Zastavím svým autem před známým domem a s úsměvem se vydám ke dveřím. Už se na Jimina strašně moc těším, neviděl jsem ho jen jeden den, ale i to bylo dost k tomu, aby se mi po tom malém motýlkovi zastesklo. Zazvoním na zvonek a zhluboka se nadechnu, načež ucítím i malé příjemné šimrání v břiše, a tohle šimrání se zesílí, když cvakne klika dveří.

Už mám plán, jak dnešní den s Jiminem strávíme. Chtěl jsem ho vzít na nějaké to rande, když už jsme spolu a on má cítění pro jakousi romantiku, nebo spíš... má cítění pro lásku mezi námi dvěma a já hodlám splnit jeho přání, když mi v koupelně prozradil, že mu nezáleží na místě, ale na tom, že tam budeme sami a navzájem budeme hlavním bodem naší společné chvíle.

Dveře se pomalu otevřou a já už jsem se chystal rozevřít náruč s domněnkou, že mi do ní skočí blonďáček, ale místo toho k sobě paže rychle stáhnu a úsměv mi trochu povadne, když mi místo Jimina otevře můj známý hnědovlasý přítel v šedých volných teplácích a širokém zeleném batikovaném tričku. Na jeho tváři téměř vždy hraje úsměv, když mě uvidí před svým prahem, ale tentokrát mě spíše propaluje svým ostrým pohledem, oči má trochu potemnělé a koutky lehce stáhnuté dolů. Vypadá, jako vyhladovělý had, který si přeměřuje velikost své kořisti a já se teď z nějakého důvodu cítím jako docela malinká a snadno polapitelná kořist.

„Um, ahoj, Hoseoku... Jimin se ti zmiňoval, že pro něj dneska jedu? Slíbil jsem mu to," obhájím se předem, neboť mám zlý pocit, že Hoseok teď není úplně ve své kůži, něco se stalo. A já se toho začínám obávat.

„Zmiňoval se. Nespěcháte, že?" nelíbí se mi jeho odlišný přístup, nejsem na tohle u něj zvyklý, ale asi jsem dokázal z tohoto vycítit, že to nebyla otázka. Přikývnu tedy, abych ho ujistil, že opravdu nespěchám a on mě pobídne, abych vešel dovnitř.

„Je všechno v pořádku...? Je Jimin v pořádku-..."

„O Jimina se neboj, je ve svém pokoji, před chvílí jsem mu namazal záda hojivým krémem a čekáme, až se to trochu vstřebá, takže stejně musí ležet, nemá na sobě ještě náplasti, každopádně, my dva si teď popovídáme, chceš k tomu kafe?" sklapnu a posmutněle pohlédnu na dveře v čele chodby, které patří pokoji Jimina, ale raději dál následuju Hoseok až do kuchyně, kde mě hnědovlásek pobídne, abych se posadil ke stolu u stěny.

„Myslím, že mi bude stačit voda," řeknu a usednu. Hoseok ochotně napustí obyčejnou kohoutkovou vodu do skleničky a postaví mi ji před nos. Děkovně kývnu a rovnou si usrknu, ne, že bych měl žízeň, vlastně nemám, ale potřebuju se nějak odreagovat a dělat alespoň něco, než jen tupě sedět a zírat na mého kamaráda, jenž si ještě dělá kávu.

„Hele, ať už chceš se mnou probrat cokoliv, Hoseoku, chtěl bych, abys nechodil okolo horké kaše, šlo by to?" Hoseok si pomalu zaleje hrnek vroucí vodou z konvice a přidá jednu kostku cukru, nakonec s hlubokým výdechem usedne naproti mně.

„Dobře, budu tedy mluvit přímo," řekne a odmlčí se poté, co si horký nápoj zamíchá lžičkou, „rád bych s tebou probral tvoji a Jiminovu situaci, nemusíš být teď udivený, s Jiminem jsem včera mluvil a řekl mi o vašem vzájemném vztahu, ehm, který mezi vámi jaksi nastal."

I když mě Hoseok předem varoval, abych nebyl udivený, myslím, že nad tímhle právě nemám úplně kontrolu. Stáhne se mi hrdlo a nejsem schopen polknout ani zbytek vody v mých ústech, proto mlčky zvednu svoje vytřeštěné oči k mladíkovi a silněji stisknu skleničku v dlani.

Jimin mi naznačoval, že by to chtěl svému bratrovi říct co nejdřív, já s tím souhlasil, sám nechci tajemství mezi lidmi, kteří jsou mně a Jiminovi nejblíž, ale opravdu jsem nepočítal s tím, že to bude ještě tentýž den, co jsem Jimina zavezl domů.

A vlastně už mi i dává smysl, proč Hoseok vypadá tak, jak vypadá. Jako by mě chtěl upálit.

„Nechci, aby sis myslel, že jsem z toho nějak nadšený, nejsem z toho nadšený. Jiminovi je šestnáct let, je křehký jak fyzicky, tak i psychicky, a to poslední, co potřebuje, je milostný vztah s dva a dvacetiletým flegmatikem, ale nejspíš je do tebe vážně zamilovaný, takže bránit vám nemůžu a rozhádat se s tebou taky nechci, takže vám to budu přát, ale i přesto měj na paměti, jak to cítím," dořekne a napije se své horké kávy.

Krk se mi konečně trochu povolí, proto rychle polknu vodu ve svých ústech a s nádechem se připravím něco odpovědět, ale na jazyku právě nemám žádná slova.

„Um, chápu to tak, že mám teď kolem krku obrátku a pokud bude Jiminovi nějak ublíženo, tak mi bez váhání podkopneš nohy... to je fér," zachraptím ještě podrážděným hlasem z vody a nechám si do čela spadnout svoje tmavé vlasy, abych alespoň trošku skryl svůj obličej a cítil se tak víc v bezpečí.

„Chápeš to dobře, mám tě rád, Yoongi, ale neseš si Jimina tak trochu na bedrech... vlastě víc než trochu. Jestli ho zanedbáš, cokoliv poděláš, nebo mu ublížíš, skončils u mě. Asi teď spolu budete trávit hodně času, o to víc si vezmi k srdci, co jsem teď řekl," letmo přikývnu na souhlas a znovu se napiju vody, neboť mám ústa úplně vyschlá.

„Já tomu rozumím, Hobi... věř mi, že mi na něm neskutečně záleží a nedovolil bych, aby se mu něco stalo, a nikdy bych mu neublížil, přísahám... chápu tvoji starost, je nemocný a citlivý, taky bych se tak bál o Jungkooka," mladík sedící přede mnou se konečně trochu pousměje a sklopí pohled k hrnečku s nápojem.

„Díky, že mě taky chápeš... mm, od doby, co se s Jiminem znáš, ses možná trošku změnil," vydechne a tentokrát se pro sebe pousměju já.

„Nejsi první, kdo mi to říká, asi jsem potřeboval do rukou dostat nějakou tu větší zodpovědnost, aby se ze mě stal zase o trochu lepší člověk," odpovím mu, atmosféra už se trošku odlehčila, i když stále cítím jakési malé napětí ze strany Hoseoka, ale to je nejspíš pochopitelné, jak sám chtěl, jeho pohled na náš vztah budu mít stále jasně na paměti.

„Asi ano...," šeptne ještě, ale náš rozhovor přeruší tlumený hlásek, jenž se ozve odněkud z dálky.

„Hyung! Jak dlouho ještě! Už mi to asi zaschlo, pojď sem!" neudržím svoje koutky dole, usměju se od ucha k uchu, když poznám Jimina a rovnou nakouknu do chodby, ale nikoho neuvidím, protože Jimin se nejspíš ozval ze svého pokoje. Hoseok vstane a kývne na mě hlavou.

„Tak pojď, určitě tě rád uvidí, huh?" řekne jednoduše Hoseok a já rychle vstanu a následuju ho chodbou až ke dveřím Jiminova pokoje. Otevře dveře a vleze dovnitř, zatím, co já jen opatrně nakouknu. Po našem rozhovoru se tady v Hobiho domě cítím trošku cizí, snad to ze mě brzy opadne, nerad bych přišel o náš skvělý přátelský vztah.

„Ležím tady už asi hodinu..." postěžuje si Jimin, který právě leží na své posteli na břichu s nohama směrem ke mně, takže mě nemohl zahlédnout. Tričko má vyhrnuté až ke krku, aby byla jeho záda holá a pořádně se vstřebal krém, kterým ho jeho bratr namazal.

„Ležíš tady patnáct minut," odpoví mu hnědovlásek a opatrně dlaní sáhne na jeho pokožku na bedrech, poté se posune trošku dolů, a nakonec dlaň oddělá, „jo, už je to suché, můžeš si sednout, Yoongi ti dá náplasti a já si zatím dopiju kávu."

Nad zmíněním mého jména se napnu a překročím práh, abych se do pokoje dostal celý. Jimin se nechápavě vyškrábe do sedu, ale než se stačí na cokoliv zeptat, stočí hlavu mým směrem a nadšeně otevře pusu dokořán.

„Už jsi přišel!" vyjekne nadšeně a mě to donutí se víc usmát, přisednu si k němu na okraj postele a nechám se malým světlovláskem obejmout, já se ho ovšem dotknu jen lehce, vzhledem k tomu, že není ještě úplně ošetřený a ke všemu je tady stále Hoseok, který jistě snímá každý můj pohyb.

„Heh, ahoj, těšil jsem se na tebe, drobku," jen, co tohle dořeknu, Hoseok si pro sebe jen lehce kývne hlavou a s malým pousmáním na Jimina opustí jeho pokoj. Jakmile cvakne klika a dveře se zavřou, spadne ze mě zbytek napětí a já se víc uvolněně k Jiminovi přivinu.

„Ahh, z tvého bratra jde občas strach. Teď mě neber za slovo, vím, že není zlý, ale být ten, na kterého všechno spadne, když se něco pokazí, je docela chuťovka," vydechnu a Jimin mě se soucitným pousmáním pohladí po rameni.

„Neboj se, vím, že s tebou se nic nepokazí, Hobi-hyung si na nás musí lépe zvyknout, pak už to nebude tak zlé, jak se zdá," povzbudí mě a našpulí rty, ihned poznám, o co žádá. Bez váhání ho sladce políbím a ustálím své teplé dlaně na jeho bocích.

„Mm, asi máš pravdu, tak, pustíme se do toho zalepování? Ať můžeme spolu vyrazit na jedno místo, které jsem vybral," řeknu tiše, když se od jeho rtů trošku vzdálím. Jimin ke mně zvedne oči plné jiskřiček a uculí se.

„Takže mě na to rande vážně vezmeš?" zeptá se polichoceně a nechá se, abych mu svléknul tričko a mohl mu tak ošetřit červené mapky na zádech a bocích.

„Přesně tak a vzhledem k tvé roztomilé nenáročnosti jsem si ani nemusel sestavovat nějaký program a vymýšlet prostředí, prostě pojedeme tam, kde budeme jen my a uděláme si krásný společný den," odpovím a Jimin se spokojeně uvelebí na posteli zády ke mně, po kterých ho opravdu lehoučce pohladím svými prsty.

„Mám úžasného partnera," zasměje se stydlivě a já si neodpustím svoji odpověď.

„Já mám úžasnějšího a nechtěj tvrdit opak," mrknu na něj a sáhnu po košíku s náplastmi na jeho nočním stolku.

Helloo~~

Jsem tady, žiju, jen moje nohy umřely, ale já žiju :33

A Yoongi taky zatím žije, takže je vlastně všechno, jak má být <33