~~ slíbený delší, nevím, jestli zajímavější díl... anyway od devítky to bude zajímavý, pokud se mi to podaří tak, jak zamýšlím, těště se 3:D love, C. ~~

Luke se zmateně rozhlídne po pokoji, a když zjistí, že to pravděpodobně jen odešel Mike, s úlevným výdechem a protíráním očí se posadí, stále zachumlaný v peřině. Zatřepe hlavou. Co se mu to zase zdálo…

Nepamatuje si moc podrobnosti, což je asi dobře. Zdálo se mu o Harrym. Jediné, co si pamatuje, je, že byli někde v klubu a líbali se. Nic víc. Ví, že se o něčem bavili, ale co to bylo, to už neví.

Rázem se rozpomene, že vlastně Harryho do klubu doopravdy pozval, a na celý včerejšek u Harryho v pokoji a posteli a s hudrováním se svalí zase do postele. Co to vyváděl, fakt dělal to, co dělal? Líbal ho, svlékal ho, vrtěl se na jeho klíně…? To je tak trapné!

„Sakra,“ zakleje, rukou prohrabávaje svoje vlasy, tahaje za ně. Jistě, udělat to chtěl a stále chce. Ale nemělo to skončit takhle, teď to bude strašně divné. Jak se k němu Harry bude chovat? Přejde to, jako by se to nestalo? Nebo to naopak bude moc řešit? Anebo si z něj bude dělat srandu, i to by mohl. Sakra!

Co dál? Má se tedy dnes snažit Harryho vytáhnout do toho baru? Opít ho… a konečně se dočkat toho, co po něm chce? Nebo radši ne? Ale když on ho potřebuje! Sic má Harry pravdu, že by měl spíš opíjet Mikeyho a své poprvé, gaypoprvé, si užít s ním, když miluje – miluje? – jeho… Jenže on tohle prostě nedokáže, nedokáže se o tomhle bavit s ním. S Harrym je to něco jiného, je to jen naprosto obyčejný kamarád, což Mikey už déle není, to moc dobře cítí, mezi nimi už není pouze kamarádství, ale je to… láska? Krom toho Harry má zkušenosti, mimochodem doopravdy skvěle líbá a je strašně pohodlný na mazlení a je tak krásný! Ne, že by Mikey nebyl, ale… Luke se bojí, že to nezvládne, proto potřebuje tak trochu zaškolit. A od koho jiného, než od buzny číslo jedna Stylese?

Rozhodnuto! Večer se do klubu prostě půjde.

~~~

Zatímco Lukee přemýšlel a pak si odbýval svoji ranní rutinu, aby se mohl jít stejně jako Mikey najíst, Mikey už mezitím dojedl a vrací se zase nahoru. Jen co projde kolem dveří jejich pokoje dál až k Harryho a bez klepání vstoupí, Luke vyleze na chodbu, takže se těsně minou.

I když co by se stalo, kdyby se potkali? Nic. Možná by se pozdravili a to by bylo všechno. Mikey by zase zarytě mlčel a ani Luke by nic neřekl. Jako skoro vždy. Ty chvíle, kdy se dokážou bavit normálně, jsou teď už až vzácné, protože oba něco cítí a oba se toho bojí…

„Harolde, musím s tebou mlu-…“ začne okamžitě mluvit, když vstoupí, než by si to zase rozmyslel jako už tolik věcí. Všimne si však, že mluví k prázdné místnosti, tak se zarazí. Rozhlédne se ještě jednou pořádně a zaposlouchá se, jestli Harry není třeba v koupelně. Není. V pokoji stojí jen on sám.

Sakra, kde je ten buzerant? Přece Luke říkal, že byl u něj, to snad znamená tady, ne? A kam by šel opilej Harold…? Leda… Louis! napadne ho vzápětí.

Ihned vystřelí z pokoje, aby mohl vpadnout do jiného. Do Louisova.

Vletí do pokoje jako střela a s pohledem na postel chvíli rozhoduje mezi dojetím nad roztomilostí v objetí spících boyfriendů a překvapením, že se ani nezamknuli, když dost očividně spolu spali. Nakonec zapomene na obojí a nekompromisně je vzbudí tak, že div oba nevyletí z kůže, jak se leknou, kdo je to takhle našel.

„Panebože, Mikey, tohle už nikdy nedělej,“ zašeptá Harry, vydýchávaje vsedě skoro zástavu srdce.

„Máte se zamykat,“ odvětí, bavě se jejich reakcemi.

„Co tu, goddammit, vůbec chceš?“ zabrblá Louis, tule se k Harryho boku, aby mohl ještě spát.

„Mluvit tady s panem Stylesem.“

„A co jsem provedl?“ zasměje se kudrnáč. Nechápe Michaelův pevný hlas a proč vypadá tak naštvaně.

„Balíš Luka,“ odsekne, paže založené na hrudi. Harry na něj nechápavě hledí, a když po něm Louis vrhne vyčítavý pohled, kterého si jen na vteřinu všimne, ohradí se: „Nene, co to meleš?“

„Můžu s tebou, sakra, prosím, mluvit o samotě? Ne, že bych tvému příteli nevěřil, jen…“

„No jo, no jo,“ dojde Harrymu a rychle ho přeruší. Ani on nehodlá před Louisem mluvit o Lukovi. Dalo mu takovou práci si ho udobřit. Dvě kola! Nerad by zase něco pokazil, i když už tak Mikey řekl dost na to, aby se Louis mohl naštvat…

„Počkej na chodbě, já přijdu.“

Mikey poslechne a odporoučí se na chodbu. Hned, co dveře doklapnou, Harry vyleze z postele a snaží se najít své oblečení, tedy boxerky a tričko, aby mohl jít. Louis ho celou dobu zamyšleně pozoruje.

„Chceš ho?“ ozve se nakonec a Harry div nehodí držku, protože se mu v tom okamžiku zamotá hlava a i noha, když se snaží obléct. Odpovídá, až když si je jistý rovnováhou: „Ne, jistě že ne, Lou. Přece jsem ti řekl, jak to bylo.“

„Neřekl jsi mi, jestli k němu něco cítíš,“ broukne.

„Nic k němu necítím, bože můj,“ zamračí se, soukaje se do trička, „zlato, notak.“

Louis jen vyhýbavě zamručí a snaží se dělat, že Harryho, který mu zase leze do postele a do objetí, nevnímá. Nevydrží to ale a skloní k němu pohled. Nechá se políbit a i mu tu pusu nedůrazně vrátí.

„Miluju tě, ty trdlo,“ pousměje se Harry něžně, ignoruje bolest hlavy, která se pomalu dostavuje v plné míře.

„I já tebe,“ odpoví mu Lou, „proto žárlím.“

„Nemáš na co, bae.“ Ještě jednou ho něžně políbí, než vstane a couvá ke dveřím s úsměvem na rtech. Když dojde až ke dveřím, opře se o ně, skousne si ret a broukne ještě: „Jsi roztomile přitažlivý, když žárlíš.“

„Vypadni,“ hodí po něm červenající se Lou se smíchem polštář. Vymění si ještě jeden pohled s něžným úsměvem a vzdušný polibek, než Harry zvedne polštář, aby ho mohl hodit zpět na postel a opustit pokoj.

„Proč balíš Luka?“ vybafne na něj hned netrpělivě Michael.

„Nebalím Luka, ježiši,“ odpoví.

„Tak proč od tebe přišel vzrušený?“ zamračí se.

Harry si povzdechne. Něco by se Mikey měl dozvědět až tehdy, kdy to Luke bude chtít a řekne mu to sám. Harry sice moc dobře vidí, že Mike Luka chce, dokazuje to i jeho přecitlivělé chování teď, a od Luka ví, že i on chce Mikeyho. Ale do tohohle by se jim plést neměl. Proto se rozhodne použít stejné vysvětlení, jako poskytl Louimu: „Pili jsme a povídali si a Luke nevydržel rozhovor o sexu. Nic se nestalo, dobře?“

Mikey na něj zaraženě hledí a neví, co říct. Má mu věřit a měl by se omluvit za to osočení?

„Hele, vím, že ho máš rád, víc než rád,“ promluví Harry, když se k tomu nemá mladší. Mikey se nadechne, aby zapíral, ale starší ho nenechá ani pípnout a pokračuje: „Vím to, Mikey, nemusíš se schovávat, dávno vím, že jsi gay. A vím, že Luka miluješ, měl bys mu to říct.“

„Mluvíš jak matka,“ broukne Mikey, ani už se nesnaží nic namítat.

„Jenom chci pomoct. Řekni mu to.“

„Nemůžu mu to říct!“ štěkne, odháněje slzy z očí. Nakonec se vzdá a slzy propustí. Zakryje si obličej dlaněmi a tiše fňuká, tak si ho Harry stáhne do ochranitelského objetí a šeptem ho konejší. „Když to nebude cítit stejně, navždy ho ztratím, n-nemůžu.“

Kudrnáč se jen sotva udrží od prozrazení pravých Lukových citů.

„Když to nezkusíš, ani nic nezískáš. Už tak jste se odcizili, že?“ trefí. Všichni by měli tleskat jeho pozorovacím schopnostem, protože to napětí mezi chlapci na první pohled pro veřejnost patrné není. To jen mezi nimi, když jsou spolu sami, jinak se snaží bavit normálně jako kamarádi i se zbytkem skupiny.

Mikey s povzdechem zakývá hlavou.

„Věř mi, zkus to,“ zašeptá mu skoro neslyšně, hladě ho po pažích, a pak ho od sebe trochu odtáhne, aby mu mohl dát pusu na čelo. Skrz jeho barevné vlásky si všimne, že je zpovzdálí sleduje Lukas, tak Mikeyho pomalu pustí.

Mikey se jen na zlomek sekundy otočí, aby ho spatřil taky, a pak skoro vyděšeně vzhlédne k Harryho tváři a bezhlasně se ptá, jak dlouho tam stojí. Harry s úsměvem zakroutí hlavou, ví, že Luke nic neslyšel. Vylezl teprve při poslední Harryho větě, kterou však řekl tak potichu, že ani tu slyšet nemohl.

Blonďák se pak otočí a někam odejde a Harry se s posledním povzbudivým úsměvem rozloučí s Mikeym, aby si mohl dál po namáhavé noci sprchu. A hlavně, aby si konečně dal prášek na bolest hlavy.