„Víš, co bych si přál? Vrátit se zas na chvíli do těch let, kdy jsem tě poznal. Zažít si znovu ty chvilky, kdy jsem byl tvůj malý motýlek. Občas tak přemýšlím, jak rychle čas běží, přitom je to pocit, jako bych svou první pusu dostal teprve před pár dny. Nebo tobě snad přijde možné, že už máme pár let za sebou?"

„Nepřijde, vážně se to všechno semlelo nedávno, ale pokud vím, můj malý motýlek jsi pořád."

„Nech toho, jsem dávno dospělý."

„Ale pořád maličký, heh, pořád jsi můj maličký motýlek."

„Nesměj se, nevyrostl jsem kvůli té nemoci... Chtěl bych, aby mi bylo znovu sedmnáct, abych si nepřipadal hloupě, když se o mě staráš, teď už bych se měl o sebe postarat sám a chovat se trochu zodpovědněji, jako muž a ne kluk..."

Tmavovlásek se nechápavě otočí na svého přítele v chundelatém barevném svetříku a zasměje se nad jeho vážným výrazem. Celou dobu myslel, že Jimin jen na chvilku zabloudil v myšlenkách a teď jen s vtipným pojetím zasahuje do budoucnosti, ale teď vidí, že to blonďáček nejspíš opravdu myslel vážně.

„Mě z tebe klepne, Jimine, mluvíš, jak kdyby ti táhlo na třicet, přitom jsi teprve včera dosáhl plnoletosti, nějak moc ses do toho světa dospělých vžil, nemyslíš?" zasměje se a světlovlásek nad tím stydlivě protočí očima a podrbe se na zátylku.

„Jen se směj, ale já nevtipkuju," zamumlá, ale nad tím si pro sebe Yoongi zakroutí hlavou a přitáhne si svého přítele do sladkého polibku, ani mu nevadí, že jsou v parku na lavičce, kde jsou na dohled spoustě lidem, za tu dobu si oba zvykli na různé pohledy a reakce kolemjdoucích, ale zároveň se to naučili zcela ignorovat a házet za hlavu.

„Dobře, až dojdeme domů, můžeš se ošetřit sám a odteď už žádný motýlek, co ty na to?" zeptá se pobaveně Yoongi s pozvednutým obočím, ale nad tím Jimin zakřiví rty a poraženě splete prsty na rukách se svým partnerem, jenž dobře věděl, co Jimin odpoví.

„Ummm, ne... já vlastně zas tak moc dospělý nejsem," špitne a Yoongi ho vítězně políbí ještě jednou na růžových rtech a vyzvedne si ho na klín, čemuž se Jimin nebrání a s malým pousmáním se o Yoongiho ještě spokojeně opře.

„Tak vidíš. Ty můj malý motýlku. Nezajdeme do naší pekárny? Začíná dost foukat." Nad tím se světlovlásek rozzáří a jako malé natěšené dítě přikývne na souhlas.

„To bych neodmítl, hmm, napadlo tě to poté, co jsem připomněl naší první pusu?" uculí se blonďáček a tmavovlásek se zasmáním pozvedne rameny.

„Možná, heh, můžeme si ji zopakovat."

„To nejsem proti, Yoongie. Na co ještě čekáme?"

END

Tak jo, jsme oficiálně a definitivně na konci příběhu a já chci moc moc poděkovat všem, co jste ho vůbec četli a bavil vás, čekali jste na kapitoly, i když jsem ke konci hodně zpomalila a vydávala po týdnu, snad se to už u příští knihy nestane a budu se držet pravidelného vydávání :33

Taky děkuju za komentáře a hvězdičky, vážím si toho, vždycky podle toho poznám, jak moc se vám příběh líbí a víc mě to motivuje v tom pokračovat a nepřestávat, ač jsou občas dny, kdy jsem totálně bez inspirace xdd

No, jako u každé knihy, i tady bych chtěla znát váš celkový názor, co se vám líbilo, co ne, valte do mě cokoliv, i kritika je důležitá, budu ráda za zpětnou vazbu <333

To je vše, kdo bude chtít, uvidíme se u příští knihy, která bude tentokrát taekook, ale k yoonmin se určitě zase vrátím :33

Purple you, luv you!! <33 Posílám nekonečně mnoho lásky :333