„Nebude Jinovi vadit, že jsi tady se mnou?" otážu se svého přítele, jenž sedí naproti mně u kulatého proskleného stolku na verandě zdejší kavárny. Je příjemné teplo, oproti včerejšku, kdy venku dost foukalo, je dnešek typickým letním dnem s vysokou teplotou i ve stínu. Včera jsem odešel rychle a pořádně jsem si s Namjoonem nepopovídal, chtěl jsem to dneska napravit a zajít s ním alespoň na kávu a zmrzlinu.

„Ani ne, on není moc žárlivý, to spíš on pořád někam chodí, člověk ho musí mít neustále na očích, je až moc společenský a občas to nedopadá dobře," přizná s výdechem Namjoon, ač by jeden řekl, že ho tohle nejspíš trochu tíží, myslím, že u Namjoona tohle neplatí, s Jinem si opravdu hodně dobře rozumí, milují se a případné problémy Namjoon toleruje.

„Aspoň víš, proč ho moc nemusím."

„Vím to moc dobře, on to taky ví, ale stejně...občas je lepší si nějakou poznámku odpustit," přikývnu na souhlas a přitáhnu k sobě lístek s nápoji a občerstvením.

„Spolehni se, budu se víc krotit, nerad bych, aby mi vážně přejel nohu," Namjoon se nad tím uchechtne a vezme si k sobě druhý lístek, aby si mohl též vybrat něco k pití, případně něco sladkého na chuť.

„Poslyš, Yoongi, jak jsi včera odešel, musel jsem trochu víc přemýšlet nad pár věcmi," řekne, tohle mě donutí k němu zvednout zrak, ještě si prstem odhrnu tmavé pramínky vlasů z očí, abych na svého společníka lépe viděl.

„Jin byl jako vždycky zvědavý a vyptával se Jungkooka na podrobnosti o té tvojí schůzce, no, Jungkook dával značně najevo, že je to spíše tvoje soukromí, proto nechce na takové otázky odpovídat, jediné, co řekl, že máš toho kluka plnou hlavu," řekne. Povzdechnu si a přikývnu na souhlas.

„Bohužel, od doby, co jsem ho poznal, jsem prostě na něm viděl něco jiného, a to nepočítám jeho nemoc, prostě...je to zvláštní, jak moc mě dokázal okouzlit šestnáctiletý drobek."

„Hmm? Je nemocný?" přikývnu na Namjoonovu otázku.

„Jo, trpí nemocí motýlích křídel, sice tou slabší formou, takže bys to na něm na první pohled nepoznal, ale i tak to má těžké, Hoseoka i jeho navštěvuju teď hodně často a už jsem tak nějak stačil trochu poznat, jak to u Jimina probíhá."

Namjoon stačí jen kývnout hlavou, už k nám přijde jeden z číšníků a s úsměvem nás pobídne, abychom si objednali. Ještě si rychle pročtu všechny nápoje na lístku a konečně ukážu na jeden z obrázků.

„Jedno latte a vanilkovou zmrzlinu do kelímku, děkuji," odříkám, nižší číšník se zástěrou kolem pasu si všechno zapíše a poté koukne na mého společníka, jenž si také objedná své. Konečně se tady opět ocitneme sami, když muž odběhne pro naše objednávky.

„Yoongi, pamatuješ, jak jsem se ti tehdy svěřil se svým homosexuálním vztahem?" řekne z ničeho nic šedovlásek a zapře se víc do kovového opěradla židle. Aniž bych odpověděl, pokračuje.
„Řekl jsi mi, že na pohlaví nezáleží, že jsi to stejné řekl i svému bratrovi, teď to říkáš mně, ale potom jsi ještě dodal, že ty sám nemůžeš s jistotou vědět, jestli ti někdy bude na pohlaví opravdu záležet, pamatuješ?"

„Pamatuju," zamumlám, nechci znít moc hlasitě ani příliš sebevědomě, vím, kam tím můj přítel míří, nejspíš naznačuje podobnou věc, jako jeho partner včera odpoledne, akorát přijatelnějším způsobem a spíše i tázavým.

„Máš ten stejný názor i teď? Nebo bys dokázal s jistotou říct, že tvojí láskou bude žena?"

„Ne, Joone, nedokázal bych to ani teď a...spíš bych řekl, že obzvlášť teď bych jistotu opravdu neměl, nechci ale dělat unáhlená rozhodnutí, sám jsem lásku ještě nepoznal, nemůžu mít tedy jistotu zatím v ničem, co cítím, ale rád bych tomu věnoval pozornost a snažil se to ujasnit sám sobě," pronesu tak, jak si myslím, že to vyzní nejvíce upřesněně, naštěstí se Namjoon usměje a přikývne hlavou.

„To je moudrý přístup, Yoongi, ale stejně chci, abys věděl, že ať už si to ujasníš jakkoliv, neměl bys tenhle názor tajit před svým bratrem, podle toho, co včera řekl, usuzuji, že o tvém přemýšlení nad láskou ani neví."

„Máš pravdu, neví to. Ale nevím, jestli vůbec chci, aby to věděl."

Se svým bratrem si říkám opravdu všechno, Jungkook je skutečně člověk, kterému se nemusím bát cokoliv říct, stejně tak je to z jeho strany, ale obávám se právě tohohle. Už dlouhou dobu si stojím za názorem, že se nemůžu s jistotou považovat za čistého heterosexuála, ale zatím je to opravdu jen pohled.
A nemyslím si, že je třeba ho vykládat bratrovi a plést mu hlavu, nechci, aby si to vyložil, jako náznak toho, že jsem jako on, nechci, aby si to, jakkoliv vykládal, věděl jsem, že Namjoon to pochopí, ale Jungkook takhle nepřemýšlí, vyložil by si to zcela jinak.

„Chápu. Mm, nebudu tě dál zatěžovat, očividně jsi z toho sám zmatený a city si ještě nedokážeš správně poskládat tak, abys z toho usoudil tvůj aktuální vztah k tomu klučinovi, ale chtěl bych ti jen poradit, aby ses nevyhýbal jakémukoliv východisku," řekne klidně Namjoon a podepře si bradu. Jen kývnu hlavou a na chvilku se zadívám na neurčitý bod před sebou.

Z nějakého důvodu se v mém žaludku všechno nepříjemně zhoupne a já se na chvilku cítím stísněný. Možná si začínám uvědomovat, v jaké situaci se vlastně nacházím, jako by mi až teď došlo, že tady s Namjoonem spekuluju nad tím, zda k Jiminovi cítím pouze přátelské pouto, anebo je v tom hlubší cit.

A vlastně mi až teď dochází Namjoonova věta: nevyhýbej se jakémukoliv východisku.

Jungkook p. o. v.

Sedím na gauči našeho menšího obýváku, v rukou držím ovladač od televize a snažím se mezi programy, které přepínám, najít jeden, u kterého bych se mohl zdržet. Za nějaké dvě hodiny mám být u Jinovy sestry, pozvali mě na oběd, když už Yoongi nebude doma a ani mi nic nenavařil, na to, že byl dneska na řadě.

Musím se do té doby nějak zabavit a televize je teď nejspíš nejlepším způsobem. Vyruší mě ale zazvonění na náš zvonek, jenž se rozlehne bytem. Letmo kouknu ke dveřím a poté s výdechem vstanu z gauče.

Třeba mi Yoongi objednal nějaké jídlo, občas to tak dělává, když je někde mimo byt a ví, že by to nestíhal, objedná něco na naši adresu a mně přijede oběd přímo pod nos. Stlačím kliku a otevřu, ale místo poslíčka s jídlem uvidím před prahem stát někoho úplně jiného.

„Zdravím, mohl bych poprosit o laskavost?" ozve se hlubší mladý hlas hnědovlasého mládence, kterého jsem zatím vídal na hodinách klavíru v našem obýváku, ale dnes jistě Yoongi klavír nevyučuje, tím jsem si jistý.

„Ty jsi ten Taehyung, huh? Co tady chceš? Yoongi není doma," řeknu, ani se moc nepozastavuju nad jeho brýlemi, které mají sklíčko u pravého oka rozbité, přes prasklinu pomalu nevidím do jeho druhého oka.

„Já vím, nepřišel jsem za tvým bratrem, potřeboval bych jen laskavost."

„No tak to už vyklop," pobídnu ho, ač jsem si slíbil, že se k němu nebudu chovat tak hrubě, když už je přeci jen starší, ale u něj mi to nedá, on vypadá jako typ člověka, nad kterém je strašně jednoduché se povýšit a dostat se na tu vyšší příčku.

„Procházel jsem okolo dětského hřiště, kluci tam na sebe házeli kameny, omylem mě jedním zasáhli a rozbili mi brýle," řekne a poukáže na svoje rozbité sklíčko, „no, trochu mě bolí oko, bojím se, že mi do něj spadl kousíček skla," pronese. Přivřu nad tím oči, přeci jen mi po zádech přeběhl mráz z toho, co řekl, i tak jsem nechtěl dát najevo nějak velkou lítost, vlastně pořád nevím, co přesně po mně požaduje.

„A dál?" pobídnu ho, tohle ho trochu překvapí, jako by mi snad tahle informace nestačila k tomu, abych ho pozval dál. Prstem se nejistě podrbe na spánku a sklopí pohled k podlaze.

„Já...já nevím, co dál, mohl bych si u vás to oko aspoň vypláchnout?" povzdechnu si a odstoupím do dveří, abych mu dal najevo, že může jít dál. S menším úklonem vstoupí, zuje si boty a než na mě stačí kouknout, už máchnu paží směrem ke dveřím v chodbě.

„Koupelna je tamhle," s přikývnutím odejde ke dveřím a zaleze dovnitř. Zaslechnu tekoucí vodu z kohoutku, odejdu tedy zpátky do obýváku a posadím se na sedačku. Televize by asi neměla smysl, proto ji vypnu a zahledím se z okna ven, opět mě ale vyruší ten hlas.

„Um, nepomohlo to, asi tam fakt něco mám..." Taehyung stojí u dveří od obýváku, po tvářích mu ještě stékají malé kapičky z vody, kterou se vyplachoval. S nádechem vstanu a ukážu na gauč.

„Sedni si," on hned udělá, co jsem mu řekl, já si rychle skočím pro baterku a vrátím se k němu. Poslušně už sedí v tureckém sedu, na očích má stále rozbité brýle. Přisednu si k němu a opatrně mu obroučky chytnu a sundám dolů.

Na chvilku mě zarazí pohled na něj, bez brýlí vypadá úplně jinak, lépe vidím do jeho očí, teda toho jednoho otevřeného, ale skoro mi to sebralo dech, jaká změna nastala přímo před mýma očima.

„Páni, vypadáš hodně dobře, když to na sobě nemáš," přiměju se k vyřčení pravdy a on se lehce pousměje.

„Vážně? Děkuju, přemýšlel jsem o čočkách," poví. S menším pousmáním kývnu a pozvednu mu hlavu, abych lépe viděl do jeho obličeje, ještě rozsvítím baterku.

„Otevři to oko, aspoň trochu," Taehyung se pokusí oko otevřít, ale jde vidět, že mu to moc nejde, okolí má trochu zarudlé a jestli to nemá jen nějak podrážděné, bál bych se také, že mu tam mohl kousek skla vletět. Baterkou namířím do jeho oka s domněnkou, že něco zahlédnu, ale popravdě toho moc neuvidím.

„Ahh, nevím, nejsem doktor, ale asi tě to dost bolí, huh?" hnědovlásek nesměle přikývne, já tedy zhasnu baterku a na chvíli se zadívám na hodiny. Do dvanácti času dost.

„Tak fajn, odvezu tě do nemocnice, to je ta největší laskavost, kterou pro tebe můžu udělat, zpátky už ale dojdeš sám, ne? Zavoláš si třeba taxíka, souhlasíš?" Taehyung kupodivu ihned přikývne a s pousmáním se opět ukloní na důkaz vděčnosti.

„Děkuju moc, Jungkooku, vážím si toho," na tohle mu odpovím, po čemž Taehyung zbledne.

„No to si važ, protože ještě nemám řidičák, takže snad nás nikdo nechytne, heh."

Dobrý večer <33

Vydávám trochu později, ale nevydržela bych s tou kapitolou do zítra xddd, ale asi vám to nevadí :Dd<33

Takže, s Yoongim to tady není tak marný, jako v Silent, tady je trochu rozumnější xdd<333

Ale Jungkook je stále k Taemu docela drzý, uvidíme, jestli zůstane na té "vyšší příčce" nebo si ho Taehyung vychová :Dd<33

Ale vzhledem k tomu, že taekook není hlavním shipem této knihy, můžete trochu zasahovat do děje a navrhnout, kdo by měl být podle vás ten dominant, nebo jestli to necháte na mně ;))<3

Pěkný zbytek večera přejii <33