A zamíří se mnou k ložnici.

Yoongi mě elegantně položí zády na matraci postele a poslepu vyhledá moje rty, neboť je tady tma a lampička postává až u nočního stolku daleko za našimi hlavami. Proniká sem jen mdlý pásek od světla z obýváku, ale ten tolik nepomáhá tomu, abychom na sebe navzájem viděli. Vlastě je téměř nepostřehnutelný a jen se tiše táhne po podlaze kousku postele.

Tmavovlásek se pozorně věnuje mým rtům, naráží do nich a boří se do jejich měkkosti, jen lehce mi je skousává a povytahuje ještě víc ven, stále ale jemně, protože moc dobře ví, jak snadno se může moje kůžička na rtech protrhnout a vytvořit bolestivý puchýřek.

V téhle tmě a naprostém klidu se člověk snadno soustředí na zvuky a dotyky. A zatím, co já plně vnímám každičký dotek u lemu mého trička a párkrát na holé pokožce pod ním, Yoongi jistě zaslechl, jak hlasitě a tvrdě teď bije moje srdce. Položí si na moji hruď hlavu a zaposlouchá se do něj.

„Neboj se, pod mými křídly budeš v pořádku," řekne polohlasem, aby tolik nepřerušoval ticho. S pousmáním mu do vlasů pletu svoje prsty a hlubokými nádechy se pokusím zklidnit ten tlukot uvnitř mě, jenže mi teď tluče ještě pevněji, ale nemyslím si, že by to bylo ze strachu.

„Nebojím se... jsem jen nervózní." Yoongi chápavě zamručí a odtáhne se ode mě. Napjatě sleduju jeho siluetu, jak míří k čelu postele a hned poté se ložnicí rozleze žluté světlo z rozsvícené lampičky. Na chvilku přivřu oči, abych si na nové osvětlení rychleji zvykl a kouknu, jak se jeho ruka z vypínače přemisťuje k malé skříňce, u které je opřená igelitka. Něco z ní vytáhne a vrátí se zpátky ke mně.

„Co to máš?" zeptám se zvědavě a nadzvednu se, abych lépe viděl, ale Yoongi to přede mnou nejspíš neměl v plánu skrývat. S malým povzbudivým pousmáním mi to dá do rukou a já mám tak možnost si detailněji prohlédnout malinkou průhlednou lahvičku s bezbarvým gelem uvnitř a zelenou nálepkou s drobným nápisem na těle lahvičky.

„Tohle ti neublíží, dostal jsem to tam, vlastně je to i zároveň dezinfekční, kdyby ses náhodou trošičku poranil, ale to se nestane, neboj se, na to jsem až moc opatrný a dám si záležet, abych ti nic neudělal," ujistí mě a natáhne ruku k lahvičce. Ještě chvilku si ji prohlížím, ale poté ji ochotně podám Yoongimu a sleduju, jak ji pokládá vedle sebe na matraci.

„Ummm, připadám si trochu hloupě, že mi pořád nedošlo, co přesně mě čeká..." přiznám se zarudle, ale Yoongi nad tím pobaveně zakroutí hlavou a nahne se zpátky k mým rtům. Nespojí je, jen lehce s nimi přejede okolo a vydechne mi do nich trochu svého teplého dechu ovoněného brusinkovým čajem.

„To je v pořádku, brzy pochopíš, nechci ti tady do detailu říkat, co se chystám udělal, ztratilo by to tu... romantickou atmosféru, víš?" zašeptá a konečně mě sladce políbí a předá mi chuť svých rtíků. I když bych ale i rád věděl podrobnosti, v tomhle mu důvěřuji a dál se tedy neptám, jen ležím a vnímám jeho přítomnost velice blízko mě.

Stále mě líbá a dlaněmi pomaličku zajíždí pod moje tričko. Prsty se jen letmo dotýká mých náplastí, přitom si ale hledá cestičku po mojí zdravé pokožce. Začnu se trochu uvolňovat, zvykám si na jeho intimní blízkost a už mám dokonce i potřebu se do polibku aktivněji zapojovat. A nejen do polibku.

„Mm, tady je to příjemný?" zeptá se mile Yoongi, když jeho dlaň nasměruju ke svému bříšku. Musím s tím souhlasit, líbí se mi, jak mě hladí, jeho ruce jsou tak teplé a hladké, až mi z toho vyskakuje husí kůže. On si ale náhle v pár vteřinách sundá tričko a ladně chytne moji ručku. Opatrně z ní sundá ochrannou rukavičku a poté moji dlaň přiloží ke svému břichu.

Napnu se i v palcích na nohách, když se dotknu jeho pokožky, a i přes strupovité dlaně nahmatám jeho pevné svaly, které nejsou na pohled příliš vidět, ale opravdu tam jsou a značí jen Yoongiho každodenní úsilí se vypracovat.

„Nepřestal jsi cvičit, pořád se u toho držíš?" optám se uchváceně a on mile přikývne na souhlas.

„Chci se vyrovnat Kookovi, heh, ale hlavně to dělám i pro tebe, sice jsi mě o to neprosil, ale vím, že se ti to líbí." Usměju se nad tím a sám od sebe po jeho tělu začnu přejíždět stejně, jako on po tom mém. Tohle jsem nikdy nedělal, ale líbí se mi to, uvolňuje mě to a zároveň napíná, napíná mě v tom, jak tohle bude pokračovat.

„Nenecháš mě v tom, že?" usměje se na mě tmavovlásek a nadzvedne moje rolákové tričko. Spokojeně si ho nechám sundat a jen, co se ocitne na stejné hromádce, jako to Yoongiho, s výdechem se víc uvolním. „Jsi překrásný, jako vždycky."

„To ty jsi taky," uculím se. I Yoongi zvedne koutky po mé lichotce a přiloží svoje rty k mému krku. Reflexně nakloním hlavu na stranu a zavřu oči nad příjemným pocitem. Jeho polštářky se ale začnou pohybovat a drobnými pusinkami se posouvat přes krk až ke klíčním kostem a poté k hrudníku, přitom stále pracují jeho bříška prstů, kterými mě jemně hladí po pokožce na břichu a bocích.

Užívám si to, vnímám každičký dotyk, každičký polibek a mám pocit, jako bychom s Yoongim leželi uprostřed ničeho, jen my dva a nikdo jiný na světě, žádní lidé ani věci, jako bychom existovali jen my dva. Usměju se pro sebe, ani jsem téměř nepostřehnul, že už mi Yoongi začal pomaličku sundávat kalhoty i se spodním prádlem, ovšem tak šetrně, aby nestrhnul ani jednu moji náplast a nepovolil obinadla.

Ucítím až moc velkou volnost a nervózně otevřu oči. Moje kalhoty i spodní prádlo leží na zemi stejně, jako trička. Dávno ležím před Yoongim ve své celé kráse, ale ač jsme se už takhle viděli několikrát, dnes je to jiné a já pociťuju stud už teď. A vlastně i menší strach z následujícího dění, které je pro mě stále jaksi neznámé.

„Budeš to už otvírat?" optám se nervózně, když Yoongi chytne do ruky malou lahvičku. S pousmáním se ke mně nahne, a ještě jednou mě políbí na uklidnění, což se mu i trochu povedlo.

„Jo, ale neboj se, nic se ti nestane," ujistí mě a s cvaknutím lahvičku otevře. Docela intenzivní vůně bylinek se dostane až do mého nosu. Tahle vůně je hodně podobná, jako moje mýdla a mastičky, jen mě ujišťuje o tom, že mi opravdu nijak neublíží. Zároveň to ale ve mně vyvolá chvění, těžko říct, jestli ještě ze strachu nebo spíš ze zvědavosti a snad i nedočkavosti.

Vymačká si pár kapiček na prsty a rozetře si jej, myslím, že už mi to všechno dochází. Úplně jsem nerozuměl nápovědě, kterou mi dal, to, když mi řekl, že předehra je to jediné, co si my můžeme dovolit. Neměl jsem jaksi šanci ani poznat, co je tou předehrou vlastně myšleno, to jediné, co jsem věděl, že Yoongi do mě prostě nemůže. Až teď si ale uvědomuju, co ho může v mnohem menší a šetrnější verzi nahradit.

„Oh... už chápu," špitnu a nevinně kouknu na Yoongiho klečícího u mých stehen. Povzbudivě se na mě usměje a čistou rukou mě pohladí po jednom stehně, abych si opět navykl na dotyky v intimnějších místech.

„Bude to dobré, kdykoliv mě můžeš zastavit. Nechceš zavřít oči? Lehnout si a uvolnit se, nedívat se všude kolem, ale jen poslouchat můj hlas, hmm?" myslím, že bych to měl udělat, budu se lépe soustředit, když nechám svoje myšlenky plynout a nebudu zatěžovat svoji hlavu tím, že budu kontrolovat, co se právě chystá. S malým odvážným přikývnutím položím hlavu na matraci, nechám svá víčka spadnout dolů a s hlubokým výdechem zcela zrelaxuju svoje tělo, které je ještě stále dost ukonejšené z Yoongiho polibků a hlazení.

„Jak se cítíš, Minie?" zaslechnu jeho hlas, který mě donutí se usmát. Skutečně na mě dává pozor a ujišťuje se o mém pohodlí. Už jsem chtěl odpovědět, ale zadrhne se mi hlas, když ucítím studený gel na mém vstupu. Reflexně se napnu a celý stáhnu, ale ještě nebyla potřeba, Yoongi se zatím zdržuje na povrchu a jen gel jemně roztírá po okolí, aniž by se pokoušel drásat dovnitř.

„S-S tebou je mi vždycky dobře, ale teď... doteď to bylo nádherný, vyvoláváš mi motýlky v břichu," pousměju se se zavřenýma očima. Yoongi nad tím spokojeně zamručí a nepřestává mě masírovat na povrchu vstupu.

„A teď? Jsi zase nervózní?" polknu a bez výmluv přikývnu na souhlas. Yoongiho prst se stále pohybuje na stejném místě, ale jeho tvář se náhle ocitne nad tou mojí. Cítím totiž jeho dech a jeho blízkost. Sám do sebe se nadzvednu a dotknu se svými rty těch jeho.

„Pořád to můžeš zastavit, lásko," šeptne, ale popravdě, tahle věta mě jen nakopne v tom, abych vydržel a neucouvl. S bušícím srcem zakroutím hlavou a odvážím se otevřít oči. Střetnu se s těmi jeho, tančí v nich malé jiskřičky a s uchvácením sledují moji tvář. Uculím se nad tím pohledem a svoji dlaň přemístím na jeho líčko.

„Ne, Yoongie, chci to s tebou udělat, víš... zase jsem začal snít o letu ke hvězdám, ale tentokrát si myslím, že díky tobě se mi to teď může vážně splnit," špitnu a on mě dojatě pohladí po vlasech, u kterých má podepřenou svou ruku, aby udržel své tělo nade mnou, zatím, co druhou rukou stále krouží u mého vstupu. Políbí mě na čelo a poté se zastaví těsně nad mými rty, které už jsou trochu napuchlé z věčných polibků.

„Tak tam teď poletíme společně, jen my dva," ujistí mě šeptem a v tu chvíli ucítím silnější nátlak, když Yoongiho ukazováček pronikne skrz. Čekal jsem bolest, že se ozvou moje puchýřky, o které Yoongi musel zavadit, ale překvapeně zasténám slastí, když místo bolesti pocítím vlnu jakéhosi příjemného pocitu vzrušení, jenž se rozleze po mém podbřišku a přejde až do celého břicha.

„Ahh... Y-Yoongie..." vydechnu do jeho rtů a své dlaně rychle položím na jeho holá ramena. Cítím, jak proniká skrz stále dokola a dokola a ten pocit slastné vlny přichází tak pořád znova. Je to jako lechtající elektrický proud proudící mi mými nervy celé spodní oblasti, od špiček na nohou až po trup.

„Líbí se ti to?" ujistí se tmavovlásek a já jen matně dokážu pokývnout hlavou. Moje ústa jsou ovšem otevřená a s každým ladným pohnutím Yoongiho prstu ze mě vyjde ulevující sten. Cítím štiplavý pot po celém těle, který nepříjemně dráždí moje ranky, ale to nedokážu tolik vnímat, když jsem plný euforie.

Každičké pohnutí ukazováčku ve mně je tak nesmírně citlivé, že po chvilce už začnu cítit přicházející horko, které mě celého pohltí. Kdybych neměl zavřené oči, už bych měl před nimi černo. Náhle mám pocit, jako bych měl explodovat, přichází to najednou tak moc rychle a nejde to zastavit.

Hlasitějším dýcháním jen dám Yoongimu najevo, aby za žádnou cenu nepřestával, a ještě mi pomohl se k vrcholu dostat rychleji. Pochopí a lehce zintenzivní, ale stále se drží pravidla šetrnosti, aby mi nezpůsobil sebemenší zranění.

„Ahh... ahh! Y-Yoongi, já-...ahh!" štípne mě v dlaních, když křečovitě sevřu ramena svého partnera, napnu se jako struna a se slzami v očích zakloním hlavu a bez ohledu na to, jak hlasitý teď jsem, vykřiknu Yoongiho jméno a málem prasknu z vrcholného návalu vzrušení a poté silné úlevy způsobující mi pulsování v celém mém těle.

A opět vnímám jen ticho, které přerušuje jen moje splašené dýchání, i to se mi ale pomalu uklidňuje a hvězdy, které jsem viděl všude kolem sebe odstupují a já opět vidím jen ložnici pokrytou žlutým světlem z lampičky.

Zmateně nadzvednu hlavu a kouknu na Yoongiho sedícího spokojeně u mých nohou a sledujícího moji maličkost. Nevím, co teď říct, zda se začít stydět, nebo od toho utéct, najednou si uvědomuju, jak mě to pohltilo.

„Tak co? Splnil jsem slib?" zazubí se a díky tomu mi spadne kámen ze srdce. Takže to dopadlo dobře, vlastně víc než to, nemůžu uvěřit, jak dokonalé to bylo. Se zasmáním přikývnu a ztěžka se doškrábu až k němu a padnu mu do náruče.

„Bylo to... úžasný, já to ani nedokážu popsat. Myslel jsem, že tohle nikdy nezažiju, ale s tebou vlastně žádné hranice ani nemám, protože ty je dokážeš zbortit jakýmkoliv způsobem. Hrozně tě miluju," vydechnu znaveně a přitulím se k jeho holému tělu. On si mě ještě víc přitáhne k sobě a vplete mi prsty do vlasů.

„Ani nevíš, jak moc miluju já tebe. Hmm, víš co? Půjdeme se umýt, znovu tě ošetřím, ať jsi úplně čistý a půjdeme na ten film a kakao, co ty na to?" nadšeně přikývnu na souhlas a položím si hlavu na jeho rameno, chci se s ním ještě chvíli objímat a vydýchat pořádně to, co se právě stalo.

„Jsem strašně moc šťastný, že tě mám, Yoongie."

„A já jsem šťastný, že mám tebe, můj malý motýlku."

Dobrý večer <33

Víte co? Zítra poslední kapitola + epilog :,,,))

Jinak doufám, že takový poloviční smut nikomu nevadil, opravdu jsem nechtěla psát normální se vším všudy, když vím, že by to v realitě nebylo moc pohodlné pro někoho s nemocí motýlích křídel, ale myslím, že tahle verze je takovým kompromisem a skutečnou cestou :33

No, uvidíme se teda zítra, pořádně se na to připravte <33

Přeju pěkný zbytek večera všem <33