„Ty jsi byl nakupovat?" Podivil jsem se, když jsem otevřel lednici, která byla narvaná až po strop. Doslova.

„A co sis myslel, že jsem byl ráno dělat?" Zvedl se z gauče, pár kroky došel až ke mě a zezadu mi položil bradu na rameno, ruce omotávajíc kolem mého pasu.

„Skákal pod vlak?" Zasmál jsem se a snažil se dělat, že mě to před tou jeho otázkou nenapadlo.

„Oh Frannie," políbil mě letmo na citlivou kůži na krku, „vážně bys neměl být tak negativní," otočil si mě čelem k němu a mým tělem pak zavřel ledničku, když mě na ní nedočkavě natlačil, rty spojujíc s těmi mými.

„Dnes se chováš," odmlčel jsem se, „zvláštně," špitl jsem, když mi došlo, že tenhle způsob získávání "nadvlády" znám až moc dobře. Projel mi mráz po zádech a měl jsem tendenci ho od sebe odstrčit, ale něco ve mě ho k němu prostě až moc táhlo.

„Jen se snažím být sám sebou," zamrkal nevinně a stoupl si na špičky, i když to vůbec nepotřeboval dělat. Byl o trochu vyšší než já. Jen nepatrně. Ale já to vnímal, jako by byl o desítky centimetrů větší. Dělal mě tak malinkým. Nejen fyzicky. „Jaký jsi měl den?" Zeptal se a následně mě znovu políbil. "Když zapomeneš na tvé vyšilování?" Zabloudil rukou pod mé triko a prsty přejížděl po žebrech nahoru a dolů. Nepřestával se mi u toho dívat do očí. Šílel jsem z něj. Z toho, jak moc věděl, co dělat. Jak moc mě znal. Mělo mě to děsit, ale já to až přehnaně miloval.

„Myslím," nahnal jsem nový vzduch do plic a snažil se na sobě nenechat znát přicházející vzrušení, „že to bylo asi tak jediné, co jsem vnímal," usmál jsem se úlevně, když své doteky konečně trochu omezil.

„Tak to bych se ti měl nějak odměnit, nepletu se?" Zaryl nehty do kůže těsně pod žebry a mě unikl neposlušný sten. Zatraceně. Možná vážně věděl až moc.

„Trápíš mě," zaskučel jsem bezbranně. Měl mě znovu tam, kde chtěl. Právě teď, v ten moment. Mohl si se mnou dělat, co se mu zachtělo a já bych mu to prostě slepě splnil. Bylo jedno, o co šlo. Chtěl jsem mu udělat radost. Přizpůsobit se. Tak moc. Bylo to hloupé, když jsem si uvědomil, o kolik mladší je.

„Ne," zakroutil úsměvně hlavou, „trápíš se sám," zahákl prsty za lem mých úzkých dřínů a vtáhl si mě do dalšího polibku. Bylo to tak smyslné. Nikdy jsem si nemyslel, že ten pocit, kdy mi mají motýlci rozervat břicho, zase přijde. A teď tu byl. O tolik silnější.

Tolik jsem se přemáhal, abych nezavřel oči. Věděl jsem, že bych místo něj pořád viděl Jesseho. Ale ne proto, že bych chtěl. Proto, že prostě byli stejní. Teď se Troye choval tak, jak jsem si myslel, že bude, když jsme spolu poprvé spali. Tentokrát mi nedal ani trochu prostoru na to, abych to nějak vedl. Byl najednou tak sebevědomý. Nerozuměl jsem tomu, ale v tu chvíli mě to nejspíš ani moc nezajímalo.

„Tak mi pomoz," zachraptěl jsem sklíčeně, držíc své steny na uzdě tak moc, jak jen to šlo. Nechtěl jsem mu dávat najevo, jak moc ho potřebuju, i když už to nejspíš dávno věděl.

"„Hm," zamručel a kousl se nepřítomně do rtu, „skoro bys i začal prosit, nepletu se?" Zasmál se, ale dřív než jsem mu stačil cokoliv říct, mě znovu otočil zády k němu a narazil na ledničku, tričko mi rychle přetahujíc před hlavu. "Vypadáš tak skvěle," líbal mě na lopatky a já se pod ním natěšeně třásl.

Přišel jsem si jak debilní pedofil. Ale nemohl jsem jím být nebo ano? Nebylo na tom přeci nic pedofilního. Měl jsem ho rád, protože Jesse a Jesse už dítě nebyl. Jen by někdo měl vysvětlit mému tělu, že on není Jesse.

Jenže nejvíc mě děsilo to, že jsem si to uvědomoval. Že není on. A tak nějak, svým způsobem se mi to líbilo.

„Dost. Prosím," prohnul jsem se v zádech, abych mu trochu utekl.

"Nepros o něco, co si nepřeješ," zamumlal a odtáhl mě za vlasy do obýváku, kde mě došťouchal na gauč. Nedokázal jsem pochopit, kde se v něm bere všechna ta síla. Vždyť byl tak hubený.

Položil mě na záda a stáhl ze mě kalhoty rovnou spolu s boxerkami. Jeho ukvapenost mě vylekala, ale on mě uklidnil dalším polibkem, přičemž se provokativně zavrtěl na mém rozkroku.
"Neděláš to z donucení, že ne?" Vypadlo ze mě najednou, aniž bych věděl jak.

„Jak to myslíš?" Zakroutil nechápavě hlavou.

„Já nevím," chtěl jsem se posadit, ale on mi to nedovolil, „prostě," vydechl jsem, když mi došlo, jak moc jsem tuhle atmosféru zkazil, "nechci abys to dělal jen proto, abys mi nahradil Jesseho,"sklopil jsem pohled a zpětně se za ta slova styděl.

„Jak jsem řekl," nalepil se na mě, „přestaň být tak negativní," naklonil hlavu a shýbnul se pod stůl pro lubrikační gel, „trochu tě uvolníme, hm?"