Cesta domů
Odsedlala jsem Padmé celkem rychle, protože jsem se těšila na Dana. Ještě jsem si zašla na záchod aby jsem zkontrolovala, jestli nevypadám jako Samara. Poupravila jsem se a vyrazila za Danem. Čekal u vrat. ,,Tak jdeme?" zeptal se mě s gentelamansky nabízenou rukou. ,, Jistě " odpověděla jsem trochu nervózně. Celou cestu jsme se povídali. Většinou se ptal mě, ale i já se něco dozvěděla. Třeba že když byl malý, všem říkal židi místo lidi. Tomu jsem se smála ještě půl hodiny. Povídali jsme si skoro o všem. Začali jsme koňmi, pokračovali koberci a skončili bojovýma sportama. Zajímavé co? Ještě zajímavější bylo to, že se nikde neobjevil ten stařík. Pořád mě otravoval a teď jako by se vypařil. Né že by mi to vadilo. Aspoň jsem si mohla chvilku užít s Danem. Říkám chvilku, protože mi připadalo, jako by jsme byli spolu jenom minutku. Bylo mi s ním tak příjemně. Bohužel jsem musela domů a on taky. ,, Tak čau zítra!!" řekl a zamával mi. ,, Dane počkej!!!" vypadlo ze mě ani nevím jak. Sakra proč jsem to řekla?! ,, Anooooo?" zeptal se udiveně. Nevěděla jsem, co udělat. Najednou jsem ho však objímala. Ani nevím jak. ,, Jako svého kámoše tě při rozloučení a přivítání musím obejmout." řekla jsem laškovně a mrkla jsem na něho. ,, Tak to si nechám líbit." odpověděl mi a taky mrkl. ,, Tak teda čau zítra !" rozloučila jsem se a šla jsem ke dveřím.
Chtěla by jsem vám říct, že buď zítra nebo pozítří můžete očekávat recenzi na tuhle knížku. Konkrétně na profilu Irethis. Jsem na ni hrozně zvědavá. A to bude asi všechno a zatím bye 👔👋
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro