Četl jsem ten dopis pořád dokola. Napsal ho ručně. Na místech bylo písmo rozpité od jeho slz. Psal to, když jsem spal? Nebo když jsem odcházel? Třeba bych tomu zabránil, kdybych neutekl. Měl jsem mu říct to, co jsem chtěl. Změnilo by to hodně. Změnilo by to všechno. Neudělal by to. Přece by to neudělal, kdyby věděl, jak to všechno je. Přece by mě tu nenechal.

Nebo mě chtěl jen potrestat. Za to všechno.

Možná ano.

Už několik dní jsem byl zavřený ve svém pokoji a nechával slzy téct po mém obličeji.

Nikdy mi nebylo hůř.

Chtěl jsem, aby to byl jen sen.

Abych se zase probudil.

Dopil jsem další lahev vodky. Posledních pár dní jsem pil pořád. Opíjel jsem se do bezvědomí. Miloval jsem ten stav, kdy mi to všechno bylo jedno. Kdy jsem na něj nemyslel. A pak jsem se ráno probudil, bylo mi zle a myslel si, že to všechno byl jen sen.

Jsi srab!

Napsal jsem a několik minut čekal na odpověď. Jako bych věřil tomu, že odepíše.

Není to fér!

Neměl jsi mě tu nechávat.

Kdybych ti řekl, že to udělám taky, zabil by ses? Nezabil, že ne?

Proč jsem ti to neřekl.

Nenávidím tě! Nenávidím tě tak moc, ty zatracenej sobeckej kreténe!

Promiň.

Nechtěl jsem na tebe být zlej.

Odpustíš mi to?

Kurva, stejně už je to jedno. Jsi sobeckej kretén. Víš, že jo. Jinak bys to neudělal.

Odepiš mi prosím.

Jedna hloupá sms by postačila. Vážně. Nejsem až tak náročnej.

Zítra máš pohřeb. Budou hrát Don't wait. Projížděl jsem tvůj playlist. Měl jsi jí tam. Neposlouchám od tý doby nic jinýho. Není smutná. Svůj slib jsem splnil.

Když to teď ukončím, sejdeme se?

Je to děsný. Všichni jsou v černým a brečí. Mám na sobě ty věci, co jsem měl, když jsme byli spolu. Furt voní po tobě, víš? Přijdu si jak hysterická ženská v zamilovaným filmu. Tohle se ti vážně moc nepovedlo. Vlastně vůbec, pokud to chceš vědět.

Už se odněkud vynoříš a řekneš mi, že je to jen vtip?

Udělej to. Prosím. Už je toho moc.

Tvůj strejda mě pozval na vodku.

Už jsme měli každej 4.

Brečím. Utekl jsem na záchody. Nikdo to nevidí. Chybíš mi. Potřebuju tě tu. Vrať se prosím.

Lidi ve škole si o tobě povídají. Všem je to tak líto. Kreténi. Nikdo tě neznal. Ani já jsem tě neznal. Jenže. To je něco jinýho. Je to něco jinýho, že jo? Já vím že to byla jen jedna noc. Jenže. Mám pocit jako bych tě znal celou tu dobu.

Sekl jsem se školou. Nemá to cenu. Nic nemá cenu.

Už je to měsíc a ty jsi mi pořád neodpověděl. Je to pravda. Že jo? Vážně jsi to udělal.

Proč?

Mohli jsme být nejšťastnější, kdybs to neudělal.

Je to tvoje chyba! Rozumíš?! Jenom tvoje! Nemám důvod bejt smutnej! Nezajímáš mě! Nikdy jsi pro mě nic neznamenal! Nikdy nebudeš! Nezajímá mě, že seš mrtvej! Tím si nic nedokážeš!

Troye. Promiň. Měl bych přestat pít.

Udělal jsi ze mě alkoholika.

Dneska jsem byl u tvýho hrobu. Všechny kytky už byly suchý. Kromě těch mých. Znamená to něco? Pořád tu jsi a chodíš je zalejvat. Je to tak. Že ano?

Rok Troye. Rok. Rok od toho dne, co jsme se seděli na vyhlídce a pili vodku s colou. A bylo nám krásně. No nebylo nám krásně? Mohlo nám být pořád tak dokonale. Je to tvoje chyba....Doprdele, měl jsem tě rád! Chápeš to?! Vrať se sakra!

A za celou tu dobu mi přišla odpověď.

Číslo bylo odpojeno.

--

Trrrrrm.... já tuhle smskovou věc měla v hlavě tak dlouho a furt jsem nevěděla kam jí hodit a pak jem přemýšlela jak dál s touhle povídkou no a hurá jupí, prostě jsem musela ^^

Um...a vůbec jsem neřvala jak idiot, když jsem to psala... =D