Konečně nadešel čas, kdy tě můžu poprvé spatřit na jevišti, společně s tvými studenty.

Všichni hrajete skvěle. Před několika lety bych byla schopná říct, že se až sem nikdy nedopracuješ, že ti to nikdy nevydrží. A teď, teď jsi tam, kde jsi chtěl být od samotného začátku. Tohle byl od chvíle, kdy jsem ti ukázala housle, tvůj sen.

Vždy jsi chtěl stát na pódiu, vždy jsi chtěl učit děti, aby potom oni mohli učit další generaci.

K počítači sedáš opravdu jen, když potřebuješ,ale jinak se pohybuješ celé dny venku. Ven si sluchátka nikdy nebereš. Budoucnost matičky Země není ztracena.

***

Tak tohle je úplně poslední kapitolka. Moc děkuji za vaše komentáře a hlasy. Pokaždé mě to moc potěšilo. Nejsem s tím z cela spokojená. Ale, co chci očekávat od příběhu psaný ve stylu drabble, který jsem psala poprvé. Určitě, jakmile budu mít čas, si sednu k tomu a celé si to pořádně projdu.

Jinak, snad se vám příběh i tak líbil. ❤️