Studená voda chladila můj skoro ukousnutý palec. Ještě pořád byl vidět otisk. Vzpomněla jsem si na svého psa Luka. Když byl malý, hrozně všechno okousával. Kde vlastně je? Vždycky když přijdu ze školy, skočí na mě a olíže mi celý obličej. Utřela jsem si ruce a šla se po něm podívat. Vendelína byla v obýváku na gauči a trucovala. Otevřela jsem dveře do zahrady. Můj miláček byl tady a na něco štěkal. Zavolala jsem na něho. Rozběhl se ke mě. Musel běžet asi 180 km/h. Věděla jsem že tohle dobře nedopadne. Pár metrů ode mě se odrazil a skočil na mě. Nevím, jak se mi to povedlo  se mi chytit do náruče. Samozřejmě jsem pod jeho vahou spadla na zadek. Lukovi to bylo očividně jedno a oblízal mi celý obličej. Ten pes je stejně retardovaný jako já. Bylo mi jedno že jsem celá špinavá. Klekla jsem si na čtyři a začala vrtět prdelí jako psi když vrtí ocasem. Kdyby mě někdo viděl, už by volal blázinec. Začala jsem si Lukem hrát jakoby jsem byla další pes. Skončilo to tím, že jsme se navzájem naháněli na zahradě po čtyřech. Celá udýchaná jsem utřela Lukovi tlapky a pustila ho dovnitř. Triko i džíny jsem hodila do koše na prádlo. Z ledničky jsem si vzala jogurt a piškoty a šla do pokoje dělat si úkoly. Samozřejmě že to retardované línající stvoření jménem Luk leželo v mé posteli. Hodila jsem mu piškot, který bravurně chytil. Musela jsem mu zatleskat a šla si dělat věci do školy.

Spusťte famfáry!!! Další část je tady. Taky tak strašně milujete Luka tak jako já? Btw Luk je nahoře. Bude mě doprovázet celou knihou. A co myslíte, na co štěkal? Pište komentáře, hlasujte, abych věděla že mám pokračovat. Zatím bye 😇👋