Ten havran padal přímo na mě, sakra, co mám dělat?
,,No co, zachránit jeden život z tisíců je taky skutek!. Ve správnou chvíli jsem vyskočila do výšky nad sebe. Vypočítala jsem to správně, hned v mém nejvyšším bodě letu jsem stihla chytnout toho ubohého ptáka do tlamy tak aby se mu nic nestalo a hned jsem dopadla jako třeba rys zase na čtyři nohy. Přenesla jsem ho hned na břeh, tam jsem ho položila a pro případ jsem si ho přidržela jednou packou k zemi.
,,Proč jste tak brzy přiletěli a jak to, že je vás taková hromada!''. Klovl mě do packy a ze strachu se snažil utéct. Naštval mě, bolelo to. Měla jsem štěstí, že nedokazal tak rychle uletět a cupital chvíli po zemi.
Ale vůbec, slovo ,,chytit,, se dá lehce říct. Všude mával křídly a hrozně mě kloval do mých noh.

,,Tak, a já už mám z tebe dost klovanců, nechci tě zamordovat ani ublížit! Umíš to pochopit?!''

Konečně po té honičce jsem mu přidržela bříško a krček. Legračně jsem zadními nohami přidržela i křídla aby s nimi nijak nemával jak o život. Samozřejmě jen tak, aby se mu nic nestalo.

,,Sakra, uklidni se, ty klubko černého peří! Nic ti neudělám...''

Nakonec se po chvilce  uklidnil.

Havran: Ty mi neublížíš?
Já: Ne... Počkej, ty mi rozumíš?
Na to slyším velké šustění v blízkém keři odkud tímto směrem ve vzduchu létali havrani. Nastřežily se mi uši a poslouchala jsem, co bude dál... Pustila jsem toho havrana a opatrně jsem se přiblížila k tomu keři.

,,Kdo tam je? Trochu vylekaně řeknu. Já jsem pro tebe nebezpečný tvor...být tebou, zdrhala bych....já klidně zautočím!''

Mezitím ten havran stihl uletět pryč. Na minutku jsem uskočila, lekla jsem se, někdo tam začal vrčet. Jako by to zavrčela..... další liška....
Hned z toho křoví vyskočila opravdu liška, převrátila mě na záda a opět zavrčela hned nad mou hlavou.

On: Co, ty jsi liška?
Já: Ne, jsem srnka... :(
Neznámá liška: Takže, ty nejsi žádná zlá stvůra, co mě chce zabít?
Já: Ne, přece i z té dálky mě může kdokoliv poznat! A proč stvůra, ty jsi mi na to uvěřil?
Neznámá liška: Sama jsi to říkala a zmátlo mě, proč máš tak černou srst?

Tohle mě úplně dostalo do agresivní nálady.

Já: Hele, prosím pusť mě a půjdeš si dál vlastní cestou. Vůbec nevím, proč to jak lidi, tak i zvířata vábí sem, kde já bydlím! Takže bych si přála aby jsi ty teť nejlépe odešel!
Neznámá liška: Madam, moc je mi to líto, že jsem nechtěně na vás vyjel...
Já: vyjel?
Neznámá liška: ...a vyrušil vás na lovu jednoho ptáka
Já: Lovila?  Já ho zachraňovala!!!
Neznámá liška: Tak to vypadalo... Vlastně jsem se nepředstavil, jsem....
Já: Myslím, že mě to zajímat nebude...
Neznámá liška: Shinno
Já: Shinno?
Shinno: Ano, Shinno...
Já: Pěkné jméno
Shinno: To není ironie, co myslíš?
Já: Ne, není (a otravně povzdychnu)
Shinno: Díky a jaké je tvoje...
Já: Promiň ale nezajímá mě už tvoje prapodivné otázky ohledně mě.

Už mě to nijak nebavilo. Pustila jsem ho. Jednou packou jsem ho popostrčila ať odejde, moc se mu to ale nelíbilo.
Pane bože, pročpak se tak chováš? Neodpověděla jsi mi ani na moji otázku a tam kam mě strkáš tam ani nemířím!
A kam tedy míříš?! Zeptala jsem se a nechala jsem zároveň toho strkání.
Za těmi havrany. Odpověděl Shinno
Já: Opravdu, a ty víš, kam letí.
Shinno: Právě, že ne a chci to zjistit.

Omlouvám se ale tady už to ještě není dokončené. Myslím, že by bylo dobré co nejrychleji dokončit, a pak jen přemýšlet, jestli bude pokračování nebo ne.
A aspoň doufám, že se vám ,,nedokončený'' příběh trošičku zalíbil... :)

Luna6874