Stál jsem spolu s tím kreténem před jejich vchodovými dveřmi. Nikdy předtím jsem tam nebyl. Netušil jsem, že Troye bydlel tak blízko škole.

„Opovaž se na něj bejt zlej, rozumíš?" prohodil nepříjemně a vstoupil do dveří. Tiše jsem přikývl a následoval ho dovnitř. Nemohl jsem uvěřit tomu, že to vážně dělám. Bylo to hloupé. To mu sem takhle běžně vodil kluky, které měl čím vydírat, aby si měl jeho svěřeneček s čím hrát? Vzpomněl jsem si na film The loved ones. Snažil jsem se tu myšlenku zase rychle zahnat, ale už bylo pozdě.

„Zlato, mám pro tebe překvapení," zaklepal slizoun na jedny ze dveří na dlouhé chodbě. Dobře. Tohle bylo víc, než úchylné. Když můj profesor zjistil, že za ním nejdu, tak mě chytl pevně za zápěstí a vtáhl dovnitř – do pokoje, který měl patřit Troyeovi.

A já byl v háji.

Do prdele.

Kdy se z něj tohle stalo?!

Kdy tak vyrostl?

Jak do háje mohl být tak sexy. Kudrlinky mu padaly do jeho nevinně vyhlížejících modrých očí. Myslel jsem, že má rovné vlasy. Do školy je nikdy takhle nenosil. Možná to byla škoda. Vypadal krásně.

Nevím, kdo z nás byl překvapenější. Snažil jsem se na něj tak blbě nekoukat, ale nešlo to. Až moc mě to zaskočilo. A bylo až moc šílené ho po takové době vidět.

„Oh. Wow. Díky," dostal ze sebe rychle a přitáhl si mě k sobě. Jak mohl sakra mít takovou sílu? Vždyť byl tak moc hubený.

Hloupě jsem tam stál a snažil se mu vytrhnout.

Celé tohle byl tak pitomý nápad. Jako by mi to snad mohlo pomoct. Slizoun mě nenáviděl. Stejně ty fotky budou v pondělí po celé škole.

„Nebudeš na nás takhle koukat celou dobu, že ne?" prohodilo vedle mě arogantně to ještě před chvilkou nevinně vypadající stvoření. A já si myslel, že z něj bude zamindrákovaná kupička neštěstí. Měl by na to právo. Dělali jsme mu ošklivé věci. Tedy. Hlavně já.

„Jasně, samozřejmě. Promiň. Užij si ho," mrkl na nás oba profesor a s úsměvem na rtech za sebou zabouchl dveře.

To nemohl myslet vážně! Užij si ho?! Nic krásnějšího vážně říct nemohl.

„Pane bože, jsi v pořádku, že jo?" vychrlil Kudrnáček a pustil mou ruku, „nic ti neudělal. Řekni mi, že tě sem nedostal násilím," těkal nervózně očima po celém mém těle.

„Ne, jsem v pořádku," promnul jsem si zápěstí, které ještě před chvilkou křečovitě držel.

„Tak jak," zašeptal nechápavě. Byl tolik zmatený. Na jeho rtech si pohrával mírný úsměv, který se pravděpodobně snažil držet zpátky. Působil až moc roztomile. A já si za mé myšlení chtěl nafackovat.

„Viděl mě, jak se líbám s jedním klukem a nezapomněl si z toho pořídit několik fotek. Nic veselýho," sledoval jsem každý jeho pohyb

„Takže jsi na kluky?" vypískl nadšeně, táhnoucí mě za ruku do postele. No tak. Vážně?

„Jo. Nejspíš. Já vlastně nevím," snažil jsem se vstát z postele, ale strčil mě zase zpátky. Byl tak hyperaktivní. Kde sakra bral všechnu tu energii?

„Na co chceš koukat?" sedl si nadšeně naproti mně.

„Cože?" zakroutil jsem nechápavě hlavou.

„Co sis proboha myslel, že s tebou mám v plánu? Divokej sex, po kterém tě pro jistotu zabijeme a zakopeme na zahradě?" zůstal chvilku viset pohledem na mých rtech.

„Možná?" Vykoktal jsem a snažil se z něj nezačít šílet. Byl krásnej. A šílenej. Nevím, proč se mi to líbilo.

„Whiplash?" broukl a energicky vyskočil na nohy.

„Prosím?" nestíhal jsem ho. Nešlo ho stíhat. Byl až moc zrychlený. Takového jsem si ho nepamatoval. Vždy byl klidný a tichý.

„Film," luskl mi prsty před obličejem.

„Jo. Jasně. Klidně," pozoroval jsem ho, jak nadšeně poskakoval směrem k televizi. Možná byl vážně trochu blázen.

Udělal jsem si pohodlí a opřel se o stěnu postele. Bylo šest. Už jen pár hodin a mohl jsem letět domů. Pryč z toho šílenství kolem.

Z ničeho nic se mi uvelebil v klíně. Ne, že by to bylo vyloženě nepříjemné, ale mohl se aspoň zeptat. Vypadal jako malé kotě, stočený v klubíčku. Jen mu scházelo to předení. Spokojeně oddechoval a prsty kreslil tvary na mých nohou.

„Myslel jsem, že mě budeš nenávidět," nevydržel jsem se nezeptat. Po tom, co všechno jsem mu provedl, jsem tak trochu čekal, že mi bude chtít provést to samé.

„Kéž by," vydechl trhaně. „Ani nevíš, o kolik jednodušší by to bylo," přetočil se na záda a zadíval se mi do očí. Kdyby jenom tušil, jak to všechno bylo. Byl jsem tenkrát vystrašenej idiot a nevěděl, jak se chovat. Vlastně, pořád jsem jím byl.

„Mrzí mě, že tě sem dotáhl," uhnul pohledem někam za mě a dlouze se protáhl.

„To je v pohodě, čekal jsem to horší," usmál jsem se na něj. Byl jiný než ostatní, což byla příjemná změna. Nemusel jsem se před ním nikterak přetvařovat, což jsem nechápal. Naopak bych si před ním měl dávat pozor na jazyk. Nechtěl jsem mu znovu zamotat hlavu.

„Měl jsi někdy něco," polkl nervózně, „s nějakým klukem. Jako. Něco. Něco víc," vyškrábal se nemotorně zpátky do sedu. Seděl naproti mně a hypnotizoval pohledem. Jen jsem zakroutil hlavou.

„A chtěl bys?" zčervenal, přetahujíc si dlouhé rukávy přes prsty tak silně, že občas bylo slyšet praskat látku.

Chtěl jsem se ovládnout. Vážně chtěl. Moc. Jenže on. Pořád na mě tak koukal těma dokonalýma očima a čekal, co udělám.

„Nechci ti ublížit," přejel jsem mu palcem po spodním rtu.

„Trhni si Connie. Nemáš tušení, jak dlouho na tohle čekám," vydechl a svalil mě pod sebe.

---