Letadlo za několik hodin hladce přistálo na jakési obrovské letadlové lodi. Byla to základna SHIELDu, Hellicarrier. Dostal jsem pouta na ruce i na nohy. Vůbec mně to ale nezneklidňovalo, protože jsem měl v rukávu dvě esa, jak se říká na Midgardu. Tím prvním byl Barton, který měl s několika zkorumpovanými policisty zaútočit na Hellicarrier, a tím druhým byl doktor Bruce Banner - vědec, který se dokázal přeměnit na obrovské řvoucí zelené monstrum - Hulka. Byl mi neuvěřitelně užitečný, zvláště když jsem teď mohl ovládat jeho proměnu já sám.
Byl jsem zavřen do jakési obrovské skleněné kruhovité cely. Nechápal jsem, jak mně to má udržet na místě. Fury mi to ale brzy vysvětlil. Jediný dotek na skle - a Hellicarrier mně i s celou vyplivne ze své devitikilometrové výšky na zem. Sice jsem byl bůh, ale i tak by mi ten naráz jistě nepříjemně pohmoždil tělo. Naoko jsem zůstal ledově chladný. Fury odešel.
Strávil jsem ve vězení poměrně dlouhou dobu. Teleportace mi nepomohla a nehodlal jsem příliš riskovat.
Jednoho dne jsem za sebou uslyšel pohyb. Poznal jsem, že mám návštěvu - dámskou návštěvu. Byla to ta rudovlasá agentka.
,,Takto se ke mně dokáže přikrást málokdo. " usmál jsem se, aniž bych se otočil.
,,Ale čekal jste, že přijdu. " opáčila agentka Romanovová. Tuto ženu jsem znal z Bartonova vyprávění. Věděl jsem o ní víc, než si byla ona sama ochotná o sobě přiznat. Nakonec jsem ji pohrdavě nazval ufňukanou děvkou a poslal ji pryč. Čekal jsem.