem seděl u stolu a jedl její úžasné palačinky. ,,Ano?" Usmál jsem se na ní.

,,Holky mi psaly, že by už bylo docela potřeba si jít vybírat šaty na svatbu když už jsme si to domluvili na ten červen a to je už za měsíc a nějak tři týdny. No a tak nechci brát Sophie na ty nákupy, protože to bude docela dlouhý no a tak jsem myslela, že no prostě" začala blekotat a já se musel zasmát. ,,Lásko já jí pohlídám. Prosímtě v pohodě. Jdi si nakoupit nějaké věci na svatbu a nějaké nádherné šaty. Jsem její táta Maddie. Samozřejmě, že jí pohlídám" zasmál jsem se. ,,Jo jenom já jsem myslela, že budeš naštvaný, protože ty čtyři měsíce si se vlastně o ní pořád staral když mě bylo špatně" povzdechla si a já jí chytil a posadil si jí na sebe obkročmo. 

,,Lásko neboj se. Už to prosím neřeš. Jsem její táta a tvůj budoucí manžel. Starám se o Vás hrozně moc rád. Jste moje rodina. A teď jdi s holkama na ty nákupy, dejte si nějaký oběd a přijď klidně večer. Já si udělám se Sophie krásný den" řekl jsem a ona se usmála a dala mi pusu. 

,,Miluju tě" řekla a pak mě objala. ,,Taky tě miluju" usmál jsem se. ,,Jo a pořád platí to, že chceme na svatbu trochu netradiční barvy?" roztomile se usmála. ,,Samozřejmě" mrkl jsem na ní a ona se usmála a odešla pryč do ložnice.  

S Madison nechceme mít úplně normální svatbu. Nebo vlastně, bude to normální svatba, ale Madison nechce obyčejné bílé šaty a chce tu svatbu udělat prostě lepší. A mě se to mnohem víc líbí. Bude hezčíkdyž bude mít jiné šaty než bílé. Bude to jiné a lepší.

***********

O měsíc a tři týdny později 

Dnes je naše svatba. Strašně moc se těším. Konečně Madison bude moje paní Bieber. Je dopoledne a já se už začínám připravovat. Včera jsem s klukama šel oslavovat a trošku jsme to přehnali no. Takže mě dost bolí hlava. Ale snad to bude pak v pohodě. 

Hosti už pomalu přicházejí, protože obřad bude nějak za tři hodiny. Nebude to zase taková moc velká svatba. Pozvali jsme rodinu Madison i její prarodiče a tak. Potom jsem pozval mojí rodinu. Pak jsme pozvali kamarády jak Madison tak i moje. A pak jsme pozvali i pár lidí ze společnosti, s kterýma se hodně bavíme. Nebude to úplně obrovská svatba. 

Svatba je udělaná do zlaté barvy a bude u nás doma. Máme obrovskou zahradu takže jsme nemuseli nic jiného hledat. Jenom jsme si najali oddávajícího a bylo to. 

Prohrábl jsem si vlasy když najednou někdo vešel do mého pokoje. Byla to moje maličká Sophie. Měla už na sobě šatičky a hrozně moc jí to slušelo. 

,,Ahoj" usmál jsem se a hned jí vyzvedl. Už jí je osm měsíců a je strašně úžasná. Strašně rychle se naučila chodit takže teď úplně v pohodě běhá. Je úžasná. 

,,Strašně ti to sluší ty moje princezno. Ty máš taky šatičky do zlaté barvy" usmál jsem se a ona se zasmála a já jí objal. Můj miláček. 

,,Justine mám ti jenom od Madison vzkázat, že už jenom pár hodin a že nemáš zapomenout na čas, aby si přišel včas na obřad" řekla Elis, která sem přišla se Sophie. Zasmál jsem se. ,,Vzkaž jí, že ať se nebojí a že jí miluju" řekl jsem a ona přikývla, Sophie mi tu nechala a odešla pryč. ,,Chvilku si s tebou budu hrát a pak se začnu oblékat, aby se maminka nezlobila" řekl jsem, Sophie položil na postel a začal si s ní hrát. 

*********

Jsou dvě hodiny odpoledne a obřad už začíná. Já čekám už u oltáře, všichni jsou připraveni a čekáme jenom na mojí lásku. Jinak jsem taky sladěný do zlaté barvy, ale to vlastně skoro všichni tady.

(p.au. samozřejmě nemá ty brýle ano?)

Začala hrát hudba a začala přicházet moje princezna. Byla nádherná. Měla krásné zlaté šaty a opravdu byla nádherná. 

Madison s velkým úsměvem přišla ke mě a chytila mě za ruku. ,,Jsi nádherná" šeptl jsem jí do ucha a ona se usmála. ,,Taky jsi nádherný" taky šeptla a pak jsme začali poslouchat oddávajícího. 

**********

,,Prosím můžu poprosit o pozornost?" ozvala se Madison když jsme už seděli u stolů a už jsme byli svoji. 

,,Poslouchám tě paní Bieber" usmál jsem se na ní a ona se taky usmála a dala mi pusu. 

,,Jsem strašně moc ráda, že jste všichni přišli. Tohle jsem si hrozně moc přála. Mít takovouhle krásnou svatbu s lidmi, na kterých mi záleží. Už od mala jsem věděla, že až budu mít svatbu tak nebudu mít bílé šaty jako každá nevěsta. Chtěla jsem být jiná. A to se mi povedlo. Vypadá to tu nádherně. S Justinem jsem se potkala v jeho společnosti. Nikdy bych si nemyslela, že s ním něco budu mít. Zažili jsme toho spolu opravdu hodně. Máme smutné, ale i nádherné vzpomínky. A máme naší krásnou dceru. Stal se jeden špatný moment, na který nerada vzpomínám, při kterém jsme ztratili našeho syna. Ale to tady teď nechci rozebírat. Myslím, že to tady každý ví. Chci strašně moc říct, že tě miluju Justine a mám pro tebe jednu úžasnou zprávu" řekla a já na ní překvapeně koukal. 

,,Tyhle šaty jsou naschvál tady odstátý" zasmála se a ukázala na její bříško. ,,Jsem totiž těhotná. Skrývám to před tebou už přes tři měsíce. A hlavně nejskvělejší zpráva je, že budeš mít asi syna" usmála se a já hned vyskočil ze židle. ,,To fakt?" vyhrkl jsem a ona se na mě usmála a přikývla. ,,Panebože to je tak skvělý! Miluju tě! Miluju tě hrozně moc" řekl jsem, přitáhl si jí k sobě a pořádně jí políbil. 

Taky bych nikdy neřekl, že někdy něco s Madison budu mít. Hlavně po smrti Abby jsem byl už smířený s tím, že si nikoho nenajdu a budu navždy sám a zlomený. Ale potkal jsem mojí úžasnou Madison a všechno se změnilo. A já jsem hrozně moc šťastný a snad budeme takhle šťastní až do smrti. 

Ahoooj holky❤️ takže tady je epilog. Hrozně jsem to odflákla a nelíbí se mi to. No, ale snad se Vám to aspoň líbilo. Budu hrozně moc ráda za komenty a za celkový názor na tenhle příběh. Opravdu by mě celkový názor na příběh potěšil. Jsem hrozně moc ráda, že jste tu se mnou přes celý příběh byly. Mám vás hrozně moc ráda. Můžete se jít taky podívat na můj další příběh Mrs. professor. JE NA MÉM PROFILU!❤️

Snad se teda setkáme u dalšího příběhu. Mám vás moc ráda❤️