Probudí mě zvuky vycházející z kuchyně, které mě dráždí v uších už nějakých pět minut a stále neustávají. Zamračeně se přetočím na druhý bok, ale omylem o něco zavadím ramenem, něco, co mi brání se úplně otočit. Ještě zmatený a se zalepenýma očima se nadzvednu a kouknu za sebe, ale tenhle jediný pohled mě dokázal zcela probrat, když jsem zahlédl Jimina klidně spícího uprostřed postele, tedy z části na mojí polovině.

Kdybych se včas nezastavil, ještě bych toho křehkého chudáčka zalehl.

Posadím se a odsunu se trochu dál od drobka, abych mu ještě nějak neublížil. Teď, když se dostanu dál, můžu si ho lépe prohlédnout. Je téměř odkrytý, leží na břichu, objímá můj polštář, který lehce uslintal, tričko na spaní má vyhrnuté a překroucené, takže vidím i na jeho flekatá záda plná nových puchýřků a starších strupů. Jednu nohu má pokrčenou a vyhrnutou nohavici od spacích tepláků, i obvaz má lehce odmotaný, a to jsem myslel, že jsem mu to včera více stahoval.

Spí bezstarostně, spokojeně, a tak moc rozkošně, až od něj svůj zrak nedokážu odtrhnout. Stále si ho prohlížím od spodu až k hlavě, stále dokola. Nemůžu se ale jeho krásy a roztomilosti nabažit.

Opatrně k němu natáhnu ruku a lehoučce ho pohladím po stehně schovaném pod tepláky. Mohl jsem si vybrat jinou část, kterou pohladím, vím, že zrovna stehno byla moc intimní volba, ale Jimin spí, takže o tom ani neví.

Opět ruku stáhnu k sobě a nespokojeně se zadívám směrem ke dveřím, když zaslechnu ten stejný rachot z kuchyně. Raději vstanu a vydám se do oné místnosti, abych zkontroloval, co se tam děje. Rozcuchaný a se zívnutím se doploužím ke kuchyni a nakouknu dovnitř.

Jaké překvapení, že vidím svého vyřízeného bratra.

„Dobré ráno, co tady děláš, prosím tě?" zamrmlám a opřu se o futra. Blonďák ke mně stočí zrak a jen kývne hlavou na uvítání, dál se ale přehrabuje v šuplíku vyhrazeném pro léky, „hledáš něco, huh?"

„Jo...je mi blbě, fakt hrozně...nemáme něco od bolesti hlavy a žaludku?" zasípe. Teď mi ho je přeci jen líto, ale z poloviny se v mém obličeji objeví i pobavení. Složím ruce na prsou a kývnu směrem ke skříňce nad ledničkou.

„Nějaké jsou nahoře. Zvracel jsi?

„Ne, ale nemám od toho daleko...uh, moc si toho nepamatuju, nebyly se mnou problémy, že ne?" optá se docela nervózně. Přemýšlím, jestli mu narovinu říct, že tam osahával Taehyunga, který mi pak musel volat, nebo že se rozhodl vykonat potřebu přímo pod lampou před všemi kolemjdoucími.

„Ne. Nebo víš co? Povíme si o tom večer," mrknu na něj a vrátím se zpět do ložnice. Sice se mi už nechce spát, asi bych se šel raději nasnídat, ale chci si ještě zkontrolovat Jimina, jestli se náhodou neprobudil a nepotřebuje s něčím pomoct. Když ale přijdu, stále ho uvidím spát.

„Neříkej, že si jdeš zase lehnout," uchechtne se Jungkook za mnou a doplouží se až ke mně, ale já mu prstem naznačím, aby se trochu utišil a hlavou kývnu směrem k posteli, na jejímž prostředku je spící andílek.

„Nechci ho tady nechávat...zjistil jsem, že má po ránu na těle nové rány, takže se mu špatně vstává z postele, raději bych ho měl na očích, předpokládám, že se bude stydět mě zavolat a pokusí se vstát sám," řeknu svoje myšlenky a posadím se na okraj postele, chytnu konec peřiny a přehodím ji přes Jiminova odhalená záda.

„Jejda, tak ho přenes do obýváku, je maličký, bude se mu dobře spát i na gauči," navrhne Jungkook, ale nad tímhle trochu znejistím. Nebudu předstírat, že mě to taky nenapadlo, ale bojím se ho vzít do náruče, nechci mu nějak ublížit, obzvlášť teď, když není ještě ošetřený.

„Nechci mu něco udělat..."

„A co bys mu udělal? Však ho vezmeš i s peřinou, skoro se ho nedotkneš," stejně se mi to moc nezdá, vstanu a přistoupím hned vedle Jiminovy strany, zakryju celé jeho tělo peřinou a opatrně mu nadzvednu paži, ale jakmile nahmatám obinadlo, raději rychle Jiminovu ručku zase položím.

„Nevím, jestli je dobrý nápad to riskovat, Jungkooku," povzdechnu si, ale nebudu lhát, opravdu mě to láká, chtěl bych ho vyzvednout do náruče a natisknout na sebe, jako nějaké malinké nevinné stvoření, a odnést si ho do obýváku, aby se tady neprobudil sám.

„Mám ti ho tam odnést?" probodnu Jungkooka pohledem po tomhle hloupém návrhu. Je mu špatně, sotva udrží sám sebe na nohou, natož, aby nosil Jimina, který je ke všemu extrémně křehký a je třeba ho nést co nejopatrněji a nejšetrněji.

„Na to rovnou zapomeň!" syknu a s povzdechnutím se k Jiminovi znovu skloním. Opatrně pod něj zasunu svoje ruce, nahmatám jeho boky, abych ho mohl co nejlépe chytit a s hlubokým nádechem ho opatrně zvednu. Málem jsem přitom vypustil duši, když se blonďáček trochu zavrtěl a víc se schoulil do klubíčka, přitom svoji kulatou tvářičku natiskl na moji hruď, a tak i trochu vyšpulí pusu.

Usměju se nad tím nádherným pohledem a zatnu zuby, abych vydržel touhu ho pevněji obejmout nebo ho na druhou tvář líbnout. Zatím si tohle nemůžu dovolit, musím na to stále myslet.

„Pane bože," vydechnu šeptem a Jungkook se na mě trochu starostlivě podívá, ale hned na to nastaví kamenný výraz, když dořeknu svoji myšlenku, „on je tak strašně krásňoučký a roztomiloučký, ahh, mám doslova pocit, jako bych v náruči držel koťátko."

„Nestačím nad tebou žasnout, hyung," uchechtne se blonďák a doplouží se do chodby, nejspíš si jde znovu lehnout a zapsat bolest hlavy a nevolnost. I já se opatrně rozejdu k chodbě i s drobkem v náruči, stále ho přitom kontroluju, jestli je v pořádku.

Stále mi leží v hlavě náš rozhovor z minulé noci, skutečně mi svým způsobem naznačil, že mám u něj šanci, nebo spíš...že u něj mají šanci i kluci, když se umí chovat a zacházet s ním podle jeho představ. Není to nic náročného, naopak, myslím, že jsem schopen to dokázat.

S pousmáním se i s Jiminem v náruči posadím na gauč, nechávám si ho přitom na sobě, položím mu jen nohy, ale z vrchní části si ho na sobě nechám ležet. Je pěkně uvelebený na mém hrudníku, přináší mě do rozpaků a zvláštních pocitů, které teď zažívám v jeho přítomnosti opravdu často. Motýlci se mi opět rozletí břichem.

Nevydržím to a prsty ho jemně pohladím po druhé tvářičce a sjedu už k jeho rtům, i těch se jen letmo dotknu, ale hned na to ruku odtáhnu k sobě s domněním, že bych ho měl nechat v klidu spát a zbytečně ho nedráždit k probuzení.

S výdechem zakloním hlavu a opřu si ji o stěnu za gaučem, ale v mém klíně se to opět zavrtí a donutí mě pohlédnout na Jimina, jenž už si zívá a pomalu rozlepuje oči. Oh, doufal jsem, že bude spát ještě nějakou dobu, chtěl jsem si užít chvíli, kdy je na mě uvelebený, ale mohl jsem to tušit, že se probudí brzy, oproti ložnici, tady nejsou zatažené žaluzie, takže slunce je rozlezlé po celém prostoru.

„Dobré ráno, Jiminie," usměju se na něj, když konečně pohlédne na mě, stále ale vypadá trochu zmateně. Nejistě se koukne kolem sebe a poté trochu červený zavrtá bradu pod peřinu.

„A-Ahoj...ummm, děje se něco?" špitne. Tohle mě zarazí a rychle zakroutím hlavou.

„Ne, proč by mělo?"

„Já jen...ž-že ti ležím v klíně..." vydá ze sebe a pomalu zvedne hlavu, v tu chvilku si ale všimne, že mi trochu poslintal tričko. Vytřeští oči, setře si slinu z brady a poté mě po prosáklém místě pohladí, jako by se snad snažil skvrnku sundat.

„Sakra...nechtěl jsem, já...prostě spím většinou s pootevřenou pusou a...uh, tahle to dopadá," obhájí se hned a už si chtěl sednou, ale já ho pohladím po vlasech, tím ho na chvilku zastavím a zklidním, aby tolik nepanikařil.

„Ššš, nic se neděje, náhodou je to roztomilé. V klíně jsi mi spal, protože jsem si tě sem přenesl, kdyby ses náhodou probudil s bolestmi, abys mě nemusel volat," vysvětlím mu, nad tím on chápavě pokývá hlavou, stejně je jeho tvář začervenalá.

„Bolí tě zase něco?" optám se a Jimin konečně chytne normální barvu, nejspíš jsem ho odvedl od tématu o tom, že na mě leží. Trochu se pohne celým tělem, ale hned na to se zastaví a se syknutím přikývne.

„Jo...zase záda a...celkově, nohy, ruce," vydechne sklesle. Povzdechnu si nad tím a znovu ho lehce pohladím po líčku.

„Ahh, to nic, hned to ošetříme, jo? A vezmeš si léky, tentokrát na ně myslím."

Dobré odpoledne <33

V poslední dny stále někam chodím, takže nestíhám s vydáváním, a taky mi dochází předepsané části xddd budu to muset dohnat :Dd<33

Tak užívejte den <33

Purple you~~