Byly jsme asi metr od překážky. Chytila jsem se sedla. Padmé se mohutně odrazila. Čas se jakoby zastavil. Pevně jsem se držela sedla a nohy tiskla k sobě. I když jsem měla chuť rozpřáhnout ruce a létat. Chtěla jsem letět. Byl to nádherný pocit. Na chvíli jsem byla ptákem poletujícím nad horizontem. Všechny starosti na ten okamžik zmizely. Padmé dopadla na zem a ten nádherný pocit zmizel. Ale nepřestávala jsem se usmívat. Za náma skákali Poky s Hankou. Nijak moc jsem je nevnímala ale skočili to celkem pěkně. Jako poslední byly na řadě Lily s Kačkou. Kačka je dobrá jezdkyně, takže se udržela i na nezkrotné Lily. Párkrát jsme si ještě skočili, než nastal nechtěný konec tréninku. Těsně před koncem jsme si ještě zacválali. Bohužel trénink skončil a my musely koně dát zpátky do boxů a odsedlat. Zrovna jsem Padmé odváděla do boxu, když se vedle mě ozval Danův hlas. ,, Pěkně jste skákali. Ale ty s ..." nedopověděl větu, protože neznal jméno kobylky. ,, Padmé" řekla jsem a ukázala na ni. ,, Jo díky. Ty s Padmé jste skákali nejlíp. Vypadalo to jako by jste letěly." dokončil větu Dan. Začervenala jsem se. ,,Děkujeme " odpověděla jsem a poplácala Padmé na krku. ,, No nic já budu muset Padmé vyčistit a odsedlat." řekla jsem trochu smutně. ,,Tak já počkám venku a pak tě můžu doprovodit."

Já tomu prostě nemůžu uvěřit. +500 přečtení ?! To snad není možné. Je to skvělé 🙏 Nikdy by mě to nenapadlo. Jako poděkování tady máte novou kapitolu. Snad jste si ji užili a zatím bye 👯🙏