Celý další dlouhý týden se nic nedělo. Jelikož jsem se hrozně nudila, povídala jsem si s Lokim. Ano, povídala. Ťukáme si spolu už méně často, protože po minulé slušnosti...

Vyprávěl mi o tom, jak se dostal na Asgard. (Tenhle příběh asi všichni znáte, ne?). Bylo mi ho upřímně líto. Tvářil se u toho dost smutně a já neodolala a objala jsem ho.

Dost ho to překvapilo, ale po chvíli se uvolnil a objal mě taky.

Najednou někdo otevřel dveře. Bez zaklepání taková drzost! Co kdybych se třeba převlýkala?

Ve dveřích stála Natasha a koukala pohledem, který říkal "awww".

Rychle jsme se od sebe odtrhli.

,, Nechtěla jsem rušit vaši "chvilku", ale máme misi. I ty Muflone. Už jsem taky Avenger, takže musíš s námi" řekla s potměšilým úsměvem. Pak odešla.

,, Fajn, jdu se připravit. Ty bys měl taky" hned co jsem to dořekla přede mnou stál ve svém brnění a mufloní helmou.

Chvíli jsem vyjukaně koukala a pak mi došlo, že tohle je jedna z jeho schopností.

Řekla jsem, ať jde pryč, abych se mohla převléct.

,,A co když nepůjdu?" zeptal se.

,, Tak tě odsud dostanu silou"

,, Mě?" uchechtl se.

Začala jsem se soustředit. Sice mi, jak už jsem říkala, telekineze ještě moc nejde, ale já ho odsud dostanu.

Zavřela jsem oči, představila si jak Loki letí z mého pokoje a pak jsem otevřela oči.

Uviděla jsem, že se... nestalo vůbec nic.

Jedině, to, že na mě Loki koukal jak na magora.

To me naštvalo a já se soustředila ještě víc.

Byla jsem dost naštvaná, ani nevím proč. Prostě jsem najednou měla hroznej vztek.

Loki vyletěl z pokoje a narazil na stěnu v chodbě.

UPSSS

Zatímco byl venku jsem se rychle převlékla do svého obleku.

(Já vím, umím "hrozně" hezky kreslit, tak mě prosím neukamenujte, za "nádhernost" obrázku)

Hned potom jsem šla za Lokim na chodbu. Naštěstí mi nic nebylo. Teda, když nepočítám překvapení.

Díval se na mě jak na boží zjevení. Čímž taky jsem, že?

,, To mi pak vysvětlíš" řekl a vydal se za mnou.

,, Jasný, jasný"odbyla jsem ho.

Dobrou jsme na střechu, kde už byli všichni, kromě táty.

,, Jseš pozdě" řekl Steve.

,, Wow, bych si nevšimla. A táta chybí taky." 

,, Hm, tady se geny nezapřou"prohlásila Nat.

Pak proběhl otec. Všichni jsme zahuhlali něco jako "ne sláva" a vydali se do quinjetu ( nevím, jestli to mám dobře, tak kdyžtak se omlouvám )

Asi po deseti minutách jsme dorazili na místo. Rozdali nám instrukce.

Já měla jít s Nat zpráva, Loki se Stevem zleva, Pietro, Wanda a Thor zezadu a táta to kontroloval ze vzduchu. Bruce zůstal v letadle.

,, Tak co ty a Loki"zeptala se tak, aby nebyla slyšet ve sluchátku, které jsme měli všichni.

,, Coby?" nechápala jsem.

,, Furt na tebe zítra, ty na něj taky, bavíte se spolu, zatímco on se s nikým jiným nebaví, a nebudu mluvit o tom, že jsi mu usla na rameni a pak on na tobě. A navíc by vám to spolu hrozně slušelo" řekla a hlas ji přetékal nadšením.

Jen jsem zrudla jak rajče.

,, Tobě se líbí"odhalila mě Natasha.

,, Ale nikomu ani muk" zděsila jsem se.

Pokývala hlavou na souhlas, ale v očích jsem ji zahlédla rošťácké jiskřičky.

Ajaj co ona zase vymyslí.

Zatímco jsme si povídali, jsme zabíjeli jednoho agenta Hydry za druhým. Měli jsme za úkol ukrást tajné informace a pak zdrhnout s ostatníma.

Konečně jsme našli tu místnost, ale byla plná agentů.

Hned na nás začali střílet. Začaly jsme na ně střílet taky, ale bylo jich moc. Pár jsem jich odzbrojila a zabila.

V tu chvíli přiběhli ostatní a pomohli nám.

Mě pak střelili do boku. Bolelo to jako prase a taky to jako prase krvácelo.

Asi jsem ztratila dost krve, protože se mi začaly dělat mžitky před očima.

Pomalu jsem ztácela vědomí, ale když jsem padala, něčí silné ruce mě chytli. Zamžourala jsem před sebe a po chvíli poznala havrani vlasy.

Chytil mě Loki a podle houpací pohybu jsem poznala, že mě někam nese.

Pak už jsem slyšela jenom jak se někdo dohaduje a pak jsem ztratila vědomí.

Nevím proč si myslím, že tma bude moje věrná kámoška.