13. Něco jako jednorožec
Ráno mě probudily sluneční paprsky. Sakra! Já si včera nezatáhla záclony.
Pak mi ale došlo, že mě někdo objímá kolem pasu. Lekla jsem se, ale necukla sebou. Nechtěla jsem toho někoho vzbudit.
Natočila jsem se tak, abych viděla kdo to vedle mě leží.
Byl to Muflon. Ani nevíte jak byl při spánku roztomilý. Awwwww. A navíc byl bez trička. Bože, za co mě trestáš? Nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled.
,,Nemůžeš se vynadívat co?" zeptal se se zavřenýma očima a potom co to dořekl oči otevřel.
Hrozně jsem se lekla. Asi si toho všiml, protože se začal smát.
Propíchla jsem ho naštvaným pohledem. Začal se smát ještě víc a já to nevydržela a přidala se k němu.
,,Musím se jít převlíct" řekla jsem, dala Lokimu pusu na tvář a chtěla jít k sobě.
On mě ale chytil za zápěstí a stáhl zpátky na postel.
Potom mě políbil na rty.
Když se odtáhl, vrátila jsem se k původnímu plánu jít se převlíct.
Ale sotva jsem si stoupla, měla jsem na sobě zelený crop-top a černý legíny. To vše doplněno černýma ponožkama. Pravda, že na boty jsem si nikdy moc nepotrpěla. Radši jsem chodila bosá.
Překvapeně jsem se otočila k Lokimu, který se jen culil jak měsíček na hnoji.
Došli mi, že změna mého oblečení proběhla díky jeho magii. To vysvětlovalo, proč je to sladěný do černý a zelený.
,,Jdem na snídani?"
,,Jasan, takže směr..." dělala jsem, že přemýšlím ,,severo severo jih, neboli kuchyň".
Nad mým chováním se jen uchechtl. Nasadila jsem zářivý úsměv, popadla ho za ruku a rozběhla se ke kuchyni.
Cestou mi ujela noha a oba nás stáhla k zemi. Jak jinak. Začali jsme se oba nahlas smát a muselo nás být slyšet přes půlku Avengers toweru.
Po pár vteřinách přiběhli Zmrzka s tátou a hned za nimi Nat a Clint.
Když uviděli jak se tam tlemíme jen protočili očima. Vypadalo to jako kdyby to měli secvičený předem.
Pak šli někam, nevím kam.
My dva jsme se konečně sesbírali ze země a doběhli do kuchyně. Naštěstí už bez padání.
Udělala jsem topinky a namazala je nutellou, kterou si Tony schoval do pračky. Hrozně úžasná schovka, já vím. Je ale fakt, že do pračky se asi nikdo nedívá. Až na mě. Hehe. Geny se nezapřou. Je vidět, že uvažujeme podobně.
Asi nemusím popisovat jak jíme...
Po snídani jsme se dobrali ke mně do pokoje, kde jsem chtěla Lokiho naučit pexeso.
Začala jsem rozkládat kartičky, když se ozval poplach.
S Lokim jsme se na sebe podívali a oba nás oblíkl do obleků.
Vydali jsme se k obýváku, kde se máme sejít, když zazní poplach.
Tam jsme ovšem nedošli, protože nám do cesty vběhl někdo v jednorožčím... obleku?
Podívala jsem se na Muflona s "co to sakra je" pohledem. Pak jsem se opět podívala na Jednorožce a začala se smát.
Já vím, jsem chytrý člověk, ale zase jsem originální no ne? A navíc, kdo by se nesmál, když v tom obleku vypadal jak růžová šiška s nohama a duhovým rohem.
,,Nějaký problém?" nechápal Jednorožec.
,,Měl by ses vidět. Kdo vůbec jsi? Pan Prdiduha?" dostala jsem ze sebe, když jsem se stále smála.
Při tom oslovení vyprskl smíchy i Loki, ale on je aspoň tak inteligentní a nesmál se jak debil jako já.
Jednorožčák jen vážně přikývl.
,,To nemyslíš vážně? Pan Prdiduha? Prosím že si děláš legraci" smála jsem se dál a pozorovala jeho zmatený výraz.
,,Co je na tom jméně vtipného?"
,,Ale nic, nic" řekla jsem sarkasticky, když jsem se jakž takž uklidnila.
To už se sem dostali i ostatní.
Začali jsme proti němu bojovat.
Byl lepší než jsem podle jeho jména předpokládala, ale stejně jsme asi po pěti minutách vyhráli a Jednorožec byl zajat.
Odvedli jsme ho do cely.
,,Zítra ho začneme vyslýchat. Jako první půjde Natasha, kdyby se jí nepovedlo z něj něco vytáhnout, tak tam půjdu já" říkal táta a já tam samozřejmě půjdu jako poslední a někdo mi navíc bude muset dělat garde.
Loki vyslýchat vůbec nebude, ale jakmile slyšel, že mi někdo musí dělat ochranku, hned se přihlásil. Já souhlasila. Na tátovi jsem si vydobila to, že si toho kdo tam se mnou bude můžu vybrat sama.
Ale stejně je tak malá pravděpodobnost že se na mě dostane, že asi ani nemělo smysl trvat na tom kdo to bude. Ale co?
Pak jsme šli do pokojů s Lokim jsme konečně dohráli to pexeso.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro