Tak na začátek bych vám něco chtěla sdělit: MOC VÁM DĚKUJU ZA 100 PŘEČTENÍ!!! Jste boží! ^_^ Opravdu jsem to nečekala. Opravdu moc moc děkuju! A to jsem si myslela, že skončím na jednom shlédnutí za měsíc... A ono jich je sto.....?! Wtf?! Každopádně asi už nijak nedokážu vyjádřit moje velké nadšení ze 100 přečtení...takže se vrhneme na příběh! Ten teď docela stíhám psát 0_0 což je super. Tak jdeme na to! (Právě mě napadla 'geniální' myšlenka...)

-Foxy- (třetí noc - stále)

BB mi dá znamení a zmizí v levé ventilaci. Já se jako když vystřelí kulka z pistole rozběhnu chodbou k hlídači. Umím běhat dost rychle. Animatronici mohou být někdy i třikrát rychlejší než normální člověk. Což teď já určitě jsem. Skoro proletím kolem Toy Bonnieho. "Hej!" zapotácí se za mnou, když do něj nepatrně drbnu rukou. "Promiň!" křiknu za sebe, ale neotáčím se. Dnes to bude poslední hlídačova noc. Za chvíli bude pět. Chci, aby se do konce svého života ještě bál. A bude umírat bolestivě. Velmi bolestivě. Tak jako my. Přišel čas. Doběhl jsem na konec chodby. Z místnosti zářila světla. Zastínil jsem si rukou výhled. Světlo nesnáším. Je jako oheň, který vás pálí. To platí mezi mnou a světlem. BB (nebudu skloňovat "BBmu", vypadá to divně, tak si to skloňujte tak, jak je to ve větě) světlo nevadí. Právě proto jsme sehraný tým. Vidím ho. Už vylézá z ventilace. S hlídačem je amen.

-BB-

Vylézám z ventilace. Vidím Foxyho obrys. Jde se do akce! Hlídač civí do tabletu a ještě si mě ani nepovšiml. Přikradu se k němu blíž a chňapnu po baterce volně ležící na stole. Vezmu ji do ruky a vysypu z ní všechny baterie. Malé oválky schovám v hrsti a druhou rukou baterku vrátím na stůl. Takový vtip. Když si hlídač uvědomí, že je v háji. Po chvíli mě spatří. Okamžitě popadne baterku (teď už bez baterií) a pokusí se posvítit do tmy. Nic. Jen cvakání. S radostí se začnu smát. To je znamení pro Foxyho. Slyším, jak dupe. "Ne!!" zaječí hlídač.

Pokračování příště xD v tom napínavém okamžiku...

(347 slov)