Sofi se Sašou probíraly, jestli je dobrý nápad vzít si do školy výstřih a pak s ním pořád mluvit. Já je ale nevnímala. S vyděšeným obličejem jsem pozorovala moje zrcadlo. Byla v něm černá hmota. Chvílema se v něm objevoval ten obličej. Šklebil se na mě. Holky utichly. Hleděly na zrcadlo. Ten obličej viděly poprvé. Pomalu jsem posouvala ruku pod polštář. Už jsem měla v ruce nůž. Ta sviňa ale zmizela. Sakra!!! ,, Bože to bylo ono?" koukla na mě Sof. Přikývla jsem. Pak jsem omdlela.
-------------------------------------------
Vstávám ze země. Luk pobíhá vedle mě a štěká. Něco volá mé jméno. Chci se otočit ale nejde to. Mé nohy samy jdou na ten palouk. Tentokrát tam černá hmota trpělivě čeká. Listí poletuje kolem ní. Když stojím asi deset metrů před ní, zformuje se do tvaru člověka. Pořád ale je celá černá. Má obličej starce. Křičí. Nevím, jestli mám říkat ta černá hmota nebo ten stařík. Přikláním se ke staříkovi. Pořád opakuje to stejné. Jsi jiná! Jsi jiná! Luk se přede mě obranitelsky staví a vrčí. Najednou slyším i jiný hlas. ,, Ale ona to neví! Nech ji na pokoji! " ozývá se hlas mě povědomý.

Druhá kapitola za večer? To snad není možné!!! Nějak mi to jde ^-^ Budu ráda za hlasy a pěkné komentáře a zatím bye 🐭👋