Jimin p. o. v.

„Ahh, musím tady uklidit, týden jsem si ležel, je načase něco dělat," pronese si spíše pro sebe můj bratr, jenž se pustil do srovnávání věcí v kuchyni, zatím, co já sedím u stolu a dojídám chleba ve vajíčku. Už dlouho jsem zpět doma u Hobiho, Yoongi touhle dobou bude s Jungkookem na policejní stanici a jak slíbil, vyzvedne si mě zase zítra, o tom ale můj hyung ještě neví, myslím, že by ho ani nenapadlo, že budu chtít s Yoongim trávit až tolik času.

„Mm, dával ti vůbec Yoongi ten papír od doktora?" zeptám se ještě s plnou pusou a Hobi-hyung letmo kývne hlavou na souhlas, svoji pozornost ale věnuje nádobí v dřezu.

„Jo, už jsem té paní volal, je schopná tě přijmout už ve středu, chodíval bys tam jinak každý týden dvakrát, to se ještě dozvíme, které dny to budou, ale v tu středu teda jdeme na první schůzku," obeznámí mě a já si nahlas povzdechnu, schválně chci dát najevo, jak jsem vlastně nespokojený, chodit tam dvakrát týdně nezní lákavě.

„Jak dlouho tam budu muset být?" zeptám se ještě a opatrně kousnu do chleba.

„Tak dlouho, jak bude potřeba. Pokud to ale myslíš na dobu tam v ten jeden den, tak prý je to dvouhodinové cvičení i s přestávkami. Hmm, já to ale tušil, že tě to nemine, kdykoliv ses pro něco natáhnul nebo zohnul, už jsi skučel bolestí, jsem rád, že se to nakonec řeší," odpoví hnědovlasý mladík a umyje poslední hrnek, poté se s výdechem posadí naproti mně.

„Jak ses měl vůbec u Yoongiho? Moc jsi mi toho neřekl, od doby, co tě přivezl," trochu se mi stáhne žaludek, když Hobi-hyung otevře tohle téma. Mohl bych prostě říct, že jsem se měl dobře a nerozebírat to, jako by o nic nešlo a jak bych reagoval, kdybych byl u kohokoliv jiného, ale já bych ve skutečnosti chtěl, aby to můj bratr věděl.

Čím dřív se o tom dozví, tím to bude pro mě i pro něj jednodušší.

„Um, bylo to fajn, vlastně... hodně fajn, Yoongi je opravdu hodně... skvělý člověk. Hrozně se o mě zajímá a stará se pečlivě a... je ke mně citlivý a milý a... prostě když jsem u něj, jsem v těch nejlepších rukách," vydám ze sebe zarudle a lehce se mi splaší dech, když mi na to Hobi odpoví.

„Páni, vůbec bych to do vás neřekl, ale jsem rád, prospěje ti, když nebudeš jen závislý na mně, a Yoongi si tě očividně taky oblíbil, hmm?" usměje se a já rychle přitakám na souhlas. Musím využít každé pozitivní věty a směřovat to právě k tomu, že je Yoongi pro mě ideálním nejen přítelem, ale i partnerem.

„Heh, jo, navzájem jsme si padli do oka..." špitnu a opatrně odložím zbytek chleba ve vajíčku, neboť teď nemám úplně žaludek na to to dojídat, myslím, že bych se akorát za chvíli pozvracel. Raději se napiju mléka v hrnku a přemýšlím, jak bych jen pokračoval.

„To je dobře. Poslyš, Jimine, přemýšlel jsem, že se ti teď asi v poslední době moc nevěnuju, protože pořád něco nahrávám a upravuju... napadlo mě, jestli si třeba nechceš pustit film? Uděláme si konečně pořádný společný večer, co myslíš?" vezme mi to všechna slova, nečekal jsem takový návrh, ale nadchne mě natolik, že úplně zazdím, co jsem mu chtěl říct. Hobi-hyung opravdu tráví většinu času u sebe v nahrávacím studiu a já se tady sám akorát nudím, ale přeci jen se naskytla příležitost být zase jen se svým bratrem společně.

Moje koutky se zvednou a v očích mi zajiskří nadšením.

„Ano! Rozhodně ano!" Hoseok se nad tím zasměje.

„Heh, tak bezva, můžeš vybrat film, mě zaujme stejně cokoliv," opět s úsměvem lehce povadnu a moje mysl se vrátí na start svého plánu vše prozradit. Nesměle se zavrtím na židli a vzhlédnu k hnědovláskovi.

„Mohla by to být třeba nějaká... víš, slaďárna?" optám se a Hoseok hned na mě vytřeští oči a přeměří si mě svým pohledem, jako by snad hledal něco, co by jen značilo, že se přeslechnul.

„Slaďárna? Odkdy jsi na tohle, myslel jsem, že zrovna toto je ten poslední žánr, který bys chtěl shlédnout," uchechtne se docela zmateně, ale já jen mlčky pozvednu rameny a udělám nevinná očka, abych překryl svoji nervozitu.

„To víš... mění se mi zájmy... to je přece přirozené," pronesu a podrbu se přitom na zátylku. Hobi si mě ještě chvíli přeměřuje pohledem, ale poté se zasmáním přikývne a napije se ze svého hrnku už jistě studeného čaje.

„No dobře, máš to mít, podívám se, co by nás mohlo bavit, ty zatím naklusej do svého pokoje a trochu si to tam ukliď, když jsi odjížděl, nechals tam plno rozházených věcí," řekne a já se na něj zamračím, teď zní, jako naše máma. Ukliď si pokoj... to myslí vážně?

***

„No, říkal jsem, že to skončí takhle, jako skoro každý romantický film, bylo to jasné už od začátku," zasměje se Hoseok a více se uvelebí v křesle, když na televizi už začnou projíždět titulky s hudbou v pozadí. Pousměju se pro sebe, i já sice konec očekával stejný, ale to nemění nic na tom, že jsem se rád podíval na něco, v čem jsem trochu viděl sebe s Yoongim. I když... ve verzi obyčejného hetero páru, ale to nevadí, stále šlo o zamilovaný příběh s krásným koncem.

„Mně se to líbilo, ale příště klidně pustíme něco jiného," řeknu a přitáhnu k sobě kolena, opatrně si o ně opřu bradu, tak, abych si ovšem neublížil a neotlačil si pokožku. Venku už se smráká, hodiny ukazují něco málo po osmé večer, nejspíš se budu muset jít za chvíli umýt, Hoseok na rozdíl od Yoongiho mě nenechá jít spát pozdě, bude mě chtít ošetřit už dřív a nejraději by mě viděl už kolem desáté v posteli.

„Ale jo, bylo to hezké, mm, hlavně, že jsi spokojený ty," usměje se na závěr a vypne televizi, aby nás dál nerušila závěrečná hudbu s textem, „ale co tak najednou? Jsem si opravdu jistý, že tenhle žánr tě nikdy nebavil a neříkej, že se člověk mění ze dne na den," uchechtne se. Sice vím, že tahle otázka nebyla úplně seriózní, nejspíš bych na ni odpovídat ani nemusel stačilo by jen zpětné zasmání či pozvednutí rameny, ale já bych toho možná mohl lépe využít, abych opět otevřel téma, o které se snažím už od mého příjezdu.

„No... ty se v tom filmu třeba nevidíš? Myslím... nechtěl bys taky svoji druhou polovičku a trávit takové pěkné chvíle?" zeptám se se zrakem sklopeným k nohám a nervózně si začnu hrát s prsty vyčuhující mi z rukavic.

„Hmm, ani ne, netuším proč, ale nějak mě vztah neláká. Sice už mi táhne na dvacet pět let, ale stejně se ve vztahu v blízké budoucnosti nevidím. Už jsem holku měl, to jsem byl ještě na střední škole, ale ani tenhle vztah nebyl nějak úchvatný, že by mě to chybělo," vysvětlí a já k němu chápavě zvednu zrak a přikývnu. Jsem rád, že na to začal odpovídat seriózně a nevyptával se na další detaily, proč se na tohle vůbec ptám.

„Kolik ti bylo, když jsi měl svůj první vztah?" nahodím další otázku a Hobi-hyung se nad tím pro sebe pousměje a zvedne oči vzhůru, jako by si právě vybavoval svoje zážitky.

„No, myslím, že jsem byl starý jako ty, taky mi bylo téměř sedmnáct, sice jsem byl už ve druhém ročníku, ale ty jsi měl odklad, takže by se dalo říct, že jsem byl v tvém věku," řekne s úsměvem a prohrábne si svoje hnědé kadeře.

„A ta holka nastoupila do prváku, padli jsme si do oka a vydrželi jsme spolu snad až do maturity, pak to přestalo fungovat, já se začal věnovat své hudbě, ona to nezvládla dlouho trpět, s hudbou nikdy neměla nic společného a nebavilo jí, když jsem ji kvůli tomu zazdíval, no, nedivím se jí, oba jsme usoudili, že bude lepší, když se naše cesty rozdělí," dodá ještě, a nakonec se na mě usměvavě podívá.

„A co ty? Chtěl by sis na střední někoho najít?" zeptá se a já v tu chvíli zrudnu a rychle začnu hledat bod, kam bych se mohl koukat, jen ne na hyunga. Myslím, že čeká jakoukoliv odpověď, ale rozhodně ne takovou, jakou se mu chystám dát.

„Koho přesně myslíš...?" udělám hloupého, abych získal čas a taky mohl navázat na jeho odpověď, o které už vím, jak bude asi vypadat.

„Heh, co já vím, nějakou rozumnou holku, se kterou ti bude dobře, a která bez váhání přijme i tvoji nevýhodu," řekne. S povzdechnutím pohlédnu na svoje obvazy a pozvednu nad tím rameny.

„Takových lidí asi moc není, že?"

„Vždycky se někdo najde, Jimine, to se nemusíš bát, i když bych byl raději, kdybys s tím vztahem ještě počkal, nemyslím si, že jsi na něj připravený, ale kecat ti do toho taky moc nemůžu, takže je to na tobě," pronese a pohlédne na hodiny, ale nechci, aby se teď prostě zvedl a odešel chystat věci k ošetření, byl bych raději, kdybych to dotáhl až do konce, když už jsme to tak hezky načali.

„Hobi? A... co když se někdo takový opravdu najde, ale bude to... k-kluk?" vydám ze sebe nervózně a s těžce bušícím srdcem kouknu na svého hyunga. Zírá na mě s otázkami ale i zmatením v očích, na chvíli pootevře pusu, že něco řekne, ale hned na to ji zase zaklapne. Takhle tady akorát za chvíli nastane hodně trapné ticho. S nepříjemným pocitem hlavu opět sklopím a červený si zkousnu ret.

„Motýlku?" osloví mě tiše a trochu vážněji se ke mně nahne, „chceš mi tím naznačit, že se ti líbí kluci?" se svraštěným obočím a s polknutím pokývám hlavou a pevněji přitisknu kolena ke svému hrudníku.

„J-Já... nevím přesně, jestli jsem na obojí nebo jen na jedno, nebo... nebo mi na tom nezáleží, nejsem si tím jistý, ale... a-asi už jsem někoho takového našel a ten někdo je prostě... stejné pohlaví a já ho prostě miluju," vydechnu rozechvěle, jsem teď hrozně přecitlivělý a nejraději bych skočil Hobimu-hyungovi do náruče a vybrečel se mu do hrudi, ale bojím se jeho reakce.

„Počkej, ty... Jimine, ty už někoho máš?!" vyjekne překvapeně a já nervózně pozvednu rameny a zároveň přikývnu na souhlas, „proboha, jak dlouho? A... kde jste se poznali, prosím tě? Vždyť nikam nechodíš."

„Hyung... m-mohl bych první slyšet, jaký máš názor na to, že je to kluk?" zeptám se plaše, ale nad tím se hnědovlásek zasměje.

„No... jasně, že mi to nevadí, ježiš, nezáleží na tom," vstane z křesla a přisedne si těsně vedle mě, načež já se ihned chytím jeho paže a přivinu se k němu blíž, „tak mi pověz víc, tohle je obrovská věc, Jimine, víš, že ty to máš obtížnější, takže ho chci co nejdřív poznat a pořádně ho proškolit-..."

„Hyung..." umlčím ho s malým pousmáním, když začne mluvit opět o tomhle, úsměv mě ale brzo přejde, když se mi na jazyk dostanou odpovědi na všechny jeho otázky. Stačí vyslovit jen jediné jméno a všechno se může rázem pokazit.

„Totiž... je o pět let starší," špitnu a už v téhle části zmizí úsměv i hyungovi. Opět mi ztěžkne srdeční tep a čelo se mi orosí studeným potem.

„No, to je docela dost...," zamumlá zamračeně, „jak dlouho ho znáš, že jsi šel do vztahu?"

„Od začátku prázdnin... dohromady jsme se dali nedávno, necelý týden zpátky," vysvětlím se sklopenou hlavou, mluvím v jedné tónině a trochu tišeji, ač si tím moc nepomáhám.

„A co on je zač? Chci ho poznat, Jimine, moc se mi nelíbí ten věkový rozdíl... kde jsi k němu vůbec přišel?" tenhle tón už nezní moc pozitivně, spíše starostlivě a nespokojeně. Je mi jasné, že má teď nejspíš strach, aby to nebyl nějaký podivín nebo podvodník, ale obávám se, že až ho utvrdím v tom, že je to ve skutečnosti jeho dobrý kamarád, bude to jen horší.

„Možná jsem ti to neměl ještě říkat..." špitnu, ale Hobi-hyung mi do toho skočí.

„Teď už není cesty zpět, odpověz mi na moje otázky, Jimine," řekne rázně a já s těžkým nádechem a zavřenýma očima dokončím náš rozhovor konečným prozrazením, o kom tady vlastně celou dobu mluvím.

„Hyung... prosím, nezlob se na mě... znáš ho až moc dobře, vlastně jen díky tobě jsem měl možnost se s ním seznámit a zamilovat se do něj-..." začnu ze sebe soukat, ale Hoseok opět přeruší moji řeč.

„Neprotahuj to a řekni mi, kdo to je."

Jeho hlas zní hruběji, když nemluví úplně zvesela, ale naopak chladně a nejspíš už tuší, proto to řekl takhle přísně, jistě už ví, koho mám na mysli, jen to chce slyšet ode mě. Mám pocit, že asi za chvilku odpadnu, není to vůbec tak jednoduché, jako u Namjoona, právě pociťuju mnohem větší strach, než jsem si vůbec dokázal představit. Přecenil jsem se.

„Chodím s Yoongim..." vydechnu téměř neslyšně a křečovitě zavřu svoje oči.

Vy máte tak moc rádi otevřené konce kapitol, žee~~? xdd

Ale tahle kapitola je opravdu dlouhá, někde jsem to utnout musela :Dd

Hmm, jak to asi s Hobim dopadne 👀👀

Mějte se hezkyy <333