„Pořád to tak moc nesnášíš?" zamumlal, když se mu povedlo dostat nás zpátky do sedu. Sedl si na mě obkročmo a vpíjel se do mých očí.

„Ani nevíš jak," polknul jsem na sucho. Bylo mi jasné, že teď už není cesty zpět. Musel na mě vidět, jak v koncích jsem. Možná už věděl dávno, že si se mnou může dělat, co chce. Možná sem s tím záměrem přijel. Zabavit se.

„Tvoje tělo ale celou dobu říká něco jiného," propaloval do mě pořád díru pohledem, zatímco jeho ruce začínaly pomalu bloudit po mém těle, „rudneš, tak trošku," přejel mi ukazováčkem po tváři, „a nedokážeš v klidu dýchat," sjížděl níž a palcem vytvářel malinké kroužky na mém krku, „skoro, jako by tě někdo škrtil. Nepřijde ti?" Pokračoval níž a níž, čímž rozjížděl husí kůži po celém mém těle, „A o tomhle?" Obkroužil lehce můj rozkrok, spokojeně se usmívajíc, „O tom myslím vůbec nemusím mluvit," přitiskl se na mé rty a začal mě hladově líbat. Nějakou dobu jsem jen byl v šoku a snažil se rozdýchat všechna ta slova, co říkal, ale pak jsem začal spolupracovat. Nejspíš nemělo cenu se tomu bránit. A větší část mě to stejně chtěla.

„Myslel jsem si to," vydechl spokojeně a trochu se uvolnil. On to na rozdíl ode mě dokázal. To jen já tu měl hlavu v oblacích a naivně si myslel, že mi tohle projde. Jeho to nezajímalo. Proč by taky. On v průšvihu nebude, pokud to praskne.

„Mlč radši," přitáhl jsem si ho blíž k sobě a rukama proklouzl pod jeho triko. Jeho drobné, hubené tělo. Ten pocit byl tak nostalgický. Nějakou dobu. Pak jsem si uvědomil, že Jesse by mě nikdy nenechal dělat si, co chci. To on potřeboval být dominantní a celé to vést. Možná byli alespoň trochu odlišní. Nebo třeba vůbec nebyli stejní a Troye se snažil Jesseho ve všem jen kopírovat. Dávalo by to smysl, protože o sexu by s ním nemluvil. Už jsem z toho začínal být vážně paranoidní.

„Moc rád," šeptl, přetáhl si přes hlavu tričko a chvilku po té udělal to samé s tím mým.

„Jsi. Až. Moc. Nedočkavý," snažil jsem se marně kontrolovat svůj dech.

„Tak mě nenechej," otřel se jeho roztomilým nosem o ten můj a pak svůj obličej schoval pod mou bradu.

Nic jsem mu na to neříkal. Jen jsem ho pevně chytil a přetočil zpátky pod sebe, ruce mu přišpendlujíc nad hlavu. Zmateně zamrkal a z jeho rtů se vytratila jakákoli známka po úsměvu. Vypadal vyděšeně.

„Tvoje poprvé?" povolil jsem lehce stisk na jeho zápěstích a opatrně ho políbil, abych mu dodal odvahu. Nevěděl jsem, jestli to pomohlo, ale na mě to fungovalo vždycky.

„Ne," uhnul pohledem. Nejspíš poprvé za celou tu dobu. „Jen. Jen to bylo na nic. Nezastavuj to jen kvůli tomu, prosím," zaúpěl a lehce si skousl spodní ret.

„Můžeme počkat. Nemusíme vůbec,"

„Já chci," skočil mi do řeči a stále se snažil osvobodit jeho ruce. Nenechal jsem ho. Alespoň v tomhle jsem nad ním měl nadvládu.

„Mohli bysme se alespoň odebrat nahoru, nemyslíš?" líbal jsem dál jeho krk a užíval si ten pocit, kdy se pod každým mým dotykem zachvěl.

„Bychom," vydechl bezmocně, „ a ne, nemohli. Zkazí to atmošku," vytrhl mi ruce a propletl je do mých vlasů. Dál už jsem raději mlčel a dál nenasytně líbal každičkou část jeho těla. Byl tak dokonalý. Vnímavý. Připadalo mi, že se ho nikdy nebudu moct dostatečně nabažit.

Aniž bych si uvědomil, jak se to vlastně stalo, tak jsme oba byli úplně nazí a on konečně vážně přestával působit sebejistě. Jeho tváře postupně nabíraly růžovou barvu a najednou jakoby nevěděl kam s rukama. Byl roztomilý. Až moc. Tak nevinný.

„Uvolni se. Neublížím ti," posmál jsem se na něj lehce a opatrně zvedl jeho nohy na má ramena. Možná jsem někde v hloubi duše věděl, že si to budu druhý den vyčítat. Že je to blbý nápad. Jenže já nejspíš nepřemýšlel.

Doputoval jsem rukama až dolů, prsty jedné ruky omotal kolem jeho chlouby a druhou putoval níž, až k jeho vstupu. Vnímal jsem, jak moc jsem v tu chvíli napnul a tak jsem svoje doteky o něco zjemnil, aniž bych ho přestával hypnotizovat očima. Jak jen se to během chvíle celé vyměnilo. Najednou jsem nebyl tou bezmocnou loutkou já, ale on.

Nepříčetně vzdychal a kroutil se ve snaze dosáhnout větší slasti, kterou jsem mu zatím odmítal nabídnout. Chtěl jsem si ho užít. Ukázat mu, že to jde i hezkou cestou. Chtěl jsem, aby si to pamatoval. Napořád.

Věděl jsem, že bych měl nejspíš dojít pro ochranu a pro gel, ale jak řekl, zkazilo by to atmošku. A já měl v ten moment tak zatemněný mozek, že mi to přišlo v pořádku. Místo gelu jsem použil své sliny a snažil se ho víc uvolnit, než jsem do něj začal pronikat prvním článkem prstu.

„Nemusíš být tak jemný," zamumlal, víc zaklánějíc hlavu a slastně protáčejíc oči.

„Myslím, že musím," využil jsem chvíle, kdy se naprosto uvolnil a pronikl do něj celým prstem. Zaskočeně vydechl mé jméno a začal proti mně opatrně přirážet. Bral jsem to jako dobré znamení a přidal do něj další prst, druhou rukou stále přejíždějíc nahoru a dolů po jeho naběhlé chloubě. Dostával ze sebe nesmyslné zvuky a já se začínal bát, že dojde k vrcholu dřív, než vůbec k samotné věci dojde a tak jsem raději pohyby rukou o trochu zpomalil.

„Prosím," zavzdychal, „Connore. Chci tě. Potřebuju tě. Prosím," pronesl klepajícím se hlasem, načež jsem přidal další prst a on jen bolestně zamručel.

„Dočkáš se, neboj," začal jsem se věnovat dál jeho dokonalým rtům a chvilku jen čekal, než se zase uvolní. Pak jsem z něj pomalinku vytáhl prsty a užíval si každý sten, který unikl z jeho úst. Nedržel se zpátky, naopak. Kdybych měl sousedy tak bych se bál, že nás uslyší.

„Vážně to chceš?" zeptal jsem se pro jistotu. Nechtěl jsem udělat něco, čeho by později litoval.

„Jo," zavrněl a sjel prsty na má záda. Jen jsem přikývl a začal jsem do něj opatrně dostávat. Pořád jsem se ujišťoval, jestli je v pořádku. Byl celý v křeči, nedokázal se uvolnit, ale pohledem mě nepřestával pobízet k dalšímu pohybu. Nevěděl jsem, jestli byl vážně tak v pohodě nebo o tom chtěl přesvědčit jen sám sebe.

„Netrap mě, prosím," zaryl nehty do mých zad a naplno proti mně přirazil. Slastně jsem povolil hlavu a začal obdarovávat polibky jeho hruď, dál pokračujíc v přirážení proti jeho dokonalosti. Hlasitě sténal, neustále opakující mé jméno. Nemohl jsem se na něj přestat dívat, i když všechny ty pocity, které proudily mým tělem, mě nutily zavřít oči. Nedokázal jsem se tomu naplno oddat. Bylo to pro mě až moc nemožné, neskutečné. Nereálné.

„Já-á," zakoktal a zaryl nehty ještě hlouběji, „už," polknul zmateně.

„Jen do toho," obkroužil jsem prstem jeho špičku, abych jeho cíle dosáhl rychleji. Chtěl jsem, aby to prožil naplno.

Stáhl se do slastné křeče, snažíc se nahnat vzduch do plic, aby se mohl zase uklidnit. Jeho dokonalé bříško se trhaně stahovalo, jak se jeho svaly postupně uvolňovaly a z jeho úst unikaly další a další steny.

„Conny," dostal ze sebe a konečně zase otevřel oči, „tohle bylo," polkl.

„Mlč už," pousmál se a snažil se hodit to oslovení za hlavu. Nešlo to. Všechno to na mě spadlo stejně rychle, jako domeček z karet.

----

Trrrr....Brambůreček neumí psát vanilkovej sex, nezabíjejte mě prosím... a taky bych o sobě měla přestat mluvit ve třetí osobě... =D