(Na obrázku Marionette a duše mrtvých dětí; s příběhem nesouvisí, ale líbí se mi ^_^ )

Vážím si všech like, komentů a sledování! *-* Takže se můžeme vrhnout na příběh:

-Golden Freddy-

Před očima se mi míhají barevné šmouhy. Jsem úplně dezorientovaný. Nedokážu volně myslet. Moje hlava mě neposlouchá. Snažím se uklidnit, ale jsem čisté zmatený, nedokážu si nic vybavit. Konečně se mi podaří otevřít oči. Zatočí se mi ale hlava a já je rychle zase zavřu. Co se to děje? Nemohu si vzpomenout, co se stalo. Stále mi hlavou proniká bolest. To je nejspíš z toho, jak mě někdo praštil. Počkat, praštil?! Znova je tedy otevřu. To už je mnohem lepší. Jsem v nějaké tmavě osvětlené místnosti. Jsem v ní ale jen já. Nikoho nevidím. Zkusím se pohnout. Až teď si uvědomím, že mám ruce k něčemu pevně připevněné. Sklopím pohled.
Na rukou mám zavěšené okovy. Co to... Kde to jsem?! Snažím se z nich vyprostit, ale nejde to. Jen mi to odře plech na rukou. Zděšeně si uvědomím, že je mám také na nohou. To ne!! Přenést se nemohu, když jsem v okovech... Takže jsem tu uvězněný... A mám problém. Kdybych tak se uměl mluvit v mysli. To bych mohl varovat Marionette...
"...Ta se to nikdy nedozví", jako by mi někdo odpověděl.
Chci vykřiknout. Ale hlas se mi zasekne v hrdle. Vždyť jsem si to jen pomyslel...
"...Ano. Mohu s tebou komunikovat v mysli."
Kdo jsi?
"Mé jméno ani charakter nejsou důležité."
Kde to jsem a co ode mne tedy chceš?
Neznámý se zasmál.
"A proč bych ti to měl povídat, hlupáčku? Mohu ti jen prozradit to, že tady tě nikdo nikdy nenajde. A co od tebe žádám? To se dozvíš brzy sám..."
Náhle se mi zatočí hlava a upadám jako by do hluboké tůně, klesám bezbraně ke dnu...

Agh...

-Toy Bonnie-

Chytnu se za okraj ventilace a vykouknu na hlídače. Ten zapiští a rychle si nasadí masku. Ušklíbnu se. Moc kuráže tedy nemá. Chvilku čekám, pak se tedy otočím a vyrazím ventilací zpět. Ještě se na něj pohlédnu, jestli si už sundal masku. A pak do někoho narážím.
"Auu! Toy Bonnie! Nemůžeš dávat pozor?" vyjede na mě BB.
"Ops, promiň", omlouvám se rychle. "Příště budu dávat pozor..."
"Dobře. A nevíš náhodou, kde je Golden Freddy? Měl se objevit ve tři v kanceláři."
No jo! Už bude půl čtvrté! Kde může být?
"Nevím, myslím, že dorazí za chvilku, třeba na to zapomněl..." pokrčím rameny.
Je to celkem možné, jo, to je pravda.
"Stejně, proč sem lezeš, když Foxy spí?" zeptám se. Moc mi to nejde dohromady.
"Jdu ho zdržet. A navíc, když mu vezmu baterky, v nečekanou chvíli na něj může zaútočit i někdo jiný", odpoví BB.
"Tak běž, až to stihneš", popoženu ho ještě slovy a pustím ho před sebe.

Marionette-

Sedím jako vždy ve svém boxu. Nedokážu se přestat třást. Něco se děje. Něco zlého. Tuším něco špatného. Ani v tuto chvíli mě nedokáže uklidnit píseň Music boxu. Zabodnu oči do stěny. Musíš se uklidnit. Nic se neděje. Ale ono se něco děje. Někdo zaklepe na víko. Pootevřu jej a moje oči se střetnou s malýma červenýma očima Bonnieho.
"Děje se něco?", zní moje otázka.
"Nevíš, kde je Golden Freddy? Už jsou skoro čtyři hodiny a on nikde. Myslel jsem si, že může být s tebou."
"Nevím, když tak čekej tady, podívám se, jestli není ve sklepě."
Hlídač snad zvládne točit klikou, dokud budu pryč. Vyletím (pro ty co neví - ano, létá) ven a zahnu vedle Parts and Service doprava. Když proletím kolem pootevřených dveří, zahlédnu v koutě schouleneho, nejspíš spícího Foxyho. Vydám se tedy po schodech dolů, hloub do útrob pizzerie. Měl by být vždycky tady, v místnosti, kterou uvidím. Třeba jen usnul. Otevřu dveře. Nesvítí se tu. Lusknu prsty a mistnůstku ozáří pruh světla. Je tu stůl, několik židlí, gauč...(ten tady má luxus, co? :D)...a všimnu si také dlouhé kovové tyčce ležící jen tak na podlaze. Zvednu ji do rukou. Co tohle tady dělá? Sem to určitě nepatří. Najednou sebou trhnu tak, až tyčku pustím na zem. Můj instinkt mi napovídá, že odsud musím co nejrychleji zmizet... Tak tak stihnu uhnout před něčí rukou. Prudce se otočím a skloním se, aby mě ruka znova nezasáhla. Vyletím z místnosti a okamžitě přibouchnu dveře. Byla to past! Za dveřmi se ozve tlumená rána. Čekám hodnou chvíli a pak nahlédnu dovnitř. Nikde nikdo. Co to mělo znamenat? Neznámý útočník už se stihnul přenést pryč. Kdo to sakra byl? Myslím, ze už mi začínají docházet okolnosti... Vyletím zpět nahoru k boxu. Bonnie už tam čeká. Překvapilo ho nejspíš, jak jsem rozrušená.
"Není tam? Co se stalo?!" vyhrkne poplašeně.
"Svolej všechny animatroniky k mému boxu. Rychle!"
Když uvidím, jak se na mě ohromeně kouká, dodám: "Je to naléhavé, nesmíme ztrácet čas!"
Po chvíli přikývne a rozběhne se pryč.

(800 slov)