~~ evidentně jsem se fakt těšila, když jsem to napsala takhle rychle :D co k tomu říct... je to dost depresivní, mám ten pocit, ale i cute, tak snad se vám bude líbit, jak jsem to napsala :) enjoy it! :3 ~~

Když Niall ráno odejde, aby si dal sprchu a převlékl se, než půjde na snídani, kde mají s Liamem za hodinu zase sraz, Liam už nemůže spát. Chvíli se mu nic nechce a jen zlenivěle leží napůl odkrytý a rozvaluje se přes celou postel. Když mu ale dojde, že se taky musí vysprchovat a upravit, než dojde za Niallem na snídani, protože potom musí rychle balit, aby mohl odletět, se zamručením se pomalu zvedne a odšourá se do koupelny.

Rychle se pohledem do zrcadla ujistí, že vypadá jako bezďák. Musí se jednou zase oholit. Očima najde na poličce vedle zrcadla žiletku a pak k ní natáhne ruku, hledaje ještě pěnu na holení.

Když už je skoro hotov a vidí v zrcadle opět to své já, co vypadá jako teenager, nešikovně pohne rukou a řízne se pod čelistí. Se syknutím hned místo zmáčkne prsty volné ruky, zatímco si prohlíží žiletku, na jejíž čepeli se leskne krev. Jeho krev. Oddálí prsty, aby se podíval, jak moc to krvácí, a v zrcadle, jak moc se říznul. Zůstane však skoro fascinovaně civět jen na své prsty s pár kapičkami krve. Štípání pod čelistí mu připomíná, jak je to nepříjemné. Jak by to mohlo být nepříjemné, kdyby propadl k řezání se na předloktích a nejen na předloktích. Ale co kdyby to tak nepříjemné nebylo? Co když by psychická bolest byla tak velká, že by to nevnímal, viděl by jen pramínky krve, v nichž by veškerá bolest odcházela z jeho těla?

Zakroutí hlavou. Dnes žádné černé myšlenky! Slíbil si to včera večer, když usínal po boku Nialla. Blondýn dokázal to, že na to nepomyslel ani jedinkrát, když si spolu povídali, dokázal jeho černý svět naplnit barvami a stačilo k tomu jen jeho objetí a malá pusa od něj. Věřil v Liamovu sílu, a tak se Liam rozhodl, že to dokáže.

Opláchne si obličej, ujistí se, že nikde netrčí nějaký chlup, co by neměl, shodí ze sebe oblečení, co na sobě má, a zamíří do sprchy. Pustí na sebe přiměřeně teplou vodu a užívá si, jak kapičky dopadají na jeho tělo.

Hlavou mu proudí stovky různých myšlenek, díky bohu ne tolik o Zaynovi, spíš jen o blbostech. Třeba o tom, kde má co za věci, aby tu něco nenechal, nebo o tom, kolik času ještě má, než se má sejít s Niallem na snídani.

Niall. Zlatíčko jedno. Zamyslí se nad ním, nad tím, jak mu pomáhá. Vzpomíná na včerejšek, protože se cítil doopravdy výjimečně, když mu Niall říkal, že mu na něm záleží. Stále se cítí výjimečně, že mu Niall věří, ale tohle bylo ještě jinačí. Silnější. Snad nikdy to nepocítil, ani před tím. Všechny jeho pocity ještě prohlubovala všechna objetí od toho koťátka. Vlastně jakýkoliv dotek, i když ho jen konejšil pohlazením po rameni. O to víc ty doteky, kdy se ho dotýkal rty – když mu dával pusu do vlasů, aby ho uklidnil, na tvář, aby ho povzbudil, anebo včera tu pusu... na rty.

Liam vydechne. Není přece možné, aby Niall něco cítil, to snad ne! Ale to ne, Niall není gay, jen je přítulný, to je všechno. Nic víc za tím hledat nemůže.

Ale mohl by jeho přítulnosti trochu využít, napadne ho. Začnou ho napadat zlé věci. Ne ani tak černé myšlenky, ale rozhodně je to zlé vůči Niallovi a... vůči Zaynovi. Jenže on právě přichází k super plánu na to, jak se pomstít, a nic ho nemůže zastavit. Je zaslepený. Věří jen tomu, že to Zaynovi hrozně ublíží a reálné myšlenky si nepřipouští.

Kdyby mu někdo viděl do hlavy, myslel by si, že je blázen. V kreslené podobě by mu jistě ztemněly oči a na jeho tváři by se usadil zlověstný úškleb. Reálně není blázen, jen je stále zlomený. A na jeho výrazu se jeho myšlenky nijak neprojevují. Ale tohle je doopravdy zlé.

Přesně načas se sejde s Niallem před vchodem do jídelny a přivítají se objetím, i když se viděli před hodinou. Niall objetí procítí stejně jako vždy. Liam by na jeho dotek reagoval tak jako vždy – usmál by se a přišel si hezky a výjimečně – kdyby ale neměl plnou hlavu zlých myšlenek na pomstu.

Pro jednou využije toho, že Niall jí rychle, a i on do sebe snídani nahází, aby mu to časově vyšlo. Když spolu chlapci odchází, Liam kontroluje, že Zayn si pomalu dojídá ještě zbylou polovinu své snídaně. Má čas.

„Ni...?" pousměje se lísavě, když spolu tiše jdou chodbou zpět k pokojům.

„Anooo?" zachichotá se tiše. Před dveřmi svého pokoje se zastaví, opře se o ně a zůstane na Liama hledět, čekaje, co chce.

„Můžu s tebou?" kývne na dveře.

„Proč? Musíme balit, Li."

„No právě... něco jsem tam tehdy nechal..." špitne. Od toho rána se Niallovu pokoji vyhýbal skoro obloukem, vždy chtěl zůstávat u sebe, i kvůli tomu, že Niall neměl pokoj sám pro sebe, a hlavně proto, že tam byl Zayn.

„Aha. Copak?" zajímá se. Snaží se o co nejjemnější tón hlasu.

„Srdce..." vydechne polohlasem. „Mohl bys mi ho pomoct posbírat..."

Niall zůstane mlčet. Neví, co by mu na to měl říct. Neměl by ho s sebou brát, za chvíli se vrátí Zayn a on nechce, aby se kvůli němu Liam znovu cítil nějak špatně.

I Liamovi dochází, že čas utíká, proto dál naléhá, až Niall souhlasí.

Blonďák otevře dveře a vejde dál, následován Liamem. Než si to stačí uvědomit, dveře jsou zavřené a on natištěný na nich, i přes to jak rychle se to stalo, jen velmi něžně. S Liamovými rty na svých v opatrném polibku.

Zaskočeně vydechne, ale i přesto zapomíná na všechno, zavírá svá modrá kukadla a jemně chlapci polibek vrací. Na rozdíl od Liama si vůbec neuvědomuje, že za malý moment přijde Zayn. Všechno vytěsnil a jen přijímá chlapcovy polibky a stejně něžně mu je oplácí. Nemá ani ponětí o tom malém háčku, co toto Liamovo chování má.

Liam se jen mírně odtáhne, aby se ohlédl, kam má jít, a pak se pusinkami dostane na Niallův krk. Niall tiše vydechne a nechá se vést, kamkoliv ho Liam vede. Je mu to jedno, prostor vůbec nevnímá. Až když ho Liam přestane líbat a někam klesne, zmateně otevře oči, jen aby se mohl leknout ztráty rovnováhy, když si ho Liam stahuje na klín. Zjistí, že jsou u jeho postele.

„P-počkej..." vydechne. I když to zní trochu, jako by to chtěl zastavit, přemístí se na Liamově klíně obkročmo. Chce se jen zeptat, jestli je Liam připravený na něco takového. Ani ho nenapadne otázka, proč to dělá, nebo co si od toho slibuje. Záleží mu jen na tom, aby byl připravený na cokoliv, co chce udělat. Aby byl dostatečně vyrovnaný s tím, co mu udělal Zayn.

Než však stihne vydat jen první hlásku, Liam si znovu uloví jeho rty. Chytne ho za tvář a líbá ho jemně a něžně, i když dostatečně výbojně, aby mu nedal šanci mluvit. Tak Niall zapomíná a plně se poddává.

Tak kde je? přemýšlí Liam. Ne že by mu nějak vadilo Nialla líbat, má hezky jemné rty a je to vlastně celé velmi krásné. Jenže on si to neužívá tak, jak by mohl, když ví, že to dělá jen proto, aby to viděl Zayn. Cítí se špatně, provinile. Přemýšlí, že cukne a odejde rychleji, než Zayn stačí přijít. Chce se odtáhnout, ale Niall si ho za krk přitáhne zpátky, tak se nechá dál líbat a dál spolupracuje. Nemůže se ale zbavit špatného pocitu a staženého žaludku. Tohle je přece strašně zlé...

V myšlenkách strašně zmatkuje a nemůže si rozmyslet, co vlastně chce, proto pokračuje v tom, co začal. Ruce nechává na Niallových zádech těsně nad zadečkem a stále pohybuje rty oproti těm jeho.

Chce přestat, chce utéct, chce se schovat a nevylézt. Do hlavy se mu znovu dostávají všechny reálné a pak i ty černé myšlenky a on vidí svoji krev na svých prstech. Před zavřenýma očima vidí škrábance na svém předloktí, ale tentokrát jsou to krvavé šrámy. Vidí Zaynovo jméno napsané škrábanci na svém stehně, ale tentokrát jsou to jizvy.

Svírá oči ještě pevněji, aby se z nich nedostaly slzy, které se mu zde hromadí.

Vidí Zayna, jeho úsměv, jeho tělo. Cítí Zaynovy ruce, Zaynovy prsty, Zaynův jazyk. Cítí Zayna.

Mezi Niallovými polibky lapá po dechu.

Potřebuje s tímhle přestat. Vrátit to, co právě dělá, a nikdy na to ani nepomyslet.

Zayna už ztratil. Jak mohl jen doufat, že by se po tomhle mohlo něco hezkého stát, spíš se naopak naštve ještě víc, pokud se ho to vůbec nějak dotkne, uvažuje logicky. A teď tímhle ztratí i Nialla, jediného, kdo v jeho sílu věřil a kdo tu byl, kdo mu pomáhal. Po tomhle s ním nebude moct mluvit, už nikdy to nebude stejné. Všechno si jen zkazil. Teď už nebude nikdo, pro koho by mohl zůstat silný, nikdo. Všechny ty krvavé šrámy a jizvy se stanou realitou. Děsí ho to, i uklidňuje.

To byly poslední sekundy Liamových myšlenek. Pak jejich tok milostivě přerušuje vcházející Zayn.

~~ neee, nezabíjejte mě! :D z tohohle dílu nemáte ani tušení, jak to dopadne, muhaha... A ani já to nevím. Mám vymyšlenej jeden sakra dost dobrej konec, ale vše se může změnit, to záleží na vás :) proto se ptám, ještě jednou: Ziam/Niam? Budu ráda za odpovědi, pomůžete mi se rozhodnout :) Sice mi jednou jeden úžasný člověk řekl, že mám vše psát tak, jak to chci já, ale mám to jasné jen tak na 70 % a zbytek si nechávám druhou cestičku. Neříkám, že to stoprocentně dopadne tak, jak si bude přát většina, ale spíš ano :) A i kdybych se nakonec rozhodla napsat svůj nápad, vašeho názoru si budu vážit.. a bude mi líto, když budete proti tomu, ale nikdy se nezavděčím všem :D no.. uvidíme :) mám vás moc ráda, Carlie ♥ ~~