Hodiny ukazovaly 11:30 a já byla hrozně unavená. S Danem jsem si dopsala kolem jedenácté. Se Sašou jsme se rozhodly jít spát. Sofi samozřejmě nešla a radši byla na mobilu. Zavřela jsem oči a pozdě jsem si uvědomila, že se mi asi zase bude zdát ten sen a něco se může stát.
-------------------------------------------
Opět vstávám ze země. Luk mi olizuje obličej. Ptáci okolo mě poletují. To je poporvé, co je vidím. Stromy mají tmavší barvu. Něco křičí moje jméno. Je to klučičí, mě povědomý hlas. Neotáčím se. Jako vždy pokračuju pěšinou na palouček. A jako vždy tam na mě čeká ten stařík. Vidím rysy jeho obličeje. Opakuje pořád to samé. ,, Jsi jiná " mumlá si jakoby pro sebe. Luk se staví přede mě a vrčí. ,, Nech ji!!! Já jsem Jiný. Ona sice taky, ale vždy může být jen jeden. Ona hrozba není. " snaží se někdo přemluvit toho staříka. ,, Právě Proto nejprve zničím tebe a potom ji a Jiní už nebudou " ušklíbne se to. Stařík pozvedá ruku. Za mnou slyším jako by se někdo dusil. Pak rukou mávne a pěst uvolní. Otáčím se.

Otevřený konec! To jsem ale sviňa což? Asi vám nevadí že tenhle sen je trošku delší. Kdo si myslíte že chrání Sabču? Můžete psát dolů do komentářů 👇👇👇 Zatím bye 🙌👋