,,Jmenuji se Lucy. Do minulých dnů jsem si poklidně žila v New Yorku se svou sestrou a studovala na vysoké škole." začala dívka vyprávět. ,,Před pár dny se všechno změnilo. Otevřela se obloha a začaly z ní létat podivné stroje, které tady zničily skoro celé město. Ty stroje řídily podivné příšery, vypadaly jako plechové. Ničily, pálily a zabíjely všechny, kdo jim přišel do cesty. Jen tuto starou hospodu ušetřily, nevím proč. Poté se objevil nějaký vysoký černovlasý muž, vypadal jako ze středověku. Měl takové zelenozlaté brnění, přilbu s rohy a v ruce nějakou podivnou zbraň. Dodnes si vzpomínám na ten jeho zvláštní pohled. Jako bychom my byli nějací červi, které hodlá zašlapat do země. Na jeho pokyn se ty příšery vrhly na lidi kolem. Muže zabily. Ženy zneuctily. Děti shazovaly z mrakodrapů.
Mou sestru Scarlett někam odvlekli. Má matka zemřela při tom řádění. Otce jsem nikdy nepoznala. A teď nemám nikoho. Nevím, kde je má sestra, jestli je naživu, cítím jen neustálý strach, kdy si pro mě přijdou - " Dívčin hlas se zlomil a ona se usedavě rozplakala. Neuměle jsem ji pohladil po vlasech a ucítil naléhavou potřebu ji ochránit a pomocí jí.
,,Já vaši sestru najdu." řekl jsem jí tiše, ale přesvědčivě. Ale ona mi nevěřila. Byla z toho sice k smrti zoufalá, ale věděl jsem, co si myslí. Jak by mohl slabý stařec porazit boha? Nechtěl jsem to udělat, ale nakonec jsem se jí přece jenom zjevil ve své pravé podobě. Vykřikla překvapením a zčásti i hrůzou. Uklidňoval jsem ji.
,,Nebojte se, všechno bude dobré. Jsem na vaší straně s Avengers. Pomohu vám najít sestru a vysvobodím Midgard z nadvlády mého bratra." řekl jsem jí. Ona mi jen vyčerpané padla kolem krku. Bylo toho na ni moc.

Rychlým krokem jsme vyrazili z hostince. Tentokrát jsem byl převlečen jako nezdařený student. Všichni Ásové (Asgarďané z vládnoucího rodu) měli do určité míry schopnost měnit oblečení, ale dokonalou magií v celém Asgardu vládl pouze Loki. Nejednou jsme díky němu vyhráli i bitvy. Dokázal nepřátele zmást tak dokonale, že se sami vzdávali. Nasazoval za nás život. Až teď jsem si uvědomil, že jeho zásluhy nikdy nikdo neocenil. Vždy jsem byl oslavován já. Já a vítězství. Ale nikdo si nevzpomněl na mladého černovlasého čaroděje, který se tehdy krčil s pohárem medoviny v ruce v koutě hodovní síně, zatímco já jsem byl obklopen rodinou a přáteli. Sakra. Musím to napravit. Dát bratrovi najevo svou lásku a náklonnost. Než bude pozdě. S Lucy jsme vyrazili směrem k bývalé budově SHIELDu.