Něco bylo ale špatně. Když jsem šla ze školy, slyšela jsem za sebou kroky. Když jsem se ale ohlédla, nikdo za mnou nebyl. Doprdele to začínám bláznit??? Teď jsem si přála být co nejrychleji doma. Bohužel jsem zvolila nejdelší cestu přes les. Přeskákala jsem potok po kamenech a pokračovala co nejrychleji domů. Uslyšela jsem za sebou šplouchnutí. Opět jsem zase nikoho neviděl. Ať to byl ale kdokoliv spadl do vody a tomu jsem se začala smát. Po dlouhé cestě jsem byla konečně doma. Ten divný pocit byl ale pořád se mnou. Vyzula jsem se a sundala mikinu. Chtěla jsem vyšlapat schody a jít do pokoje ale uslyšela jsem za sebou hlas mé mladší sestry Vendelíny. Ó bože co zase chce. ,,A to mě jako ani nepozdravíš?" vyštěkla po mě. Podívala jsem se na ní pohledem "co to zase meleš". Okamžitě začala vyšilovat: ,, Ty mě vůbec nemáš ráda! Já jsem se na tebe těšila a ty mě ani nepozdravíš! Já tě mám na rozdíl od tebe ráda!!! Tohle řeknu mamce! " . Protočila jsem očima. Pak jsem si ale vzpomněla na scénku z mého nejoblíbenějšího filmu Star Wars, kde Darth Vader škrtí Silou svého podřízeného. Vztáhla jsem směrem k ní ruku jako by jsem si škrtila.

Sry lepší obrázek jsem nenašla :)

Myslela jsem to ze srandy ale ona se fakt chytla za krk a dusila se!!! Snažila jsem se dát tu ruku dolů ale nešlo to!!! Vendelína už byla skoro fialová když se mi konečně povedlo dát ruku dolů. Okamžitě jsem běžela do svého pokoje a lehla na postel. Přemýšela jsem co se to stalo. Nevím proč ale podívala jsem se do okna. Tehdy jsem poprvé spatřila tu černou hmotu v mém okně. Zapištěla jsem a popadla nůž, který mám vždy pod polštářem. Přiblížila jsem se k oknu.

Ták tady máte další kapču. Názor? Jsem zvědavá. Schválně jsem to tady utla v napínavé chvíli. Mohla by jsem točit seriály což? A přemýšlela jsem že by jsem konečně mohla už udělat tu kapitolu o těch  charakterech. Ale nic neslibuju. Takže zatím bye 😎👋