~~ wooow, 7 komentářů, udělali jste mi radost :3 A moc děkuju za názory a odpovědi. Dostala jsem ohledně toho dva nápady, takže ještě uvidím, jak je nakonec zpracuju. Btw, taky jsem vždycky měla radši Niama, to jen prostě tak nějak poslední dobou na mě vlezly Ziam feels :D (ten rozhovor je jen taková třešnička na vrchol dortu...*feels*)... No, nicméně, už mám naplánováno, co bude v dalších dílech, tak snad mi do toho něco nevleze, abych to mohla napsat co nejdřív :) Lots of love, Carlie ~~

„Tohle jsi fakt posral.“

„Jo, děkuju,“ odtuší Zayn jen sarkasticky, „vím, že jsem to posral, nepotřeboval jsem to slyšet nahlas od tebe, ale děkuju za připomenutí, jo.“

„Neštěkej na mě, já za nic nemůžu, Zayne… A krom toho mě bolí hlava,“ uchechtne se, snaže se náladu na bodu mrazu pozvednout. A hlavně se s ním nechce hádat. Nerad se hádá, s tady těmi svými kluky obzvlášť.

„Jo, já vim, že za nic nemůžeš,“ pokračuje Zayn stejně dopáleným tónem hlasu. Nemá náladu absolutně na nic. Je naštvaný. Nejvíc sám na sebe, protože kdo jiný za to může? Však on sám to udělal, aniž by domyslel, jak to může dopadnout. Křičí na Nialla, ani nepřemýšlí, co vlastně říká. „Ty sis užil noc s Irwinem, co? A vůbec to nemusíš řešit, haha. Jo a vlastně i Liama si několikrát měl pro sebe, že? A Harryho. Jo, jo, ty seš naprosto bez starostí. Můžeš se vyspat s kýmkoliv a nemusíš to řešit, hm. Prostě jen děvka.“

„Tohle bolelo,“ zareaguje Niall dotčeně jen tichým šeptem. Zaynovi hned dojde váha jeho slov a začne se omlouvat, že to tak přece nemyslel, jenže Niall už ho nechce dál poslouchat, ne teď. Nemít kocovinu a být trochu odvážnější a hlavně silnější, vrhnul by se na něj a jednu mu vrazil. Takhle jen začne zvedat hlas: „Víš ty co? Už neříkej vůbec nic. Původně jsem ti chtěl pomoct a Liama uklidnit, aby se s tebou v klidu bavil, jenže on má pravdu. Ublížil jsi mu. Neměl jsi s ním spát, když ho nechceš. Vyžer si to sám, kotě,“ mrkne na závěr ironicky při odchodu z pokoje. Práskne za sebou dveřmi a zamíří za tím zraněným koťátkem, aby ho mohl utišit.

„Doprdele,“ zašeptá Zayn bezmocně a svalí se na postel, snaže se rozdýchat všechno, co během posledních minut slyšel. Od Liamova vyznání, pokud se to tak dá brát, až po Niallova pravdivá slova. Jistě že měl myslet, než to udělal. A neměl chlapce využít na jednu noc. Jenže už to udělal a vrátit to nemůže. A nemůže s tím udělat vůbec nic, protože chlapci prostě nemůže dát, co žádá.

Neví, co má dělat. Nechce Liama ztratit, má ho moc rád. Jenomže ho prostě nemiluje a nemůže s ním být jen proto, že Liam chce. Vždyť by mu to ani nemohlo být příjemné být ve vynuceném vztahu…

Přemýšlí a utápí se v nejistotě a naštvání snad hodinu, než ho napadne… psycholog skupiny! Harry! Třeba by mu mohl nějak pomoct. Poradit, jak přimět nějakého chlapce, který ho podle všeho miluje a je na něj naštvaný, protože se s ním vyspal a odešel, k tomu, aby s ním zůstal kamarád.

Využije to, že za Harrym jde, a rovnou s sebou vezme gel. Na vrácení. Ne že by se s ním chtěl taky pro jistotu vyspat, to vážně ne.

Když vtrhne do pokoje, pevně sevře oči a v duchu si vynadá, že nezaklepal a nepočkal. Sice se Louis a Harry jen líbali, než strhli pohled na příchozího, ale Harry má kolem pasu jen ručník a ze Zaynova pohledu za ním stojící Louis na sobě nemá vůbec nic, jen na zadku Harryho ruce.

„Oh, ježiši,“ vydá ze sebe jen. Harry na něj hledí s přivřenýma očima a tiskne si Louise k sobě, aby ho Zayn nemohl vidět. Hned si vzpomněl, jak se včera ti dva ocucávali, a nehodlá dát Zaynovi možnost to krásné tělíčko svého přítele vidět. Brunet se jen červená, hlavu zabořenou v Harryho rameni, odvrácenou od Zayna na druhou stranu.

„Co tu chceš?“ zeptá se Harry. Radši by pokračoval v krásně začatém ránu se svým milovaným.

„J-já jsem s tebou chtěl jen mluvit… Oh, promiňte,“ zakrývá si oči dlaní a chystá se k odchodu. Jak se otočí, Harry si všimne, že ve druhé ruce drží lahvičku lubrikantu. Má dojem, že patří jemu, tak chlapce rychle zarazí.

„Počkej na chodbě. Jen se oblečeme, a až Lou půjde, pustí tě dál.“

Zayn pokývá hlavou, aniž by se otočil zpátky na chlapce, a zmizí z pokoje.

O pár minut později konečně vyjde Lou a s tichým: „Kdy zas půjdem na jedno?“, čímž myslí pochopitelně trávu, zavře dveře, aby je Harry neslyšel. Chlapec opřený o zeď vedle dveří se tiše zasměje.

„Co nejdřív,“ chichotá se dál. Lou se na něj jen zazubí a rozejde se dál. Zayn ho se smíchem plácne po zadku. „Stejně seš bitch, když hulíš,“ promluví ještě za ním. Na rozdíl od Nialla ho tak ale nazval pouze ze srandy. Když to říkal Niallovi, žádný vtip v tom nebyl, tím pádem to asi myslel vážně, i když nemyslel… Lituje toho. Nechtěl si rozhádat ještě Niniho.

„Já vím, shhh,“ zasměje se Lou svým typických chrapláčkem a přihrávaně na Zayna mrkne pospolu se vzdušným polibkem. Černovlasý jen mávne rukou, ať jde do háje. Ani se nesnaží počítat, kolikrát se spolu pod vlivem líbali. Ani by o tom neměl přemýšlet, měl by si sypat popel na hlavu za to, co udělal Liamovi.

Lou s veselým smíchem zamíří k sobě a tak se Zayn otočí a vejde do Harryho pokoje. Chce začít rovnou s tím, proč přišel, ale Harry, sedící na posteli, ho předběhne otázkou.

„Kdes to vzal?“ ukáže na jeho ruku, ve které stále svírá lubrikant.

„Um-ehm, půjčil?“ zahihňá se nervózně. Dojde za ním a natáhne k němu ruku, lahvičku mu vraceje. Harry se uchechtne a vezme si ji, načež ji hodí do šuplíku nočního stolku.

„Na co?“ vyzvídá dál. Nezní naštvaně, spíš pobaveně. Všichni z obou skupin tak strašně zteplali poslední dobou… Ani mu nedochází, že tak trochu kvůli jeho vlivu na ně.

„Nech mě to vysvětlit, dobře?“ brání se Zayn rovnou předem. Harry kývne hlavou, aby se k němu posadil na postel. Když dosedne, vybídne ho plácnutím do stehna, aby mluvil. „J-já jsem mu nechtěl ublížit, vážně jsem nechtěl. A-ani nevím, proč jsem to udělal, a-ale nebylo to proto, že by mi chyběla Pezz a sex, já… jsem to asi chtěl… s ním… a-a-ale on… on ke mně podle všeho něco cítí a… a teď je strašně naštvaný, že jsem ráno odešel, a řekl mi, že mě nenávidí, a já nechci, aby mě nenáviděl, mám ho moc rád.“ koktá páté přes deváté. Říká všechno tak, jak mu to přijde na jazyk. „A… a-a-a myslel jsem, že bys mi mohl p-…“

„Ty jsi fakt ráno odešel?“ vydechne Harry nevěřícně. Zdá se, jako by zbytek Zaynových výlevů ani neslyšel, i když slyšel. Ale tohle mu přijde jako jedna z nejnelidštějších věcí. Beze srandy. Nikdy by to neudělal, i kdyby udělal sebevětší kravinu… Teda vlastně… jednou chtěl. Když se vyspal s Grimmym. Ale byl zastaven, ještě než se vůbec dostal z jeho sevření, takže se to skoro nepočítá. Nikdy by to neudělal a ani nikdy nechce zažít probudit se sám!

„N-nechtěl jsem, a-aby si něco myslel, když se vedle mě probudí. Já… já mu nemůžu dát v-vztah, m-mám snou-snoubenku…“

„Beze srandy, tohle je nelidský,“ říká naprosto vážně.

„Harry, já jsem chtěl pomoct, ne shodit.“

„Tak zaprvé, copak jsem nějaká sexuální poradna, do háje?“ zvedne hlas, což zarazí Lukase za dveřmi, a tak nakonec nevejde, jak původně chtěl. Zůstane stát těsně za dveřmi a poslouchá dál: „A zadruhé, s tímhle ti nemůžu pomoct, ani kdybych chtěl, protože když tě Liam miluje, buď musí být s tebou, nebo tě musí nesnášet. S ohledem na to, cos mu udělal.“

Zayn se zarazí. Neřekl přece, kdo to byl. S kým spal, koho opustil, kdo ho zřejmě miluje. Neřekl to! Jak to Harry ví?… Opomněl jeho pozorovací schopnosti.

„Já jsem neřekl, kdo to byl,“ broukne nakonec po dlouhé chvíli ticha, kterou Luke za dveřmi myslel, že snad nepřežije, jak byl napjatý z čekání na další drby, a kterou blonďák vydýchával to, co právě slyšel. Liam… a Zayn… Liam miluje Zayna…

„A copak jsem slepej?“ uchechtne se mírně a ještě mírněji a soucitněji pokračuje: „Liam tě chce už dlouho…“

Soucítí s oběma. Chápe Zayna. Chápe, že má snoubenku a miluje ji. O něco míň chápe, že se dokázal vyspat s Liamem, ale stále s ním soucítí. Ví, jaké to je, když vás začne nenávidět někdo, koho máte doopravdy upřímně rádi. (Ne, nevzpomněl si na Nicka. Vůbec ne. Vůbec s Nickem nespal a vůbec ho Nick nechtěl a vůbec se s ním pak nepřestal bavit, když ho kvůli svému příteli odmítl. Ne, ne, ne.) Na druhé straně ale soucítí i s Liamem. Ani na jeho místě by nechtěl být. I láskou k někomu, kdo to necítí stejně, si jednou prošel. Sice už dávno, ještě před tím, než našel svého Louise, ale moc dobře si tu bolest pamatuje, nikdy na to nezapomněl. Takže i druhého chápe. Ví, že to bolí, a chápe, že to musí bolet o to víc, když s ním dokonce sdílel tak silné pouto, jako je sex. Psychicky. I když i fyzicky, ale to je něco jiného. Navíc oba jsou jeho kamarádi a on si mezi nimi prostě nedokáže jen tak vybrat.

„Nesnáším tvoji prozíravost,“ odtuší po další chvíli ticha a odvrátí pohled. „Tak co mám sakra dělat, Hazza?“

„Já nevím, Zee, vážně nevím,“ šeptá, „řekl bych ti, abys prostě byl s ním, ale chápu, že tvoje city nemůžu nijak ovlivnit… Ty moc dobře víš, jaké máš možnosti, hon, ale rozhodnout se můžeš jen ty sám, nikdo jiný to za tebe nevyřeší.“

Šeptal tak tiše, že ho Luke za dveřmi nemohl slyšet, proto hádal, že už nic neříkají, a tak se rozhodl konečně vejít, jako by vůůůbec neposlouchal.

„Ahój,“ proklouzne do místnosti s úsměvem a hraje překvapeného, že je tam Zayn. Oba chlapci sedící na posteli k němu strhnou svůj pohled. Harry prokroutí očima a povzdechne si. Další člověk, co po něm chce malou pomoc s láskou.

Zayn se rychle zvedne a beze slova odejde. Nechce před nikým jiným říct ani slovo. Neví, že Luke už to vlastně ví, ale ani tak by nemluvil. Nerad sdílí svoje city. Jen Harrymu věří. Je to vážně tak trochu psycholog skupiny, i když zároveň i ten, co na ně tak působí. Je to zvláštní. Ale asi jeho pozorovací schopnosti jsou důvodem, proč za ním každý vždy přijde. Ví, že Harry ví. Že pochopí.

Zayn tedy nechá Harryho napospas blondýnovi, který se stále nevzdává svého plánu na pomoc, a mizí u sebe v pokoji, přemýšleje o Harryho slovech. „Řekl bych ti, abys byl s ním.“