„Co máš dnes v plánu," pousmál se a vložil si do úst další kousek omelety.

„Nevím," pokrčil jsem rameny a sedl si naproti němu, „asi nic."

„Jak nic?!" vyjekl, aniž by dožvýkal to, co měl v ústech.

„S plnou pustou se nemluví," zasmál jsem se.

„Ano mami," protočil oči a rychle všechno spolkl, „no tak. Nebuď lemra. Pojď se bavit," dojedl zbytek omelety a sladce se usmál.

„Ještě jsem se ani nedostal přes ten stupidní časovej posun. Potřebuju volno, Troye. Můžeš jít ven. Nikdo ti nebrání," vzal jsem oba naše talíře a položil je do plného dřezu.

„Hmmm," zamručel naštvaně a opřel si hlavu do dlaní, „takže jen další nudný den," zašeptal, ale pořád dost nahlas na to, abych ho slyšel.

„Nech toho," rozcuchal jsem mu cestou z kuchyně vlasy a zamířil do koupelny. Potřeboval jsem uklidňující ledovou sprchu. Něco, co mě zase přivede na jiné myšlenky. Něco, co zhasne tu blikající kolonku Troye v mé hlavě. Nemohl jsem si přestat vyčítat to, co se dneska ráno. Proč jsem mu sakra říkal, že je mi s ním dobře? Proč. Proč. Proč?! Idiote! Akorát jsem s tím všechno zhoršil. Zamotal mu hlavu. Teda vlastně. Nám oběma.

Vzal jsem si čisté oblečení a vrátil se zpátky dolů. Jenže tentokrát jsem tam byl sám. Pokud jsem tedy nepočítal to malé černé stvoření.

„Troye?" Prohodil jsem nejistě. Nic. Jen ticho. Proč by odcházel? Nedávalo to smysl. Zkusil sem mu zavolat. Mobil měl položený na stole. Jak jinak.

Nechápal jsem to. Něco by řekl, kdyby chtěl někam jít nebo ne? Jistě, pořád jsem zapomínal, co je zač. Jako by to u nich vlastně nebylo normální. Vytratit se a udělat něco šíleného. V hlavě se mi honilo několik scénářů, co by mohlo někoho, jako je on napadnout. Možná jen na několik hodin zmizí a pak se objeví. Možná nám koupí zájezd do Evropy. Nebo možná právě teď skáče bungee jumping. Jo. To by bylo jejich chování podobné. Jesse nám tenkrát zaplatil let balónem. Jen tak. Bezdůvodně.

Dlouze jsem vydechl a svalil se na gauč. Nevěděl jsem, co jiného dělat. Nemělo smysl ho hledat. Ne hned. Pokud chtěl zmizet, tak by stejně nejspíš nechtěl, abych ho našel. A kdyby chtěl zmizet na dýl, tak by určitě neodešel bez telefonu. To byla jediná věc, která mě uklidňovala. Možná si jen potřeboval urovnat myšlenky. To by vlastně nebylo na škodu.

Rozhodl jsem se věřit téhle teorii, natáhl se pro malé, černé kotě a spokojeně ležel na sedačce. Tedy, vlastně ne až tak spokojně, ale alespoň jsem se o to snažil.

„Slíbíš mi, že mě nezabiješ?" ozvalo se konečně ode dveří. Připadalo mi to jako hodiny. A možná to tak bylo, venku už se pomalu stmívalo.

„Záleží na tom, co jsi provedl," uchechtl jsem se, položil kotě na zem a zvedl se do sedu.

„Nezáleží. Slib to," trval na svém. Jeho hlas byl až moc tichý a nejistý, což ve mně probouzelo neskutečnou nervozitu.

„Fajn," zasmál jsem se a zvedl se z gauče. Kdybych tušil, co udělal, tak bych možná radši zůstal sedět.

„Dobře," oddechl si, „chci, abys věděl, že jsem k tomu měl dobrý důvod," pokračoval nejistě. „Prostě," pípl a vyšel z poza rohu, „nechtěl jsem vypadat jako on," zhoupl se nervózně na patách. Jen jsem tam stál a nechápavě na něj zíral. Jeho normálně tmavé vlasy měly křiklavě červenou barvu, oči měl podmalované černými linkami a ret měl napuchlý od nově pořízeného piersingu.

„Troye!" vyjekl jsem, „Ty jsi se zbláznil!" udělal jsem k němu několik rychlých kroků a on jen couval, dokud nenarazil do zdi.

„Nekřič na mě," zamrkal nevinně, „jen jsem chtěl. Teda spíš nechtěl," zakroutil hlavou, „abych ti ho připomínal. Aby sis ho nemusel vybavit pokaždý, co se na mě podíváš!" z jeho očí pomalu stékaly slzy, které rozmazávaly dokonale namalované linky.

„Laurelle nás zabije," šeptl jsem.

„Kašli na Laurelle," ušklíbl se, chytl mě za paže a silnou přetočil tak, že jsem byl na stěnu přiražený pro změnu já, „důležité je, jestli to splnilo svůj účel," naklonil roztomile hlavu a nepřestával mě hypnotizovat jeho lesknoucíma se očima.

„J-já," zakoktal jsem, neschopný dalších slov. Byl tak zatraceně sexy, i přesto, jak zlomeně vypadal. Jeho ret krvácel, ale on tomu nevěnoval jedinou pozornost.

„Ty co?" položil jeho hubené ruce vedle mé hlavy. „Jsi pořád stejně v háji, nepletu se,"

„Nejsem," skočil jsem mu do řeči.

„Pššt," přiložil mi ruku na pusu, „to nalhávej sobě. Nejsem tak hloupý, jak si myslíš. Teď už to nemůžeš svádět na Jesseho," přistoupil blíž a začal se otírat rty o můj krk.

„Nech. Toho," snažil jsem se udržet si chladnou mysl, i když jsem věděl, že tenhle boj mám předem prohraný. Měl pravdu. Byl jsem v háji. Líbilo se mi, jak teď vypadal. Jako by ze sebe vůbec měl šanci udělat něco, čím by mě odradil.

„Není to pravý. Skočil jsi na to, že jo?" zatahal zuby za mou kůži a já ho instinktivně odstrčil.

„Cože?" Nechápal jsem. Snažil jsem se z toho všeho nějak vzpamatovat, ale moje hlava si to nebyla schopná přebrat.

„Ten piers," protočil oči a s obřím úsměvem si ho vyndal.

„Vždyť krvácíš," pronesl jsem s lehkou úlevou. Byl jsem rád, že nebyl natolik šílený, abych to udělal.

„Jo," přikývl a založil malý stříbrný kroužek do kapsy, „je to jen trochu agresivní. Bude to v pohodě."

„Proč jsi to udělal?" díval jsem se zmateně do jeho studánek, které teď naopak zářily nadšením.

„Abych se přesvědčil," přistoupil zase blíž ke mně. Byl najednou tak sebevědomý. Připadal jsem si vedle něj hrozně maličce. Bezbranně.

„Přesvědčil o čem?" snažil jsem se natisknout víc na zeď. Přál jsem si, abych byl dostatečně silný a dokázal ho zastavit. Říct mu, aby přestal. Jenže já nejspíš ani nechtěl. Byl jsem jím v tu chvíli tak omámený, že jsem neměl nejmenší šanci.

„Že neuhneš," šeptl, nesmyslně si stoupl na špičky a opatrně spojil naše rty. Nespolupracoval jsem, ale jeho to nikterak nerozhodilo. Dál mé rty obdarovával jemnými polibky. „Nedělej, že to nechceš," zapletl mi prsty do vlasů a pokračoval dál, tentokrát o trochu agresivněji.

„Přestaň. Prosím," sevřel jsem k sobě pevně víčka a doufal, že to zabere.

„Proč?" odtáhl se překvapeně. „Nechceš, abych přestával. Jen si to nalháváš. Vzbuď se. Žij realitou. Já nejsem ten, kdo by se držel zpátky od užívání si. To ty. Ty se okrádáš o svůj život," přejel mi palcem po spodním rtu a se spokojeným výrazem odpochodoval na pohovku.