Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Díl dvacátý pátý

~~ a je to tady, muhaha :3 jsem zvědavá na reakce... co myslíte? Je to tak dobře, nebo špatně? Budu ráda za názory :) Love, Carlie ~~


Chlapci nakonec usnuli vedle sebe na jedné posteli. Oba byli unavení, o to víc Niall, který vůbec nespal. Asi i proto si po snídani ještě zalezl do postele, aby si odpočinul na večerní koncert. Usnout sice nemůže, ale alespoň leží se zavřenýma očima. Nechává Liama v tom, že vážně spí, a nechává ho dělat si své věci na notebooku.

Když se ozve zaklepání, trochu sebou škubne, protože je od přírody zvědavý, o co jde. Nechá však oči zavřené a nakonec zjistí, že udělal dobře, když slyší Liamovo: „Z-z-zay-...? NE!" Bude lepší, když u tohohle jako nebude.

Liam stojí jako zparalyzovaný. Chce zabouchnout dveře, ale nemůže se pohnout. Jen na Zayna otupěle zírá a není schopen ničeho. Do očí se mu hned hrnou slzy a rty se mu povážlivě třesou, odolávajíce propuštění vzlyků.

„Ne, Li, nebreč, prosím..." zašeptá Zayn naléhavě. Jeho slova ale mají naprosto opačný účinek. Liamovi začnou slzy stékat po tvářích a on se konečně probere z transu a chce přirazit dveře. I když Zayn stojí skoro v nich a mohl by ho tak praštit. Anebo právě proto. Nejradši by ho rozstřílel na kousky. Co sem leze?!

„Počkej!" zarazí Liama černovlasý a dveře podrží otevřené. Má sílu. Povede se mu i proklouznout dovnitř a až poté dveře zavře. Ohlídne se po pokoji, a když si všimne, že Niall spí, rozejde se k Liamovi.

„N-nech mě," zasípá Liam, couvaje od něj dál.

„Prosím, dej mi... jenom minutu, dobře?" zkouší opatrně, postupuje za couvajícím chlapcem, hledě mu upřeně do očí.

„Ne."

„Li..."

„Nech! Mě!" opakuje důrazněji. Už je skoro u stěny a nemá tedy kam dál couvat. Cukne pohledem k Niallovi, jestli ho zachrání, ale podle jeho mínění spí a nechce ho budit. Musí se Zaynovi postavit sám. Zaujme výhružný postoj s připravenými pěstičkami.

Zayn se uchechtne. Je to tak absurdní. Proč by se s ním měl, sakra, prát?

„Odejdi, nebo tě uhodím," varuje ho. Jeho pohrdavé uchechtnutí ho vyhecovalo ještě víc.

„Nechci se s tebou prát, sakra. Chtěl jsem se omluvit a... něco ti říct," broukne tichým klidným hlasem.

Liam trochu povolí, protože je zvědavý, ale nechává si pěstičky připravené. Když Zayn dojde až tak blízko k němu, že už je mu to nepříjemné, zase svoji bojovou pozici zaujme naplno. A když se ho Zayn se svými prvními omluvnými slovy pokusí dotknout, doopravdy ho prostě uhodí. Do břicha.

Cítí úlevu. Opakuje svoji ránu, i když k ní momentálně nemá důvod. Ale má důvod za všechno to, co se stalo. Z očí se mu znovu začnou kutálet slzy a on buší pěstmi do Zaynovy hrudi a nenechá se slovy zastavit. Jako by neslyšel. Vnímá jen svoji bolest, kterou si tímto způsobem vybíjí.

Zayn ho nejprve nechává. Postupně mu ale dochází trpělivost, protože Liam stále přidává na síle a začíná to být doopravdy bolestivé. Chytne ho za zápěstí a pevně ho tak drží.

Liam sebou začne mlít, chce se vysmeknout a mlátit ho dál. Ale Zayn má moc velkou sílu. Dokáže ho pevně přišpendlit ke stěně. Liam se ještě hodnou chvíli s kňučením cuká, což „spící" Niall po očku sem tam pozoruje, jestli nemá zakročit. Nakonec se brunet vzdá, a jen vyčerpaně vzlyká.

„Poslouchej mě, prosím," začne znovu, důrazně žádaje. Liam jen zakňučí. „Celý ty dva týdny nemyslím na nic jiného než na tebe. Vím, že jsem to strašlivě posral, a i já sám bych se za to zbil. Chápu tě a tvoji zlobu a zranění a... máš právo mě bít. Ale nejdřív mě, prosím, vyslechni."

„Nemáš ani tušení, jak moc to bolí!" odfrkne si a znovu sebou začne mlít, jelikož stačil nabrat trochu síly. Vysmekne se Zaynovi, který povolil, protože doufal, že se Liam vzdal definitivně a vyslechne ho. Uteče o několik kroků dál – za stěnu, kam Niall nevidí. Spatří jen Zaynova záda, když za zdí mizí taky. Bedlivě nastraží uši. Slyší tupé rány, předpokládá, že se chlapci perou.

Ve skutečnosti se Zayn snaží udržet Liama, nejen proto, aby ho vyslechl, ale aby si při svém zběsilém úprku něco neudělal. To, jak se brunet cuká a snaží vysmeknout, vede k těm ránám, protože vráží do nábytku. Nakonec narazí na kraj postele, neudrží rovnováhu a svalí se na ni. Zayn, který ho stále drží, dopadne na něj.

„Nečekal jsem, že mě hned znovu zatáhneš do postele," rýpne do cukajícího se Liama černovlasý.

„Ty jeden... HAJZLE!" sebere poslední sílu a kopne ho kolenem do rozkroku. Zayn se z něj svalí s bolestnými výrazy. Liam se mezitím rychle zvedne, a vydýchávaje se, popojde dál.

„Liame, sakra!" sípá.

Niall nechápe, co se tam vedle děje. Nejradši by tam šel a Zaynovi něco udělal, aby Liama ochránil. V posteli ho ale udrží vzpomínka na Zaynova procítěná slova, že na Liama nemůže přestat myslet. Nemá důvod zasahovat, když mu Zayn nechce ublížit.

„Vzbudím Nialla," varuje Liam druhého, když se zvedá z postele, aby za ním znovu došel.

„Prosím tě, nech ho spát a vyslechni mě. Prosím!" zamručí vysíleně. Klesne zpět na postel a hlavu složí do dlaní. Liam na něj zůstane podezřívavě hledět, co teda chce. „Omlouvám se ti, strašně moc mě to mrzí, nikdy jsem nechtěl takhle někomu ublížit, zvlášť ne tobě, protože mi na tobě hrozně moc záleží. Já... Chci se rozejít s Perrie a všechno ti vynahradit, prosím, dej mi ještě jednu šanci, abych to mohl všechno napravit..."

Liam pootevře pusu v úžasu. Právě se mu plní sen. Zayn chce být s ním!

I Niall je ohromený. Nečekal, že to Zayn udělá. Vlastně tomu stále nevěří, je dostatečně střízlivý. Být na Liamově místě, byl by ostražitý, protože to, že to Zayn řekl, ještě neznamená, že to taky dodrží.

Ale Liam je zaslepený, vidí jen štěstí, které mu právě černovlásek naservíroval. Netrápí se žádnými otázkami. Prostě mu věří. Slepě.

„Dáš mi druhou šanci...?" ptá se opatrně, hledě mu přímo do očí plných slziček štěstí. Liam ihned pokývá. Rázem zapomněl na všechno to, co prožil s Niallem a jak moc mu pomohl. A i když v noci se cítil výjimečně, když s ním Niall byl a dotýkal se ho, Zayn jako by to naprosto smazal.

Niall napjatě čeká, jak to dopadne. Liamovo kývání nemohl vidět, a i když tuší, že něco takového udělal, že mu druhou šanci dal a že do toho znovu spadnul, přesně jako předpovídal, chce to slyšet. Možná ani nechce, ale... chce jen mít jistotu. Definitivně ho ujistí Liamův dojatý ubrečený smích a několik mlaskavých zvuků, jak si chlapci vymění několik jemných polibků. S výdechem pevně sevře oči. Cítí, že to není dobře. Nechce, aby Liam skončil znovu tak špatně, až si to Zayn rozmyslí. Ale chce mu to přát. Jen to nejlepší.

Když slyší přibližující se kroky, povolí víčka a nechá oči zavřené jen přirozeně, aby mohl dál předstírat, že spí.

„Jdu se teďka s Louisem projít se po městě, chceš jít s námi?" navrhne Zayn.

„Um... ne, teďka ne... potřebuju... hm... něco dodělat, měl jsem nápad na text..." pousměje se. Doprovodí Zayna až ke dveřím a otevře mu je.

„Dobře. Tak... se uvidíme pak, před koncertem, hm?" pozvedne jeden koutek do úsměvu. Přikloní se k chlapci a dá mu pusu na tvář. „Tak zatím, boyfriende."

Liam za ním s připitomělým úsměvem zavře dveře a po chvíli, kdy má jistotu, že už Zayn není moc blízko a neuslyší ho, vesele zavřískne, což Niall využije tak, že ho to jako probudilo.

„Co se stalo?" optá se, prohlížeje si jeho radostně usměvavou tvář. Přímo ho bije do očí jeho naivní zamilovanost. Ale přeje mu to, ne že ne.

„Byl tu Zayn," vydechne Liam a popoběhne k jeho posteli. Sedne si na kraj a culí se jako pubertální zamilovaná holka. Niall se nadechne, aby se jako divil, ale naštěstí nemusí nic hrát, protože ho Liam rychle přeruší slovy: „A-ale všechno je v pohodě, neboj."

„Co, že tak záříš?" pousměje se. Využívá Liamovi momentální zaslepenosti ve svůj prospěch. Normálně by Liam jeho hraný úsměv nutně musel prokouknout, ale teď ne.

„No právě, no právě! Byl tu Zayn aaaaa..." protáhne.

„Aaaaa?" napodobí jeho nadšení.

„A řekl mi, že chce vše napravit a rozejde se s Perrie a budeme spolu!" zajásá jako dítě.

„Wow, no to je... skvělý, Li," ujišťuje ho s úsměvem. Stále hraným.

„Žejo! Nemůžu tomu uvěřit!..." rozpovídá se a v tu chvíli Niall vypne. Nechává ho se vypovídat a jen tam pro něj prostě je jako vždycky a s úsměvem se snaží sdílet jeho štěstí a chápat jeho zamilovanost. Nevěří Zaynovi. Když ho slyšel mluvit, něco v jeho hlase mu znělo strašně uměle. Neví, proč, možná to Zayn myslel upřímně. Možná by mu mohl věřit. Tak jako tak tu ale bude hlavně pro Liama. Vždycky.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro