Není tomu tak dávno, co se Styles kolem Luka motal skoro celý koncert. Vesele se s ním bavil, možná i trochu flirtoval. Rád využíval své nebezpečné přitažlivosti ve vražedné kombinaci s roztomilostí. Zatímco Luke hrál na kytaru, kudrnatý s mikrofonem v ruce ho obskakoval. Tancoval kolem něj, otíral se o něj, vrtěl se před ním…

A Luke se tehdy jen smál, protože tohle Harry dělal přece s každým. S bubeníkem Joshem, s klávesistou i ostatními kytaristy, s Niallem, se Zaynem i s Liamem, dokonce s Nickem Grimshawem, s Benem Winstonem nebo Edem Sheeranem. Jen k Louimu se na veřejnosti neodvažoval přijít, protože by to mohlo skončit tak, jak nikdo nechce. Tedy… Larry Shippers by pravděpodobně chtěli, ale ne.

Jenže teď Luke Harryho potřebuje. Poradit se, zkusit to.

„Harry?“ protáhne oslovení mňoukavě a vklouzne do otevřeného pokoje. Doufá, že ještě nezmizel trávit noc k Louimu jako na hotelu vždycky. Dnes ho potřebuje on!

„Ano?“ ozve se z koupelny, zatímco blonďák tápavě prochází po pokoji, který voní přesně jako Harry. Luke se otočí po hlase, ale nikam nejde, nepotřebuje Harryho vidět nahého. Zatím.

„No, hm, tady Luke. Máš dnes večer čas?“ volá nejistě.

Potetovaný chlapec během chvíle vyleze ze dveří, kolem pasu halabala uvázaný ručník. Druhým si suší kudrliny. S úsměvem Lukovi odpovídá, že pro něj má čas vždy, a Luke se mírně zarazí, než si znovu připomene: tak se přeci chová ke všem.

„Fajn,“ pousměje se pak.

„No, tak copak? Něco se děje, bejbe?“ ptá se, stále suše své dlouhé kudrnaté vlasy, za které by přinejmenším desítky, ne-li stovky holek zabíjely.

Luke pozoruje, jak se Harrymu zatínají svaly na pažích a bříšku, a když spatří uvolňující se ručník kolem kudrnáčova pasu, rychle odvrátí pohled, aby neviděl něco, co vidět nemá. Zatím.

Podle očekávání během chvíle slyší veselé: „Oops,“ a Harryho smích. Usměje se také a až když si je kompletně jistý, že už si ručník zase upravil, otočí se zpět na něj s odpovědí: „Chtěl jsem tě vytáhnout do baru. Ale aby ses nemusel oblíkat, opít se můžeme i tady.“

„Chceme se opít?“ přivře oči Harry a popojde ke své tašce, ke které se, drže ručník, aby mu opět nesklouzl, sehne a vytáhne si čisté oblečení na spaní – boxerky a triko. Přecházeje zpět k posteli, aby se jako puberťák mohl převléct pod peřinou, se znovu vyptává: „Stalo se něco, abychom se chtěli opít?“

„V zásadě nic,“ odvětí mladší a zamyšleně se usadí do nohou postele, která se pod převlíkajícím se Harrym celá prohýbá a třese, „ale pokud potřebuješ důvod, můžu cokoliv vymyslet.“

Harry se zasměje. Vyleze zpod peřiny a jen v černých boxerkách zůstane klečet těsně u Luka, aby se mohl nasoukat ještě do bílého trička. Luke z jeho těla jen špatně dokáže odtrhnout pohled, čemuž se Harry znovu směje, protože tričko je skoro průhledné a on ho přes něj moc dobře vidí. Jak nervózně těká pohledem a pohrává si s piercingem v koutku dolního rtu.

„Co? Líbím se ti?“ provokuje se smíchem a slabě drcne bokem do jeho ramene, načež se konečně normálně usadí vedle a vesele na něj dál hledí.

„Nebyl bys k zahození,“ odpoví, s jak velkým podtextem ironie jen může.

„Aw, Lukee,“ mrmlá a culí se na něj, „no, ty taky ujdeš, kotě. Ale nejsem bigamista.“

„Debile,“ odtuší Luke pobaveně.

„Taky tě miluju, bejb,“ zazubí se, načež Luka plácne do stehna, zvedaje se, aby došel k pokojovému baru pro nějaké to pití. „Takže na co že to budeme pít?“

„Nevím. Na malou pomoc?“ zkusí nadhodit.

Harry se otočí se zamyšleným výrazem a opře se o bar zadkem. „Pomoc?“

Blonďák se odhodlaně zvedne z postele a dojde až za ním. Vklouzne prsty jedné ruky do jeho vlhkých kudrlin, vytáhne se na špičky, a aby se nepřevrátil, druhou dlaní se zapře o Harryho hruď. Mělce a nesměle se vpije do jeho rtů pro jediný polibek a pak špitne: „Jenom maličkou.“