Tělo mého zachránce letí vzduchem a pak těžce dopadá na zem. Bohužel ho nepoznávám. ,, A teď jsi na řadě ty " ukáže na mě prstem.
-------------------------------------------
Probudila jsem se celá spocená. Vyděšeně jsem oddechovala. Holky ještě spaly. Můj digitální budík ukazoval 4:20. V pokoji byla tma. Pozorovala jsem, jak Saša pravidelně zvedá hrudník a Sofi se pořád vrtí a trochu chrní. Luk zase pozoroval mě svýma hnědo-oranžovýma očima. Je to asi jediný pes kterého znám a má hnědo-oranžové oči. Asi po pěti minutách jsem dostala takový divný pocit. Cítila jsem na sobě něčí pohled. Koukla jsem se do okna. Ve vzduchu levitoval ten stařec. Ukazoval na mě. Pak zmizel. Moje srdce bilo jako o závod. Bála jsem se. Až teď jsem si všimla že Luk vrčí. Pořád jsem hleděla do okna. ,, Sab doprdele co je v tom okně?" vytrhl mě z tranzu Sašin ospalý hlas. ,,On tam byl. A levitoval. A ukazoval na mě. Jako v tom snu." sypala jsem ze sebe informace. ,, V jakém snu?" ozvala se Sof. Převyprávěla jsem svůj sen. ,, Měla by sis svoje sny začít zaznamenávat " řekla Saša po dlouhém přemýšlení. Zdálo se mi to jako dobrý nápad. Slezla jsem ze svojí patrovky a šla do šuplíku pro prázdný sešit. Vepsaly jsme do něj všechny události, sny a dokonce jsme do něj i něco nakreslily. Deník jsme nadepsaly jako Nadpřirozeno.

Po delší době jsem konečně něco napsala. Já vím že ten název je divný ale nic lepšího mě nenapadlo. Doufám že se vám kapitola líbila a budu ráda za podporu. Takže zatím bye 🔝👋