Jdu po boku svého mladšího bratra a naslouchám každému jeho slovu. Věty se z něj sypou, jako zrnka písku z děravého pytle a já mám co dělat, abych všechno stačil vnímat a vstřebávat pro případ, že by mi dal Jungkook nějakou kontrolní otázku, zda jsem ho pozorně poslouchal a nedělal ze sebe svého otce, kterému vždy šla všechna slova jedním uchem dovnitř a druhým ven.

„Tak co si o tom klukovi myslíš, hyung? Chci konečně tvůj názor," pronese blonďák a já se hned pro sebe vítězně usměju, když se přeci jen dočkám nějaké té otázky, kterou bych neměl šanci mu správně zodpovědět, kdybych tady skutečně neposlouchal jeho výklad o mládenci ze sociálních sítí.

„Myslím, že jsi udělal dobře, když sis ho zablokoval, i když chápu, že tě to mrzí, přeci jen, seznámili jste se přes skupinu pro gaye, mohl jsi tušit, že se mu líbíš a něco víc by chtěl, ale to, že po tobě žádal odvážně fotky hned třetí den, to mi přijde fakt idiotský."

U kohokoliv jiného bych se neobtěžoval s tak dlouhou odpovědí, nejspíš bych jen pozvedl rameny a nechal dotyčného, ať se s tím nějak popere, ale v případě mého brášky si nemůžu dovolit lenivě mlčet, když stačilo jen málo a mohl být klidně objetí nějakého vydírání.

Jsem nakonec ale rád, že je Jungkook natolik rozumný a ihned šel nápadník do bloku, a taky jsem vlastně rád, že mi to řekl, ač by se to víc hodilo, kdybychom byli doma, takovou zprávu bych od něj čekal opět večer v mojí posteli, ale nejspíš ho to nijak nezasáhlo a tohle celé nebral jako svěření se, ale pouhou poznámku.

„Jo, taky si říkám, sice jsem chvilku litoval a říkal jsem si, že by to třeba pochopil, kdybych mu prostě vysvětlil, že se to nehodí, na první pohled působil vážně dobře, byl milý a já jsem teď v poslední době jako mucholapka na pěkná slova a lichotky, asi už vážně toužím po vztahu..."

„Mm, proto mi teď v poslední době lezeš do postele mnohem častěji a objímaní taky nemáš dost? Oh, hned mi to dává větší smysl, můj bráška potřebuje nějaký kontakt a vyhledává ho u své nejbližší osoby," uchechtnu se a jen letmo kouknu na Jungkooka, jenž teď nejspíš neví, jak se obhájit.

„To je v pořádku, Kooku, víš, že ty máš v mém srdci vždycky místo."

„Oh, ty máš srdce?" zastavím se v chůzi a kamenný výraz nechám zaražený někde v dáli. Bylo to hnusné, ale byla to poznámka od mého bratra, to holt musím přijmout. Zhluboka se nadechnu a přikývnu hlavou.

„Ano, mám, dělej tak, abych tě z něj ještě nevykopnul," Jungkook se tiše zasměje a přátelsky mě plácne do zad, tohle on dělává rád a občas svoje silnější paže využije opravdu dostatečně a já jsem rád, že se ještě stačím znovu nadechnout.

„To bys neudělal, víš, že žertuju."

„Jasně, že vím."

„Kluci, počkejte!" zvolá za námi Hoseokův hlas, jenž nás donutí se zastavit a tázavě se otočit za sebe. Hnědovlásek je od nás pár metrů, ale nejde dál, stojí na místě, přidržuje Jimina, který se sotva na svých nohou drží, jeho červené oči od slz vidím až sem. Jeden jediný pohled mi do mozku vyšle signál a já starostlivě přiběhnu až k nim.

„Co se stalo?" otážu se ihned, co se zastavím před těma dvěma, teď už vidím Jiminovi do obličeje mnohem jasněji, z očí se mu derou slzy, které mu stékají po tvářičkách a barví je do flekaté červené. Nejspíš jsem byl do Jungkooka natolik zabraný, že jsem si ani nestačil všimnout, že je za mými zády něco v nepořádku.

„Prý nemůže chodit, hrozně ho to bolí..." šeptne rozechvěle Hoseok, předpokládám, že je z toho teď na nervy, už i proto, že on sem Jimina přivlekl a vlastně mu i namluvil, že všechno v pořádku zvládne.

Pohotově zachytím Jimina pod pravou paží, jako to dělá jeho starší bratr z druhé strany, snažím se na něj přitom netlačit, abych mu neublížil ještě víc, pouze mu chci pomoct s rovnováhou, protože blonďáček vypadá, že na svoje nohy ani nedokáže pořádně došlápnout.

„Posadíme ho na kraj," navrhnu. Nechci, aby si sedal doprostřed cesty, i tady občas projede nějaké auto, nebylo by to tedy nejvhodnější místo. Zatím, co Jungkook nejistě a zmateně přihlíží, já s Hoseokem pomůžeme Jiminovi s přemístěním k okraji cesty, kde ho opatrně posadíme do trávy.

„P-Promiň mi to, hyung..." vzlykne nešťastně.

„Za co se omlouváš, motýlku," vyhrkne ihned starostlivě Hoseok a rozváže tkaničky u Jiminovy boty, opatrně mu ji sundá, ale v tuhle chvíli není jediný, kdo se zděsí, i mě málem spadne brada z pohledu na Jiminova chodidla – jsou úplně rozdrásaná, jako by se z nich strhla všechna kůže, rány má až krvavé a kolem okrajů už se tvoří pořádné puchýře.

„Proboha," hlesne Hoseok hlubším tónem hlasu, „Jimine, kde máš obvazy?! A ponožky? Jsem si naprosto jistý, že jsem ti nohy ošetřoval a udělal všechno, abys měl chodidla jako v peřince a nic se ti nestalo, kde to všechno jako je?!"

Už to, jak Jimin náhle sklopí hlavu a nic k tomu neřekne, dosvědčuje, že je to jeho vlastní práce. Jimin se mi chtěl na nádraží s něčím svěřit, potom už o tom nemluvil, tak jsem se ho neptal, ale nejspíš tohle byla ta věc. Ale proč by to dělal?

„Nebuď na něj tak přísný, Hobi," vmísím se do toho, ale možná bych to měl přeci jen nechat na někom, kdo se o něj stará dvacet čtyři hodin denně, jenže je mi ho líto, a tahle lítost mi nedovoluje jen mlčky přihlížet.

„Nejsem na něj přísný, jen prostě-...uh, Jimine, tohle si ještě vyřídíme doma, teď tě tam ale musím nějak dostat, takže seď, ani se nehni, já jdu volat taxíka," zabručí docela rozhořčeně hnědovlásek a odejde trochu dál od nás i s mobilem. Na jednu stranu chápu jeho starost, proto se zlobí, těžko říct, jak bych reagoval já, kdybych byl na téhle pozici s Jungkookem, ale na tu druhou stranu, Jimin musel mít nějaký důvod tohle udělat a jít v podstatě naboso.

„Jiminie," oslovím ho jemně, poprvé používám tuhle zdrobnělinu, ale myslím, že se to teď hodí víc, než kdybych mu řekl zcela obyčejně. Světlovlásek ke mně zvedne svoje uslzené oči plné neštěstí, viny a strachu. Povzdechnu si nad tím bolestným pohledem.

„Bude to dobré."

„Nevím, jestli bude...Hobi-hyung už mě musí mít plné zuby, dělám jen problémy, určitě mě pošle zpátky za rodiči," vydá ze sebe chvějivě. Kleknu si k jeho bolavým nohou a opatrně ho pohladím po hřbetě ruky v rukavici položené v jeho klíně.

„Ne, neboj se, to by Hoseok neudělal, má tě moc rád, proto se o tebe tolik bojí a...proto teď trochu jančí, musíme ho chápat, ale věřím, že si to doma mezi sebou vysvětlíte, hmm?" Jimin na mě chvíli kouká, nejspíš neví, co si dál myslet, ale nakonec zkroušeně přikývne.

„Hmm..." vydá jen jediný nejistý zvuk a opět sklopí hlavy, když se vrátí jeho hyung.

„Taxík je tady za patnáct až dvacet minut," oznámí bezvýrazně a prohrábne si svoje tmavé kadeře. Já si opět stoupnu na nohy a vytáhnu z Jungkookova batohu láhev s vodou. Natáhnu ji mile k Jiminovi sedícímu v trávě.

„Nemáš žízeň?" on jen nesměle zakroutí hlavou v nesouhlas, zato Hoseok po plastové láhvi ihned chňapne a odšroubuje víčko.

„Pokud nevadí, dám vám tu svoji oslazenou vodu, tady tou čistou aspoň Jiminovi poliju ty rány, to poslední, co potřebujeme, aby se mu tam ještě něco dostalo," vydechne zamračeně a sundá Jiminovi i druhou botu, jeho levé chodidlo vypadá úplně stejně, jako to pravé, dokonce je na něm těch puchýřů ještě víc a u paty mu trčí kousíček sedřené kůže. Zamračím se nad tím pohledem, úplně mě zamrazí a dokážu si představit, jak hrozně moc to musí bolet.

„Au! To štípe..." vzlykne a ucukne nohou, když mu na chodidlo dopadne čistá voda. Hoseok ho ale jemně chytne za kotník, aby držel a znovu sedřené místo polije, Jimin se taktak stačí zakousnout do svého plného rtu, aby své další zaskučení utlumil.

„Musíš vydržet, to tě ještě doma čeká ošetřování. A taky vysvětlování," zdůrazní ještě poslední slovo a polije jeho druhé rozedřené chodidlo. S povzdechnutím se raději otočím směrem k cestě, abych vyhlížel jejich odvoz, nechci se teď dívat na Jimina, skoro mě to bolí za něj. Je to zvláštní, ale ten kluk má na mě opravdu takový vliv, takhle jsem se do někoho dlouho nevcítil, pokud nepočítám bratra.

Někdo do mě drbne ramenem, všimnu si Jungkooka vedle sebe. Vypadá trošku zmateně, jako by se mě snad pohledem tázal, co má moje náhlé chování znamenat.

„V pohodě?"

„No jo, proč bych nebyl."

Zdravím <33

Tak výlet se trošku pokazil 👉👈

Jinak se snad máte pěkně <33