Když se alespoň trochu vzpamatuji z toho, že jsem zabil svého syna, když načerpám novou sílu a doplní se mi magie, teleportuji se zpět.
New York už je téměř v troskách. Avengerům se sice vcelku úspěšně daří ničit Chitauri, ale Jormungardr je zalévá novými a novými přívaly vod, která splachuje trpaslíky jako midgardská hospodyně mravence v kuchyni. Obří z Muspellu a Surtr zapalují budovy, Jotunové jejich plameny mrazí tak, že oheň hoří neuhasitelně. Zkáze už nic nezabrání.
Uprostřed toho chaosu a zmatku jsem zahlédl rudý vlající plášť. Rty se mi zkřivily nenávistí. Thor. Teď mi splatí svou krví Fenrirovu smrt.
,,Odinsone! Připrav se na boj! Ještě dnes tě smete má pomsta!" zařvu, v hlase se mi misi vztek s bezbřehou nenávistí. Thor se otočí:
,,Loki, Fenrir přece bude v pořádku, vyléčíš si ho. Něco takového jej přece neporazí." pokouší se mně naivně usmířit. Rozzuřím se ještě víc.
,,Fenrir je mrtvý, bratře." procedím mezi zuby.
,,Musel jsem jej zabít! Je to tvoje vina!" cítím, jak se vztekem přímo třesu. Tentokrát bude boj. A ten boj skončí smrtí jednoho z nás. Vytáhl jsem Kopí osudu. Thor byl vyzbrojen mečem. Ušklíbl jsem se, zčásti pohrdavě, zčásti nechápavě. Proč si nebere Mjollnir? Bojí se mi ublížit? Nebo doufá, že mne zastraší a bude boj na pěsti, kde by měl výhodu?
,,Loki, skonči to." zaprosil Thor. Já jsem se opět ušklíbl. Co si o sobě vůbec myslí? Že mi zabije syna a já kvůli jeho štěněcímu pohledu zapomenu na veškeré nepřátelství?
,,Ani mne nehne, Thore. Slíbil jsem Fenrimu, že jej pomstím. A i Bůh lží své sliby plni." zasyčel jsem a rozmáchl se kopím. Thor se snaží chabě bránit, ale jeho stálou snahu neublížit mi oceňuji jen hlasitým výsměchem.
Vysmívám se také jeho zbrani. Jak on je naivní! Ve své neskonalé tuposti a hlouposti si neuvědomil, že v ruce třímá meč, který mu dali Avengers. Jak mohl zapomenout, že na Bohy midgardské zbraně neúčinkují? A takový budižkničemu se chtěl ucházet o vládu nad Devíti světy? Tím více jsem toužil jej porazit, abych dokázal jeho neschopnost v boji, a naopak já abych hodil podrobený Midgard Odinovi k nohám. Je to jen válečná kořist. Nic víc.
Čekal jsem, kdy tomu bezmozkovi konečně dojde, že jeho snaha je marná. Midgardské meče se od těch asgardských příliš neliší stavbou, ale Bohům neublíží. Snad stokrát jsem už měl příležitost ho zabít, ale zatím jsem to neudělal. Čekal jsem na svou šanci vrazit mu nůž do zad. Takový ubožák si nezaslouží rychlou smrt.
Náhle nás překvapilo zvláštní ticho. Pousmál jsem se. Obři byli pryč - zřejmě pod velením Surtra působí chaos v jiných koutech Midgardu. Ve zdemolovaném New Yorku zůstávalo jen několik Chitauriů a stranou toho všeho stál Iceman. Ledoví obři byli pryč. Tázavě jsem naklonil hlavu na stranu, a on sotva postřehnutelně kývl hlavou. Spokojeně jsem se zasmál. Bojiště se přesouvá na Asgard. A nikdo z mých nepřátel to neví ...

Thor nerozhodně a zmateně stál, kroutil Mjollnirem v ruce a přemýšlel. Tiše jsem stál kousek od něj, neútočil jsem, jen jsem vyčkával. Jeho zpomalenému mozku jen zvolna docházelo, co se asi v příštích okamžicích stane.
,,Asgard!" vykřikl polekaně. Ušklíbl jsem se - to mu to teda trvalo. Na nic nečekal a vydal se hledat portál, kudy by se dostal do svého světa.

Já jsem ho nechal, ať se marně snaží, a černou magií jsem si otevřel Bifrost. Měl jsem plán.