„První druhá třetí čtvrtá, počítej si v hlavě," upozorním tmavovlasého mládence sedícího za mým klavírem. Přes černé tlustší obroučky brýlí mu skoro nevidím do očí, lehce vlnité vlasy sčesané do čela tomu ještě napomáhají, aby mi byl jeho obličej téměř celý skrytý, krásně vidím jen na jeho rty, které má ovšem lehce skousnuté pro lepší soustředění na jednotlivé klávesy.

Je to úplný nováček, zatím je tohle naše druhá hodina, oba jsme rádi, že vůbec zahraje stupnici, ale to je v pořádku, myslím, že v něm nějaký ten talent je a jistě to s ním nebude úplně marné, jako u většiny převážně dětí v mých hodinách.

„Uvolni prsty, máš je moc křečovité," ozvu se znovu, když si všimnu, jak ztuhlé jsou jeho články prstů a podle toho tóny taky zní. Na chvilku mi to připomene Jimina, taky je měl tak zkřečovatělé, neboť na většinu kláves nestačil dosáhnout, ale tenhle mladík má prsty naopak dlouhé, takže je potřeba se s touhle výhodou naučit a využít ji.

Uslyším za sebou tiché uchechtnutí. Patřilo mému bratrovi. On sice nikdy není přítomen, když zrovna vyučuju, raději si vždy zaleze do své ložnice, anebo vypadne ven, ale dneska tady sedí už od samého příchodu hnědovlasého hocha a jde vidět, že se náramně baví při každé mojí připomínce.

Náhlý falešný tón mě donutí se otočit zpět na mladíka, jenž rychle stočí hlavu zpět ke klavíru, mohu tedy odhadovat, že svoji pozornost na chvilku věnoval Jungkookovi, jenž na sebe právě upozornil tímhle zasmáním.

„Taehyungu, koukej se na klávesy, ne na mého bratra, sjeď si tu stupnici ještě jednou," řeknu klidně a mladík ke mně konečně vzhlédne a já opět uvidím jeho tmavé oči s jakousi nejistotou v nich.

„Omlouvám se, jen mě váš bratr trochu znervózňuje..." řekne jeho hlubší hlas a poté si jazýčkem navlhčí rty. Povzdechnu si a otočím se zpět k chlapci s blonďatými vlasy sedícímu na gauči a sledující displej mobilu. Náhle dělá, že nás vlastně vůbec nevnímá a jeho úšklebky patří něčemu jinému, než je můj žák, ale tak blbý já nejsem.

„Jungkooku, nechceš se přesunout? Vyrušuješ, víš?" s falešným zaražením na mě koukne a poté na mladíka sedícího za mnou.

„Oh, já vyrušuju? Pardon, to jsem si neuvědomil," uchechtne se a vstane z gauče, schválně projde kolem mě i Taehyunga, ještě na něj hodí svůj pobavený pohled a konečně se ztratí za dveřmi své ložnice.

„Ahh, omluv ho, jen se tady asi trochu nudí," vysvětlím a tmavovlásek stočí hlavu zpět ke klavíru, jedním prstem přejede po klávesách, ale tak jemně, aby je nestlačil a nevyšel z nich zvuk.

„Přišlo mi, že ho rozesmávám. Zasedl si na mě, protože jsem minule přišel dřív než vy a chtěl jsem po něm něco k pití?" optá, jako se ptávají menší děti, ale tohle nevyznělo ani tak dětinsky, nýbrž sklesle a nervózně.

„To určitě ne, Taehyungu, nelam si s tím hlavu, nenech se rozhodit o dva roky mladším klukem, který ještě ani nedostudoval," šeptnu, abych měl jistotu, že to Jungkook neuslyší. Vím, že nechtěl, aby se tohle můj žák dozvěděl, ale myslím, že dělám správnou věc.

Hnědovlásek pozvedne obočí a zamyšleně koukne ke dveřím, za kterými se před chvílí ztratil můj mladší bratr.

„Oh, myslel jsem, že je starší, usoudil jsem to podle toho, jak mluvil už ten první den, ale asi mu to musím prominout, jsou to jen dva roky, to se těžko rozeznává na první pohled, ale aspoň mi mohl vykat..."

„Poslyš, on není nevychovaný, jak možná působí, jen má občas dny, kdy je na zabití, a taky nemá rád cizí lidi, kteří mi sem chodí na výuky, už několikrát za mě musel spoustu věcí vyřizovat, ale jinak je to slušný kluk," ujasním mu, protože ač s tím hnědovláskem lehce soucítím, stále mám nutkání svého bratra bránit.

On se jen otočí čelem ke klavíru a nachystá si prsty na jednotlivé klávesy.

„Mm, chápu."

Zrovna teď, kdy se to opravdu nehodí, mi zavoní mobil v kapse. Povzdechnu si a letmo se kouknu, kdo mi v tuhle hodinu volá, ale moje srdce povyskočí štěstím, když se střetnu s tím jedním jménem, na které tak dlouho čekám.

„Promiň, jo? Tohle musím zvednout, zatím si trénuj stupnici," řeknu rychle Taehyungovi a odběhnu vedle do koupelny, abych měl na hovor klid. Tlumeně zaslechnu, jak se můj žák pustil do hraní. Posadím se na vanu a hovor konečně přijmu.

„Namjoone?"

„No ahoj, Yoongi, jakpak se vede?" usměju se pro sebe a prohrábnu si svoje tmavé vlasy.

„Voláš, aby ses zeptal na tohle?" snažil jsem se vyznít trošku lhostejně, abych si zachoval svůj pro mnohé typický charakter, ale Namjoon naštěstí moc dobře ví, že se teď ve skutečnosti culím a natěšeně poklepávám nohou do podlahy.

„Heh, jasně, že ne. Kookie ti měl vyřídit, že se brzy uvidíme, ještě jsem ti to chtěl zavolat já, o víkendu už budu v Changwonu, budeš počítat s mojí návštěvou?" s úsměvem zakloním hlavu dozadu a spokojeně zavřu oči nad tou zprávou.

„Budu se na tebe těšit, Joone."

***

„Nechceš dneska spát u sebe?" optám se svého bratra, jenž se mi opět natlačil do postele. Ani není přikrytý tenčí peřinou, jen leží na břichu vedle mě, na sobě má svoje delší tričko na spaní a spodní prádlo. Upravím si svoje místo a natřepu polštář, aby se mi spalo lépe, ještě letmo plácnu Jungkooka po zadku a konečně ulehnu.

„Necítím se na to spát sám," šeptne jednoduše. Tohle zavání nějakým trápením.

„Ale, ale, stalo se něco?"

„Jak se to vezme...kamarádi na mě úplně kašlou, myslel jsem, že se společně konečně někam dostaneme, ale oni už mají své plány, mám pocit, jako by mě úplně odřízli od sebe," povzdechnu si a otočím se k němu čelem, on má obličej stále zabořený v matraci a paže bezvládně položené podél těla.

„Ahh, ale no tak, však pozítří jdeme společně na ten výlet, o víkendu přijede Namjoon, zase to tady bude živější a na své kamarády se můžeš vykašlat stejně, jako oni na tebe," řeknu a Jungkook ke mně konečně zvedne hlavu. Jeho obličej vypadá dost kamenně.

„Promiň, hyung, ale tohle je to nejhorší utěšení."

„Já vím, víš, že neumím utěšovat," vydám ze sebe a lehnu si na záda, abych mohl svůj zrak opět zabodnout do známého bílého stropu.

„To není pravda, jenom...ahh, prostě mě to hrozně štve, nechci, aby léto uteklo ihned a já z toho nic neměl," zaskučí a konečně se zvedne, čekal jsem, že nakonec se svým tělem natiskne na moje a doslova mě zalehne, jen, aby byl co nejblíž mě. S pousmáním ho pohladím po zádech a odhrnu si jeho světlé vlasy z obličeje.

„Já to chápu, Kooku, podle mě by sis měl najít nové lidi na trávení společného času, anebo prostě podnikat plány sám, anebo...já jsem vždycky tvoje záloha, kdykoliv mi řekni, kam bys chtěl a můžu se podle toho zařídit."

„Nechci tě neustále otravovat, je mi osmnáct, měl bych si hledět svého, už tak mě máš na krku tady v bytě," protočím očima nad jeho blbými poznámkami a opět ho plácnu po zadku, tentokrát silněji, až sebou Jungkook cukne.

„Au! Ksakru, hyung, dost."

„Až se odnaučíš takhle mluvit, nechci poslouchat, jak mě strašně moc otravuješ a vlastně jsi jen zátěž, není to sakra pravda," hlesnu rázně, aby to tomu klukovi konečně došlo. On je pro mě přece vždy na prvním místě, je to můj mladší bratr.

„Tak pardon," cekne a položí si hlavu na můj hrudník, „říkal ti vůbec Namjoon, kdo s ním přijede?" pronese z ničeho nic a já se zamračím nad touhle připomínkou.

„Um, kdo by měl přijet s ním? Nic neřekl..." Jungkook se pro sebe tiše zasměje a poplácá mě po stehně schovaném pod přikrývkou.

„Budeš nadšený, Yoongi, Namjoon s sebou bere i svého přítele."

Málem se mi zastaví srdce, na tuhle zprávu jsem sakra nebyl připravený a teď pochybuju o tom, že v klidu usnu. Tak hrozně moc jsem chtěl zase vidět svého nejlepšího kamaráda, ale to poslední, co bych potřeboval, vidět opět i jeho partnera, se kterým Namjoon je už nějaké tři roky a stále jim to klape, bohužel.

Ne, že bych ho neměl rád, ale je na mě moc energický, moc ukecaný a vtíravý... Možná je fajn, když ho člověk lépe pozná, ale já ho asi lépe poznávat ani nepotřebuju. Vidím v něm prostě tak trochu...totálně otravného člověka. Naopak Jungkook si ho oblíbil.

„Proboha," šeptnu frustrovaně, „proč se nezmínil, že Jin přijede taky..."

Zdravím, už jsem tady, včera jsem byla trochu unavená <33

No, jistě Jin nebude tak špatný, jak tvrdí Yoongi, nebojte :Dd

Konečně po dvou knížkách se vracím k Namjin, yay! <333 mega jsem se těšila, takže je mi úplně jedno, že mám zase spárované všechny xdd (teda téměř :Dd)

Užívejte víkend <33