Odvedli mně do letadla a nasadili mi midgardská pouta - jednoduché kovové náramky spojené tenkým řetězem. Ušklíbl jsem se. To mně má zadržet? Ale držel jsem si masku lhostejnosti a chladně jsem si prohlížel své věznitele. Ti ze mně byli viditelně nervózní, a atmosféra ještě zhoustla, když letadlo náhle vletělo do prudké bouře. Věděl jsem, co ji způsobilo. Můj ,,bratr". Má domněnka se vzápětí potvrdila. Thor vpadl do letadla, Mjollnirem odmrštil Iron Mana, který se ho pokusil zadržet, mně zbavil pout a vyskočil se mnou do tmy.
Doletěli jsme k jakémusi skalisku, na které mně bratr drsně hodil. Když jsem dopadl zády na tvrdou zem, z úst se mi vydralo bolestné zasténání. Sám sobě jsem se vzápětí ironicky zasmál.
,,Kde je ten Tesseract?" zeptal se Thor. Ušklíbl jsem se - ze mně žádné informace nedostane.
,,Taky jsi mi chyběl." Thorův hlas změkl:
,,Mysleli jsme, že jsi mrtvý." ,,Truchlil jsi?" zeptal jsem se sarkasticky.
,,My všichni. Náš otec - "
,,Nenazývej toho zloděje mým otcem!" štěkl jsem.
,,Tvůj otec! Tvůj! Jen tvůj! Nejsem jeho syn a už vůbec nejsem tvůj bratr! Kašlali jste na mně celý život, tak si teď nehraje na mou rodinu!" zařval jsem. Kdybych uměl plivat jed jako Jormungandr, Thor by byl už dávno mrtvý. Třásl jsem se odporem a ustupoval jsem dozadu. Viděl jsem, jak Thor přivolává své kladivo.
,,Dobře mně poslouchej, bratře - " Spatřil jsme červeno-zlatý záblesk, který se řítil na Thora, prudce do něj vrazil a odmrštil jej o kus dál.
,,Poslouchám." ušklíbl jsem se do ticha.
Viděl jsem, jak Thor dopadá na záda přinejmenším stejně bolestivé jako já, ne-li více. Rychle jsem se teleportoval na blízké vysoké skalisko, abych byl mimo jejich dosah. Thor a Iron Man se do sebe zuřivě pustili. Sledoval jsem jejich boj. Líbilo se mi, jak Thor dostává zabrat. Boj ale zanedlouho ukončil příchod Kapitána Ameriky. Po zuřivém výpadu na jeho štít klesl Thor v bezvědomí na zem.