Hned po vylezení z postele jsem se nudila jako při hodině matematiky na základce. A když jsem si nakopla prst o stůl a sprostě při tom zaklela, dostala jsem od Steva přednášku, která se táhla jak žvýkačka na botě.

když konečně skončil, vydala jsem se rovnou do pokoje vedle mýho, ani jsem se nezastavila u sebe.

Bez zaklepání (jako vždycky) jsem vstoupila dovnitř. Loki si mě hned všiml a s nadzvednutým obočím se ke mně otočil.

Přistoupila jsem k němu a naklonila se. On se taky přiblížil a chtěl mě políbit. Já ale na poslední chvíli uhla a on se pořád nakláněl a přepadl dopředu přímo z postele.

Smála jsem se mu, až jsem spadla z postele taky. On mě chvíli měřil pohledem, ale pak nevydržel s kamennou tváří sledovat můj úžasný, vysmátý ksicht a přidal se taky.

Když jsme se dost nasmáli, Lokimu se přes obličej mihl zlověstný úšklebek. Ajaj, to bude zase něco...

,,Jdi za dveře a za patnáct vteřin vlez zase zpátky sem". Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on se jen usmál a na rozloučenou mi zamával. Šla jsem tedy mimo místnost.

O několik vteřin později jsem vlezla zpátky, jak říkal. Rozhlédla jsem se po pokoji a na posteli jsem uviděla rozvalující se černé kotě se zelenýma očima.

,,Loki! Ty víš, že bych se nejraději roztekla, když tě vidím takhle roztomilýho" zafňukala jsem a on jako odpověď seskočil z postele a začal se mi otírat o nohy.

Musela jsem ho zvednout ze země a začít se mazlit. Drbala jsem ho na hlavě jako předchozí den v kuchyni, ale tentokrát jsem nemusela pokořovat pohoří Židlus.

Přitiskla jsem si ho na hrudník a v tu chvíli se proměnil zpátky.

,,Já tu pusu dostanu" řekl těsně předtím než se mi přilepil na rty.

Pár vteřin jsme setrvali v jedné poloze, než nás vyrušily otevírající se dveře, ve kterých se hned na to objevil táta.

Do pr-prdopeče (prášek do pečiva).

Jakmile nás uviděl, urychleně vypadl z pokoje a na celý tower křičel:

,,VŠICHNI DO OBÝVÁKU! HNED!"

Tak tohle bude průser. Podívala jsem se na Lokiho a chytli se za ruce. V této pozici jsme se vydali o pár pater níž, kde už seděli všichni Avengers.

Táta byl rudý jako rak a ostatní vyčkávali co se stane. Taťka jim to asi zatím neřekl. Historicky první den, kdy slavný Tony Stark něco důležitého zamlčel déle než pět sekund!

Pohledy všech se stočily na nás. Jakmile postřehli naše propletené prsty, jejich výrazy se přestaly shodovat.

Natasha a Wanda se na sebe vševědoucně podívali.

Ostatní se tvářili překvapeně a ve Stevově byl vidět i vztek. Právě jsem mu podala jeho vlastní medicíny.

,,Kdyby jste nebyli slepí, všimli byste si toho už dávno" řekli svorně Nat a Wanda. Začala jsem je podezřívat z toho, že si tohle nacvičily na den, kdy se náš vztah s Lokim odhalý.

Taťulínek evidentně neměl sílu to řešit, prostě jen přelezl k pultu a něco si nalil.

Ostatní to tak neprožívali a vydali se zpět ke svým pracím.

Jen když šla Tasha okolo mě, drcla do mě se slovy:

,,Já to věděla"