Najednou jsme stáli na vrcholku mrakodrapu toho egoisty. Vydali jsme se někam dovnitř. Nemám nejmenší tušení kam. Ale kdo by se v tom jeho "domečku vyznal.

Cestou se dohadovali kde budu mít pokoj.

,,Ať má pokoj ve sklepě" pokřikoval Stark ,,Mezi pavoukama"

Chtěl jsem ho trochu naštvat. ,,Pavouci jsou náhodou super mazlíčci" provokoval jsem.

,,A se spoustou beden a bordelu" nevzdával to. Ale marná snaha.

,,Tak tam uklidím. Já totiž oproti NĚKOMU nejsem líný pohnout jenom prstem" řekl jsem a všichni věděli, koho jsem tím "někým" myslel.

Uslyšel jsem za sebou chichotání a proto jsem se ohlédl. Uviděl jsem šklebící se Pandu, která se snažila se nesmát nahlas.

,,Může být v pokoji vedle mě" promluvila potom, co se přestala tlemit ,,Tam je přece volno".

,,ANI NÁHODOU" rozzuří se Plechovka. Musím říct, že z něj jde docela strach... Až na to, že já se Plechovek nebojím. Chameleonka asi taky ne.

,,Tati, nic mi neudělá a já se bránit umím" přemlouvala dcera otce.

,,Faaaaajn" sleví nakonec Stark ,,Ale jestli jí něco uděláš, tak se neznám" vyhrožoval mi. Smůla. Jak jsem řekl. Plechovky mě neděsí.

Hned co to dořekl, mě Chameleonka chytla za loket a táhla mě neznámo kam. Přibližně po 2 minutách jsme před nějakými dveřmi. Otevřela je.

,,Tady máš pokoj. Kdybys něco potřeboval, mám pokoj vedle, stačí zaťukat. Akorát ti budu muset sehnat nějaké normální oblečení. Mám pocit, že lidi by úplně neuvítali kdyby ses tady procházel v tomhle... obleku? V normálním oblečení tě tak snadno neodhalí. Ačkoli... myslím, že tebe by poznali v obleku šaška. Počkat, já zapomněla. Šašek už jsi. Tak v kostýmu vodníka" jakmile to dopověděla, zmizela ve svém pokoji. 

To je drzost! Jak se opovažuje!?

Zbytek dne se nic nedělo. K večeři bylo něco co tady na Midgardu nazývají pizza.

Poté jsem ulehl do postele s tím, že půjdu spát, ale vyrušilo mě divné ťukání.