Sbalím si své věci do batohu, včetně pracovního šedého trička s logem obchodu s hudebninami, ve kterém teď pracuji. Teď přes léto jsem tu jen na výpomoci, ale každodenní docházení mě čeká už od září. Sice to není nic záživného, v podstatě stejná nuda, jako u ostatních obchodů či recepcí v muzeu, ale je to to jediné, v čem mám praxi a umím se v tomhle prostředí pohybovat.

Ještě že už končím, ten den byl dlouhý a já už se těším, až se vrátím za Jiminem. Viděl jsem ho naposledy v pět ráno, když jsem vstával a on ještě zachumlaný v peřině klidě spal, stihl jsem mu dát jen pusu na čelo a odejít.

A to jsem mu ještě zapomněl říct o Namjoonovi, snad ho jeho návštěva moc nepřekvapila, myslel jsem, že s ním jistě problém nebude, Jimin si ho už docela oblíbil, to ale nemění nic na tom, že jsem ho informovat rozhodně měl.

Přehodím si přes záda batoh, letmo mávnu na své dva kolegy a u dveří přiložím svůj pracovní čip ke krabičce na zdi, kde už mám zadaný odchod. S výdechem vyjdu ven z uličky, kde je obchod s hudebninami schovaný a zakryju si dlaní oči, když mi ostré slunce zasvítí do obličeje.

„Uh, docela horko oproti vnitřku..." zamumlám si pro sebe a přeběhnu cestu, abych se dostal ke svému zaparkovanému autu. Odemknu a nasednu dovnitř, v tu chvíli se ale ztěžka nadechnu a rychle otevřu všechna okna.

„Tak tady se musí pořádně vyvětrat," povzdechnu si nad hrozným vedrem uvnitř auta, i když si myslím, že ta otevřená okna mi moc nepomůžou. Nechám ještě otevřené dveře, jen se posadím za volant, hodím batoh na zadní sedadlo a otevřu svůj mobil.

Tři zprávy od Namjoona a dva zmeškané hovory od Hoseoka. Teď nevím, čeho bych se měl děsit víc. První si ale přečtu zprávy, myslím, že jsou důležitější vzhledem k tomu, že má Namjoon právě u sebe Minieho.

Namjoon: Yoongi? Kde má Jimin mastičku na chodidla? Nemůžeme ji najít...

Namjoon: Dobrý, už jsme ji našli, všechno je v pořádku, neboj.

Namjoon: Yoongi, jsme s Jiminem v Goyohan pekárně, můžeš rovnou přijet za námi :)

Uchechtnu se pro sebe a zprávy zase zavřu. Vypadá to, že oba dva všechno zvládli a Jimin se chtěl dokonce vrátit na naše místo. Myslím, že od toho prvního polibku a vyznání to můžeme brát, jako takové naše speciální místečko.

Měl bych tedy vyjet, aby ti dva nečekali moc dlouho, ale ještě musím zavolat Hoseokovi, zda se nejednalo o něco důležitého, přeci jen, řekl jsem mu, ať zavolá, kdyby něco potřeboval, nebo kdyby se mu přitížilo, jen teď doufám, že to není ani jedna z těchto možností vzhledem k tomu, že mi volal před čtyřmi hodinami.

Rychle jeho číslo vytočím a čekám, až mi to zvedne.

„Yoongi?" ozve se jeho hlas, který už naštěstí není tak chraplavý, jako ještě před pár dny.

„Ahoj, Hobi, potřeboval jsi něco? Byl jsem v práci, Jimina hlídá Joon," vysvětlím, aby se nezačal o svého bratra obávat. Naštěstí se nad tím nijak nepozastaví.

„Ahoj, jen jsem tě chtěl o něco poprosit... pořád jsem takový malátný a necítím se na cestu autobusem, takže bych potřeboval, abys za mě něco zařídil."

„Hmm? Co je to?" optám se a pomalu už nastartuju, abych mohl zapnout klimatizaci.

„Jimin má jít zítra k doktorovi na prohlídku s klouby, chtěl jsem tam s ním jít, myslel jsem, že už mi do té doby bude dobře, ale přeci jen se nebudu přeceňovat... že bys tam s ním zašel? Řeknu ti, kde to je, i Jimin už ví, takže se neztratíte," požádá mě a já ani nemusím uvažovat dvakrát. Vzhledem k tomu, že se jedná o Jimina, nedělá mi to nejmenší problém.

„Neměj strach, zařídím to, na kolik tam má být?"

„Na osm ráno, tak ať neponocuje, s brzkým vstáváním má docela problémy, navíc si musíte přivstat kvůli ošetřování a taky delší cestě. Do zpráv ti ještě pošlu adresu, ať to nezapomeneš, ale je to v Gimhae." To není moc daleko, alespoň mám pocit, že už jsem tohle město párkrát navštívil a cesta netrvala déle než půl hodiny.

„Dobře, ty se hlavně pořádně vylež, ať jsi úplně zdravý, s Jiminiem tam zajdu."

„Ahh, děkuju moc, Yoongi, s Jiminem mi hodně pomáháš, moc si toho vážím," uslyším v jeho tónu hlasu i úsměv, ale tohle děkování není nutné, vše dělám, protože to dělat chci a Jimin je teď v pozici, kdy bych pro něj udělal doslova všechno, přeci jen... je to můj přítel.

„Neděkuj, to já bych měl děkovat, že jsem měl tu možnost se s Jiminem poznat... hmm, to mi připomíná, měl bych za ním už raději jet, ať dlouho nečeká," naštěstí Hoseok pochopil moje naznačení, že nejspíš sedím v autě a potřeboval bych pomalu vyjet. Hned se se mnou začne loučit.

„Jasně, řekni mu, že ho pozdravuju a těším se na něj, zatím se měj."

„Vzkážu, taky se měj, ahoj," po tomhle počkám, až se ozve poslední pípnutí a mobil pohodím na sedadlo u spolujezdce. Už se toho blonďáčka opravdu nemůžu dočkat, sešlápnu plyn a pomalu se zařadím na silnici.

***

Zaparkuju kousek od známé pekárny a vylezu ven z auta. Namjoonovo auto stojí kousek opodál, už odtud ho vidím, takže mám alespoň jistotu, že jsou ti dva stále vevnitř. Otevřu dveře od pekárny, přitom mě do nosu praští příjemná vůně čerstvého pečiva a kávy. Hlavou kývnu směrem ke slečně za pultem jako pozdravení a rozhlédnu se kolem sebe.

V rohu u stolku se čtyřmi místy sedí čelem ke mně vysoký šedovlásek s úsměvem na tváři, naproti němu drobný chlapec otočený ke mně zády, takže oproti Namjoonovi se s mým pohledem nestřetl.

Přijdu s úsměvem blíž a lehce pohladím drobka po jemných vláskách. Mohl jsem tušit, že se mě lekne, s ostřejším nádechem se ke mně zbrkle otočí, ale jakmile pozná moji osobu, rozzáří se mu oči a koutky stočí směrem nahoru.

„Oh, Yoongi! Měl jsi na sebe upozornit...," vydá ze sebe a s oddechnutím se posune o židli vedle, abych si mohl sednout a nemusel obcházet stůl, „už ráno jsi mě pěkně vylekal, když jsi nebyl doma."

„Já vím, promiň, včera jsem na to úplně zapomněl, že jsem ti to vlastně neřekl, ale nakonec bylo všechno v pohodě, ne?" zeptám se i směrem k Namjoonovi, který sice přikývne na souhlas, ale s odpovědí ho stejně předběhne Jimin.

„Jo, Joonie-hyung je skvělý, koupil mi muffin a taky horkou čokoládu, a taky ten koláček štěstí, vlastně jsme tady už dlouho, už od půl třetí," pochlubí se mi, na chvilku v něm uvidím spokojené dítě, které strávilo den s někým nezvyklým.

„Mm, jsem rád, že sis to užil. Co jsi měl v tom koláčku? Vidím, že jsi ho nesnědl..." řeknu a natáhnu se k rozdrolenému těstu na talířku s podlouhlým papírkem. Přečtu si nápis a zasměju se nad napsanou větou. Brzká výhra v loterii, šťastná čísla 27 3 56 7 1 10.

„Jo, ten koláček je moc tvrdý na mě..." řekne nervózně a usrkne si ze svého hrnku s horkou čokoládou, kterou ještě nestačil dopít. Odložím papírek stranou a s výdechem si z ramene sundám batoh, protože to vypadá, že nevyjedeme domů hned. Už jsem chtěl vstát, že si alespoň zajdu pro něco k pití, ale Jimin mě zatahá za rukáv a nevinně ke mně nakloní bradu.

„Huh? Copak?" zeptám se, ale on svraští obočí a trochu našpulí rty, aby mi dal větší indicii, co teď po mě žádá. Už jsem to asi pochopil, ale trochu znervózním při pohledu na Namjoona naproti nám. Ten se ale uculí a pozvedne obočí.

„Tak políbíš ho na uvítanou? Tohle jsem pochopil i já, tak nedělej, že ty ne," zasměje se a já naberu v tváři tu nejsytější červenou barvu. Kromě toho, že to řekl tak sebevědomě, tak mě ještě zaráží, jak ho tohle vlastně napadlo. Přece jsem mu o tom ještě neříkal.

„P-Počkej, co...?"

„Namjoonie-hyung už o nás ví, tak trošku jsem mu to prozradil... nevadí?" šeptne trochu provinile Jimin a zvedne ke mně svoje kukadla. Oh, jak by mi to mohlo vadit? Sám jsem mu to chtěl říct, jen jsem nenašel tu správnou chvilku.

„Páni, ty jsi... ty jsi mu to řekl? Jsi odvážnější než já, jasně, že to nevadí, ehm... Joone?" otočím se na šedovlasého muže, ale ten se zasmáním kývne hlavou směrem k blonďáčkovi natahujícímu ke mně krk.

„Nekoukej na mě, zezačátku to byl šok, ale jsem pyšný, co jiného očekáváš, hmm? A teď už mu vyhov, Yoongi," se zasmáním si oddechnu, a ještě trochu s horkostí v obličeji se nahnu k Jiminovi a šetrně ho políbím na měkkých rtech. Konečně se usměje od ucha k uchu a spokojeně zahoupe nohama.

„Nebudu lhát, ale právě se mi ulevilo, že už jsi s tím obeznámený," uchechtnu se a natáhnu se pro nápojový lístek. Dneska to vidím na nějakou silnější kávu, jsem ještě zmožený z práce, kde jsem musel trčet několik hodin.

„Mně se ulevilo, když mi to Jimin všechno řekl, celou dobu jsem to prožíval s tebou, pochop, že jsem neskutečně nadšený za tebe i za Jimina," pronese a sám se napije svého čaje. Vůbec netuším, z čeho jsem byl nervózní, když jsem věděl, že Namjoon mi v tom ještě fandí. No, nejspíš jsem jen nevěděl, jak to všechno prozradit.

„No... ještě nás čeká Hoseok," šeptnu si spíše pro sebe, ale poté zvednu hlavu, když si vzpomenu na náš telefonát, „jo a Jiminie? Hobi volal, že mu je sice lépe, ale ještě ne tak moc, a ty máš jít zítra k nějakému doktorovi, takže tam půjdu s tebou já."

Jimin nad tou informací povadne, nejspíš nemá doktory a celkově prostředí nemocnic moc v lásce, ani se mu nedivím, když tam bývá častým hostem. Musím ho ale trochu povzbudit.

„Hele, hlavu vzhůru, budeš to mít rychle za sebou a pak si můžeme zajít na zmrzlinu, co říkáš? Nenech si kazit den doktory, pak budeme mít odpoledne pro sebe," ujistím ho a políbím ho na čelo, načež se Jimin neubrání úsměvu a souhlasu.

„Um, tak dobře, ale budeš se mnou i v té ordinaci... jako Hobi-hyung?"

„Na to se spolehni," řeknu mile a vstanu od stolu, abych si mohl dojít pro kávu, jak jsem chtěl.

Zdravím <33

Dnes už jsem se trochu víc rozepsala <33

Dokud mám prázdniny, snažím se i předepisovat kapitoly k příštímu taekook příběhu, ale opět se nemůžu rozhodnout k jednomu ze všech svých konceptů, takže by se dalo říct, že aktuálně píšu pět knížek naráz xdddd bože, já jsem hrozná xddd

Přemýšlím, že bych zase dala na ig nějaké ukázky

Užívejte den <33