Znělo to jako by někdo vedle ťukal na zeď. Mělo to zvláštní pravidelnost, ale nemohl jsem najít klíč. Uvědomil jsem si, že to vychází z Pandiččina pokoje a tak jsem tam vtrhl, ať mě nechá spát.

Když jsem tam vešel, hned na mě vypálila:,, Proč neodpovídáš? ".

,,A čemu?" podivil jsem se ,,Tomu ťukání?"

Protočila očima. ,, Ano, tomu ťukání, které se mimochodem jmenuje Morseova abeceda. Ty ji neznáš?"

Mor-co? ,, Ne, měl bych?" zeptal jsem se otráveně. Už mi to, že mi to jednoduše neřekne co to je, nebo mě nenechá spát, leze na nervy. A to rychlé.

SOFI:

Loki teď vypadal jak papiňák. Evidentně už ho to přestávalo bavit, tak jsem se nad ním slitovala a vysvětlila mu to.

Řekla jsem mu, že Morseovka se skládá z teček a čárek nebo krátkých a dlouhých zvuků.

Dokonce jsem byla tak hodná a celou Morseovku mu překreslila, ale on to ne a ne pochopit.

Nakonec to pochopil, ale bylo těžký.

Potom si pro sebe zabrblal něco ve stylu "to je blbost" a odešel.

 On si ze mě dělá legraci. Já mu tady 2hodiny a 24 minut vysvětluju co to je a on pak jenom tak odejde!? Mimochodem, ano stopovala jsem si to. A taky nahrávala zvuk. No kdo by si nenahrál jak dlouhý vedení má "věhlasný" bůh falše a lsti?

,,To snad ani není možný, jak mě vždycky dokáže vytočit" zamumlala jsem si a s těmito slovy jsem usnula.

...

Celý týden se nic nedělo. Teda, když nepočítám občasné propalování pohledem s Lokim.

V neděli večer před spaním, jsem uslyšela ťukání ze strany, kde má pokoj Muflon. Ihned jsem poznala Morseovku.

Tak on se přece jen rozhodl si se mnou ťukat. Yessss.

Začala jsem rozpoznávat písmenka.