Už je to pět dní co Sofi načerpává sílu, ale ona se stále neprobudila. Začínám mít strach. Stále žije, ale ani jednou se nepohnula. Snažím se to nedávat najevo, ikdyž, mám pocit, že takový Natashe už to došlo.

Ano, říkám Avengerům jmény. Dobře, Starkovi křestním asi nikdy neřeknu...

U dnešní snídaně jsem se v jídle dost šťoural vidličkou. Po dojedení si mě vzal stranou můj "bratr".

,,Meli bychom ji vzít na Asgard. S matčinou magií ji můžete spolu probrat"

Asi si všiml toho, jak jsem poslední dobou takový přešlý. Vlastně asi ne. I on si o ni dělá starosti a základy magie zná taky.

Až teď mi došlo, že Thor řekl jistý nesmysl.

,,Matka je mrtvá" konstatoval jsem posmutněle. Chybí mi. Moc.

,,Mýlíš se bratře. Nemysli si. I ty se můžeš splést. Žije. Jen to skrývala a teď opět přebývá na Asgardu"

To mi vyrazilo dech.

,,Tak ji vezmem na Asgard. Oznam ostatním co se chystáme udělat a já připravím Sofi na přenos.

Přikývl a já šel k ní do pokoje.

Naštěstí u ní čirou náhodou nikdo nebyl. Balit jsem jí nec nemusel. Vše jí obstarám tam. Opatrně jsem ji vzal do náručí a odnesl ji na střechu.

Thor už tam byl a za ním shromážděni všichni ostatní. Chyběl jenom Rogers.

Bouřlivě ji objímali a vroucně se loučili jako by ji měli vidět naposledy.

Nakonec jsme s Thorem stáli tak, že v okruhu dvou metrů nebyl nikdo jiný.

,,Heimdalle, otevři Bifrost" 

Pak nás strhla duha.

Přistáli jsme v pro mě známe zlaté kupoli. Jen jsem zahuhal něco jako pozdrav směrem ke vševědoucímu.

,,Vaše matka vás již očekává. Váš příchod jsem jí oznámil předem"

Kývla jsem a všechny tři nás teleportoval do zámku. Matku jsme našli v trůním sálu.

,,Matko..." to bylo jediné co jsem ze sebe dostal.

Přistoupila ke mě a něžně, ale pevně mě objala tak, aby neublížila Sofi.

Poté se přivítala s Tchořem. Nekoukejte na mě tak. To vymyslela Sofi. Ne já.

Následně nás odvedla do komnat pro hosty a já položil mou Pandičku na postel.

,,Thore, jdi prosím na chodbu" požádala ho matka a následně Sofi prohlédla.

,,Co se jí stalo?"

Vysvětli jsem jí co se na té misi "povedlo"

,,Pomohl bych jí sám, ale na to mám málo magie"

Řekla že mi pomůže a následně jsme společně začali kouzlit. Pekelně jsem se soustředil a požil co nejvíc magie jsem si troufl, abych neskončil jako Sofi.

Najednou otevřela oči.

SOFI

Proplouvala jsem temnotou. Čau drahá Tmo. Dlouho jsme se neviděli viď. 

Nevím jak dlouho jsem takto strávila, ale najednou jsem ucítila jakýsi tah. Nebylo to nepříjemné, ale nutilo mě to vracet se k vědomí.

Zprudka jsem otevřela oči a... Hned jsem je zase zavřela. Moc světla!

Pak jsem je zkusila, tentokrát pomaleji opět otevřít a pak mi chvíli trvali než se mi povedlo zaostřit.

Skláněli se nade mnou dvě postavy.

První byl můj milovaný bůh Loki a druhá byla nějaká žena, kterou jsem neznala.

Začali se mě vyptávat jak mi je.

,,Jako kdyby mě přejeli parním válcem" zachroptěla jsem a lekla jsem se vlastního hlasu. Ta dáma asi parní válec nezná, soudě podle jejího výrazu, ale nevyptávala se.

Vzhledem k tomu, že nezná tu obludu, která udělá ze všeho placku jsem usoudila, že nejsme na na Mid-Zemi. A já kromě Země znám jenom Asgard a Jötunhaim (doufám, že se to píše takhle) a zima tady nebyla, takže jsem na Asgardu.

Loki mi dal vodu. Dal by mi skleničku do ruky, ale když viděl jak se mi klepe ruka, došlo mu, že bych to vylila i kdyby tam bylo jen trochu na dně.

Zjistila jsem co jsem udělala a jak dlouho jsem byla mimo. Taky se tu na chviličku stavil Thor. Ale i po pětidenním "spánku" jsem byla dost vyčerpaná a tak mě nechali spát.

Já propadla do říše snů. Nebo spíš nočních můr...